„23. srpna 2011 zdolala Kaltenbrunnerová po šesti předcházejících neúspěšných pokusech bez kyslíku 8611 metrů vysokou K2. Byla to čtrnáctá a poslední osmitisícovka bývalé zdravotní sestry,“ uvedl list a fenomenální ženě položil několik otázek.
Ptá se třeba, jak často byla na hoře v situacích, které dnešní kulatiny skoro znemožnily. „Já je nepočítala, ale byly některé, které mohly dopadnout špatně. Měla jsem štěstí,“ říká. „Je to v každém případě požehnání, že jsem se vždycky vrátila zdravá. Musím také říci, že jsem se často otočila a nešla dál za každou cenu. Nejvyšším cílem byl zdravý návrat.“

Je to těžké se zase srovnat s normálností, když má člověk tak často před očima extrémy?

„Po prvních expedicích to pro mě bylo docela těžké. Viděla jsem, jak chudí jsou lidé třeba v Pákistánu. Rázem jsem chtěla být rozvojovou pracovnicí, odstěhovat se tam a pracovat v nemocnici, protože tam by mne opravdu potřebovali!

Nespadla jste po dokončení projektu 8000 „doprázdna“?

„Zdoláním K2 se mi splnil životní sen. Pocitem byla jen nejhlubší vděčnost za to, že jsem směla tolik prožít a přežít. Nenastalo prázdno, protože jsem vždycky měla nějaký vyšší cíl. Čtrnáct osmitisícovek nemůže být všechno. Jsem vděčná, že mohu přednášet, z výnosu rozvíjet v Nepálu školní projekty a podporovat sirotčince. I když si mnozí myslí, že nemá smysl, má horolezectví mnoho metafor s denním životem. Třeba mít odvahu po ranách znovu vstát. Pokračovat a zkoušet jinou cestu…“

Na Dhaulágirí (8167 m) 13. května 2007 jste byla blízko smrti. Lavina strhla dva vaše španělské kamarády. Přežila jste jen pár metrů odtud. Jak tuto zkušenost nesete životem?

„Událost na Dhaulágirí byla velmi tragická. Nevěděla jsem, jak ji zvládnout, celé měsíce se mi zdálo, že vězím ve stanu v lavině a nemohu z ní. Cítila jsem se potom ve stanech být skoro pod tlakem. Musela jsem ven a kontrolovat, jestli jsou pořád dobře upevněny. Pak jsem si uvědomila, že se musím rozhodnout: buď budu zase věřit v žití, nebo přestanu s horolezectvím. Věřím tomu, že žívot je něco i pro mne. A když se ukáže, že je pryč, tak je pryč…“

Jak velká je touha po devíti letech vrátit se znovu v Himalájích na osmitisícovku, a jak ji krotíte?

„Směla jsem stát na každé osmitisícovce a na žádné jsem tam už neměla další touhy. Ale taková výprava, mrazivá noc a probuzení v přírodě, když na stan svítí slunce, po tom je volání pořád silné…“

S bývalým manželem Ralfem Dujmovitsem jste byli často v zónách smrti, byli jste spolehliví partneři na laně na hoře. Nakonec jste se dole na zemi rozešli. Zabíjí soužití ve všednosti vztahy?

„Stále víc jsme se rozvíjeli jinými směry a už to vůbec k sobě neladilo. Rozdělili jsme se v míru. Prošli jsme cestou necestou a můžeme s jistotou říci, že to byla cenná doba.“

Horolezectví je vaše velká vášeň. Pro ni jste se vzdala i štěstí rodiny s dětmi. Litujete toho?

„Vůbec ne. Toto rozhodnutí jsem učinila před mnoha lety zcela vědomě. Byl to pro mne důležitý střet.“

Říkáte, že milujete i samotu na hoře. Na vrchol Mount Everestu dnes stojí „frontu“ stovky lidí – není to perverzní obraz?

„Je. Everest jako nejvyšší hora světa je silný přitažlivý bod pro všechny lidi, fascinující nejen horolezce. Je tam mnoho takových, kteří pro to snad celkově dost nevyrostli. Pak dochází stále k situacím, že umírají. Vlády vydávají povolení k výstupům neomezeně, protože je to také dobrý zdroj příjmů. A že to horu naprosto přetěžuje, na to nedbají…“

Jakou cenu za lezení zaplatilo vaše tělo?

„Na Gasherbrumu II (8034 m) mi jednou lehce omrzly prsty. Jinak žádné šrámy nemám. Jsem velmi vděčná za to, že se mi celkově daří velmi dobře…“

Víc šetří

Hornorakušané si letos uložili skoro o dvanáct miliard eur víc než loni, ačkoliv jejich příjmy byly asi o pět miliard nižší, píší OÖN.

Národní banka vychází z toho, že v příštím roce výdaje na konzum stoupnou o 3,9 procenta, ačkoliv reálné příjmy stagnují. Hrubý domácí produkt se zvýší o 3,6 procenta, zatím co letos o 7,1 procenta klesl.

Jehňátko jako psík

Jehně jako psík…Zdroj: Deník/Volksblatt

„O hodně vzruchu se v Neumarktu v okrese Freistadt nyní stará jehňátko jménem Theo, které své majitele následuje všude jako pes a jezdí s nimi dokonce na traktoru,“ píše linecký Volksblatt. Rádo si hraje s kočkami na dvoře a už si vyjelo také sáňkovat s dětmi…

Josef a Erni Walchovi, chovatelé jurského tmavohnědého horského plemene ze Švýcarska, popisují, že jehně jednoho dne uteklo ze stáje a v zimním chladu skoro umrzlo. Zabalili je do dek s s termoláhví a pak vykrmili z láhve, protože matka je mezitím zavrhla, což by znamenalo jeho jistou smrt. Foto: Deník/Volksblatt/Pramhofer

„Únos“…

„Podezřelé chování“ řidiče upoutalo o víkendu pozornost v Rosenheimu, napsala PNP. Lidi překvapila nápadně pomalá jízda a když je auto míjelo, zahlédli na sedadle spolujezdce ženu se zavázanýma očima. Podezřele vypadalo i to, že vozidlo se pohybovalo k lesu, a lidé zavolali policii podezření na únos. Když alarmovaná hlídka dorazila, nevypadali údajný pachatel i jeho oběť rozhodně nešťastně. Muž podle policejní zprávy „unesl“ svou „ještě-ne-manželku“ – zavázal jí oči, odjel s ní k lesu a podal jí romantickou nabídku k sňatku, popisuje pasovský list. „Že opravdu řekla Ano, o tom podle rosenheimských policistů nebylo pochyb. Popřáli jim všechno nejlepší a hned zase odjeli, aby romantickou náladu dál nerušili,“ uzavírá deník.

Omezené tankování

Jezdit k pumpám v Rakousku nebo v Česku je pro lidi z bavorského příhraničí normální. Od středy je to ale může přijít draho, tzv. malý hraniční provoz je zakázaný, píše PNP. Padla totiž výjimka pro 24hodinové cesty bez povinného testování a „spadla“ do nařízení o karanténě… O tom, že nové nařízení platí, se o víkendu přesvědčil také asi tucet Rakušanů, kteří vlastně ilegálně nakupovali vánoční dárky v Simbachu. Platí, že protiprávně jedná ten, kdo po příjezdu nezamíří přímou cestou domů nebo do jiného izolovaného ubytování, a tam zůstane deset dnů. Tankování za hranicí tak může být spojeno s pokutou až 2000 eur. Nařízení se nevztahuje na pendlery včetně studentů, nadále jsou možné návštěvy přímých příbuzných a partnerů.

Vysvobodili holčičky

V Braunau byli hasiči v neděli odpoledne povoláni k neobvyklému zásahu na úřad práce, píší OÖN. 21letá uklízečka byla nakrátko zaměstnána mimo budovu, zatím co její dvouletá dcerka čekala uvnitř. V nestřežený moment uvolnila dřevěný klínek, který bránil v zaklapnutí masivních protipožárních dveří. Ty zapadly a matku a dceru rozdělily.

Protože žena svůj mobil a klíče nechala uvnitř, musela čekat venku, než kolemjdoucí přivolal pomoc. „Když přijela, děvčátko si už viditelně zoufalo a plakalo,“ popisuje list. „Policisté alarmovali hasiči. Ti narukovali s deseti muži a připravovali otevření vchodu. Naštěstí jeden z nich znal pracovníka úřadu práce a vyrozuměl ho. Ten za patnáct minut přijel a holčičku vysvobodil. Po dobu, než přijede, zabavoval jeden z hasičů ,zajatou´ tak, že jí přes skleněnou výplň přehrával na mobilu její oblíbený seriál,“ končí zpráva.

Na jiném místě list líčí další dětské dobrodružství. Ve čtvrti Pernau ve Welsu si v neděli večer malá holčička nejspíš ze zvědavosti přetáhla přes hlavu dětské toaletní sedátko a nemohli ji uvolnit. Dobrovolní hasiči to zvládli za pár minut – opatrně rozřízli sedátko ruční pilkou. „Děvčátko dostalo od hasičů jako malou útěchu a odměnu za statečnost plyšového medvídka,“ uvedl velitel zásahu Jürgen Flotzinger.

Monolit i za humny

Záhada!Zdroj: Deník/OÖN/LPD OÖ

V poušti Utahu, v kalifornském národním parku, na jednom z britských ostrovů a teď na poli v Peuerbachu v okrese Grieskirchen se objevily záhadné monolity, píší OÖN. V pondělí ráno našel 54letý rakouský zemědělec kovový pilíř vysoký 310 centimetrů. Zakotvený v jeho poli.

Na policii uvedl, že viděl asi před týdnem dva lidi, kteří čekali v osobním autě v oblasti místa nálezu. Obec Peuerbach se teď stará o odvoz artefaktu. „Objev prvního obelisku v poušti v Utahu vyvolal četné spekulace, přičemž dílo mimozemšťanů mezi nimi bylo ještě nejučesanější,“ píší list. Takový monolit už byl od té doby objeven nejen v USA, ale také v Polsku, Německu, Španělsku, Rumunsku, Nizozemsku, Švýcarsku a v Norsku. „Hádanka by se ale měla blížit ke konci, a to s premiérou nové komediální show Netflixu. Producent série před několika dny sdělil, že tato věc byla největší reklamní akcí, kterou kdy dělali. Současně zveřejnil video s titulem ,Proč jsem postavil monolity v celém světě?´“ Linecký list ovšem dodává, že by kvůli sérii producenti procestovali napříč Evropou a USA, vypadá ale nereálně.
Podle NY Times mohl první monolit v Utahu pocházet od Johna McCrackena, který za svého života vytvářel podobné skulptury. Jeho syn se po objevení prvního sloupu vzpomněl, že mu otec vyprávěl, že schová díla na odlehlých místech – měla být objevena až po čase.