Noc z 29. na 30. listopadu bývala spojena s obyčeji, které dobře známe z doby Vánoc. Věštila se budoucnost z hrníčků, řada obyčejů se točila kolem lásky a vdavků, protože svatý Ondřej je považován za patrona nevěst.

K ondřejským tradicím proto patří třesení bezem nebo plotem. Ze kterého směru se svobodné dívce ozval pes, odtud měl pocházet její milý. Když bylo slyšet kohouta, věštilo to, že se děvče kvůli lásce odstěhuje. Klepalo se i na kurník. Význam byl jasný: když se ozval kohout, měla být do roka svatba, když slepice, zůstala dívka ještě rok na krku rodičům.

Sv. Ondřej se narodil v galijelské Betsaidě. S bratrem Šimonem se živil rybařením. Stal se učedníkem Jana Křtitele a prvním učedníkem Ježíše Krista. Mezi učedníky přivedl i Šimona (Petra). Je patronem rybářů, řezníků, horníků, provazníků, nevěst a nosičů vody, Skotska, Ruska, Rumunska, Neapole, Ravenny, Brescie, Amalfi, Mantovy, Bordeaux, Brugg a řeckého Patrasu. Ondřejský kříž je na skotské nebo námořní vlajce.

Dívky také bouchaly na chlívek, kolikrát prase zachrochtalo, za tolik let se vdalo. Jindy se sešlo několik dívek v kuchyni a na lopatku dala každá kousek chleba a přivedl se pes. Které dívky chléb pes sežral, ta se první vdala. Přes usnutím při modlitbě také dívky prosily Ondřeje, aby jim ve snu ukázal jejich vyvoleného. Na Ondřeje se rovněž lilo olovo, získaným tvarům se říkalo ondřejky a dívky podle nich mohly usoudit, jakou bude mít budoucí muž postavu nebo jaké bude mít povolání.

A proč tolik zvyků v noci na 30. listopadu. Jihočeský kulturní historik a rodák z Kostelce nad Vltavou Čeněk Zíbrt vidí příčinu v tom, že se lidé za dlouhých večerů scházeli na dračkách a přástkách a krátili si čas zábavou a věštěním. Světec je mj. také vzýván proti dně, bolestem v krku, křečím a růži (Ondřejova nemoc).

Pokud toužíte po modlitbě v kostele sv. Ondřeje, na jihu Čech jich moc není. Výjimkou jsou Rychnov nad Malší u Dol. Dvořiště, Hlavatce na Soběslavsku, Radobytce na Písecku nebo Strmilov u J. Hradce.