Tehdejší radní nešetřili a svou zasedačku si nechali vybudovat tak velkou, že v republice našla pokořitele pouze ve Vladislavském sále Pražského hradu. Musíme však upřesnit kategorie srovnání. Táborský gotický sál je druhý největší z gotických sálů v republice, které neslouží církevním účelům.

Oba jmenované sály vznikaly přibližně ve stejné době. U táborského paláce se start stavby datuje na začátek 16. století, Vladislavský postavili v rozmezí let 1490 až 1502. Zatímco na Pražském hradě dostal sál do vínku rozlohu 992 čtvereční metry, v Táboře jen 250 metrů. I to mu však k prvenství v kraji stačí, neboť srovnatelný Královský sál na Křivoklátu je sice o hodně starší, leč o něco menší.

Autorství táborského paláce i celé radnice se připisuje architektu a kameníku Wendelu Roskopfovi. Jako doklad k tomu slouží nápis a kamenická značka na zde umístěném opukovém městském znaku s letopočtem 1515 – 1516. V jeho rámu najdete i plastiku Jana Husa, přičemž jde o jedno z prvních jeho vyobrazeních. O pozlacené postavičce s nahou zadnicí a výmluvným gestem, která zdobící žebra klenby sálu, se zase vypráví, že se stavitel síně tímto způsobem pomstil radním za jejich lakotu, s níž jeho dílo ocenili. Stavbu dokončil kolem roku 1521. Za svou dnešní podobu vděčí i architektu Josefu Niklasovi.