Z Bamaka tedy vyrazil směr Burkina Faso. „Jsem asi tři dny cesty od Bamaka a jedu si do mírného kopečka. Už se smráká, když mě předjíždí Toyota a na kopci zastaví. Když kopec vyšlápnu svou šnečí rychlostí, u auta stojí Malijec a křičí na mě pěknou češtinou: Kam to jedeš, chlape,“ popsal Tadeáš setkání se Sanugou, doktorem z městečka Sikasso, který studoval v Bratislavě. Přijal pozvání k němu domů, když tam došlapal, stal se hlavní atrakcí pro jeho sedm dětí. Poslechl jeho radu a na cestě přespal v místě zvaném Chutes de Farako nedaleko hranic s Burkinou Faso. Vodopád mu posloužil jako sprcha. Nikde ani noha, jen v nedaleké laguně stádo krav Zebu.

„V Burkina Faso asi bílého cyklistu ještě neviděli,“ usoudil Tadeáš z údivu a vyplašených výrazů místních lidí. Doklady od bicyklu nakonec nechtěli, ale zato chtěli vidět řidičský průkaz. Cesta nakonec Tadeáše vedla za Andrejem Morovičem ze Slovinska, který se v Burkině Faso oženil. Setkal se ním v kempu v Bamaku a přijal pozvání k němu domů ve městě Bob-Dioulasso. Strávil tam víkend.

Tadeáš Šíma
- Pětadvacetiletý cestovatel z Prachatic se vydal na expedici Na kole přes Afriku 27. listopadu.
- Za 7 až deset měsíců chce zdolat asi 17 tisíc kilometrů a chce dojet do Kapského města.
- Denně musí ujet 80 až 120 kilometrů, momentálně jede Saharou.

Ghana nečeká, tak hurá do sedla. Vedro je větší, večerní bouřky nic neobvyklého a chudoba všudypřítomná. Ve městě Kulmasa doplnil energii z banánů. „Dva černoši se se mnou dali do řeči. Prý, jestli jsem přijel za krokodýly. Já přitakal. Kluci zavolali staršího kulhavého chlapíka. Ten rozhodl, že potřebujeme slepici,“ popsal cestovatel. Tu se podařilo sehnat a vyrazili za posvátný baobab za vesnici k jezeru, kde se prý vyskytují krokodýli. „Měli pravdu, z vody vystřelilo sedm malých krokodýlích mláďat do úkrytu v noře,“ dodal Tadeáš. Průvodce přivázal slepici na provaz a hodil ji směrem k noře. Provazem trhnul dřív než čelisti velké ještěrky stačily slepici ukořistit. „Viděl jsem krokodýla ve volné přírodě,“ doplnil.

Šlapat se ale musí, tak Tadeáš Šíma nabral směr do Accry, hlavního města Ghany. Tam se ocitl dřív, než čekal. Na silnici u města Kumasi ho srazil minibus. „Jeho řidič mi nejprve po dvaceti minutách mých marných pokusů vrátil vyhozené rameno. Dál trval na tom, že mi zaplatí autobus do Accry,“ řekl. Minimálně na týden může na jízdu na kole zapomenout. Ruku nesmí o nic opírat. Stejně měl zdržení v plánu, potřebuje totiž vyřídit víza do států pod rovníkem.