Území administrativně náleží Angole. Při konverzaci s místními lidmi přišly na řadu ruce a nohy, portugalsky Tadeáš umí jen pozdravit a poděkovat.

Na hranice s Angolou ale přijel až dopoledne, a tak musel počkat do rána, až se zase otevřou. „Místní šéf mi našel plácek pro stan a dal mi k večeři konzervu párků, marmelády, kompot a sušenky,“ napsal.

DR Kongo projel k hranicím Angoly, jak nejrychleji to šlo. Lidí, které v DR Kongu potkal, byli velmi milí a přátelští.

V přístavu v Muandě, který tvoří hranici s Angolou bylo všechno jinak. „Každý druhý vás vidí jako chodící zlatou cihlu a všichni chtějí peníze,“ vypráví.

Když získal výstupní razítko do pasu, začalo smlouvání o transportu přes deltu řeky Kongo do Angoly. Cena pro místní lidi je 30 dolarů. „Na mě zkoušeli 150 dolarů,“ doplňuje. Smlouval asi hodinu a pak vzal kolo do rukou, hodil ho do pirogy (loďka na převoz) a nasadil si záchrannou vestu.

Tadeáš Šíma
- Pětadvacetiletý cestovatel z Prachatic se vydal na expedici Na kole přes Afriku 27. listopadu.
- Za 7 až deset měsíců chce zdolat asi 17 tisíc kilometrů a chce dojet do Kapského města.

„Zakřičel jsem na kapitána sumu 50 dolarů a odmítal jsem z loďky vystoupit. Byla to hra nervů,“ popisuje. Parta chlapíků na břehu sice spřádala plány, jak ho co nejvíce oberou. Po další půl hodině přistoupili ještě holka a kluk z Angoly a kapitán nastartoval.

„Cesta přes deltu řeky byla utrpení. Několikrát jsme se málem převrátili, jednou jsem chytil holku z Angoly těsně před vypadnutím z pirogy a sám jsem měl také párkrát namále. Na angolské pobřeží jsme však dorazili živí a zdraví,“ ujišťuje.

Vydal se cestu do Luandy. Angola se nedá s Demokratickou republikou Kongo vůbec srovnávat. Přicházejí tam peníze z Číny a vliv asijské země je tam asi největší. Do Luandy vede dálnice podobná těm v Německu, jen aut je na ní o osmdesát procent méně.

Cestovatel Tadeáš Šíma cestuje Afrikou na kole. Do cíle mu zbývá ještě 5000 kilometrů.
Tadeáš jede Afrikou: Výprava za slony v Kongu



V Luandě, kam dorazil 1. května po dvou dnech jízdy, na něj čekal balík s baterkami a kabely, které mu ukradli v Gabonu. Konečně zase může fotit a psát. Musel zařídit vízum do Namibie, to získal ve čtvrtek 3. května o milé černošky s angličtinou jako „lusk“. Čekání na vízum strávil pobytem v místní škole. Ten mu zařídila Anička z Hodonína, která tam učí děti. Teď ale už šlape dál Angolou.