Televizní Místo činu u sousedů táhlo

Jejich nejnovější případ „Stavební hříchy“, v němž vyšetřovali smrt zaměstnance hotelu a pátrali po zmizelé ženě, sledovalo v průměru rekordních 11,52 milionu diváků. Na trhu tak měl tento pořad – celkem 1044., z toho 71. této dvojice, která zločiny vyšetřuje už dvacet let – podíl 31,6 procenta. Viděl jej tedy téměř každý třetí divák. Je to nový rekord – dosavadní mělo „místo činu“ v roce 2014 s 11,36 milionu diváků (30,0 %). Předposlední případ této dvojice v únoru 2017 vidělo 10,71 milionu lidí (28,4 %).

„Naprůměrně sledovaná byla také zpravodajská Tagesschau s rozhodnutím sjezdu SPD k zahájení koaličních rozhovorů. Jen na Erste si ji pustilo ve 20 hodin devět milionů diváků (25 %), s ostatními stanicemi celkem 13,42 milionu (38,6 %). Komedie ,Katie Fjorde: Maminka sama doma´ na ZDF dosáhla 5,08 milionu diváků (13,9 %). ,Souboj v džungli´ na RTL od 22.10 vidělo 5,2 milionu lidí (20,2 %), při pátečním startu ještě 6,49 milionu a v sobotu 6,28 milionu. Pro srovnání, Indiana Jonese a jeho poslední křížovou výpravu (Harrison Ford a Sean Connery) na Sat.1 sledovalo 1,83 milionu (5,5 %).“

V průměru roku 2018 má zatím nejvíc ZDF se 14,6 % před Erste 12,9, Vox 4,8 atd.

Padělky eur u sousedů

Bavorská policie stáhla loni z oběhu více než 10 000 padělaných bankovek, uvedla PNP. Vedoucí odborného pracoviště zemské kriminálky Helmut Schäfer očekává, že zhruba stejně tomu bude i v dalších letech. „Ve srovnání s rokem 2013 je dnes v oběhu asi dvakrát víc falešných peněz,“ napsal pasovský list. Podle Schäfera k nárůstu přispěl hlavně černý obchod po internetu.

Ind „zajal“ slovenskou „nevěstu“

Dramatický případ 19leté Slovenky držené v zajetí v lokálu v okrese Rohrnach popsal linecký deník OÖN.

Věc „vyplula“ na světlo 11. ledna, kdy se 20letá sestřenice dívky obrátila v Linci o pomoc na policejní hlídku. Ukázalo se, že mladá Slovenka byla zřejmě obětí „manželství na oko“. Falešnými sliby ji měl do Rakouska vylákat 31letý Ind žijící v Linci. Měla si za peníze vzít 28letého Inda, píše list. Stejný muž vylákal do Rakouska i její sestřenici, která se domnívala, že její příbuznou někde zadržují – internetem sice občas kontaktovala svou rodinu, ale nemohla říci, kde přesně je.

„Jejím štěstím byla pomoc angažované slovenské tlumočnice při vyšetřování,“ píše list. „Udržovala i ve svém volném čase kontakt s rodinou pohřešované a přijala i rozhodující informaci. 15. ledna se mladší ze sestřenic podařilo odfotografovat data o lokálu, ve kterém byla držena, z jednoho adresáře a poslat je rodině na Slovensko. Ta se pak spojila s tlumočnicí. Bezprostředně poté dívku policie osvobodila. Nacházela se v patře lokálu v okrese Rohrbach. Musela pracovat jako uklízečka. Držel ji tu bratr provozovatele hospody, 34letý Turek, kterému pomáhali bratr a bratranec. Všichni tři a zmíněný 28letý Ind byli obviněni,“ dodávají OÖN.

„Kaktusman“ v Krumlově

Zdroj: Deník/repro

Christoph Luckeneder z Rainbachu v Innviertlu (okr. Schärding), známý tvorbou „svítivých objektů“, branží přezdívaný jako „Kaktusový muž“, byl ředitelstvím pro kulturu země Horní Rakousy vybrán z několika set uchazečů v rámci programu „Artist-in-Residence“, aby svou tvorbu prezentoval jeden měsíc dlouho v Egon Schiele Art Centru (ESAC) v Českém Krumlově, píší linecké OÖN..Program umožňuje umělcům různých směrů „kreativně pracovat bez bezprostředního nasazení vlastních finančních prostředků také mimo jejich kruhu a bydliště“, vysvětluje list.

„Byla to pro mne velmi intenzivní a inspirující zkušenost a snažil jsem se kulturu Horních Rakous co možná nejlépe prezentovat. Jsem zemskému ředitelství pro kulturu vděčný za to, že jsem při tom směl být, a mohu tento projekt jen dál doporučit,“ řekl v OÖN tvůrce, který svůj vztah ke světlu vyjadřuje slovy: „Nehraji si se světlem, světlo si daleko spíš hraje se mnou…“

Akce Artist-in-Residence v Egon Schiele Centru proběhla v prosinci. „Mám ale v úmyslu se ucházet o výstavu v tomto domě a představit v tomto prominentním místě i svého Spike Mana,“ uvedl Christoph Luckeneder pro náš list. S tím, že víc nám zatím bohužel nemůže prozradit.

O své stáži v ESAC obsáhle psal ve své publikaci LightArt, z níž vyjímáme:

„Když mi na jaře 2017 zavolali ze zemského kulturního ředitelství, zda bych chtěl jít v prosinci jako ,umělecký rezident´ do Krumlova, byl jsem původně skeptický kvůli oné roční době, protože se mi smysluplná práce v ,chladničce´, jak mi kolegové umělci popsali tamní pracovní podmínky v zimních měsících, nezdála možná. To se ale v realitě neukázalo být trefné, protože studia byla dostatečně vytápěna. V době, kdy se mě ředitelství ptalo, jsem byl ale rád, že mohu ,utéct´ – před strnulými strukturami práce, před vánočními světelnými orgiemi a sladkým kýčem obvyklým v našich zeměpisných ,šířkách´, které pro mne byly už léta na hranici bolestivosti… A každý útěk je také hledáním něčeho nového.“

Popisuje, jak byl 3. prosince trochu zmaten mnoha klíči, které dostal, a jazykovými potížemi, protože „hubený muž“ neuměl ani slovo německy ani anglicky, ale přesto to bylo přátelské přijetí. Speciálně pak děkuje panu Krejzovi, který dobře umí německy i zacházet s umělci. Při problémech byl vždy kompetentní a přátelskou instancí k oslovení. „A problémy bohužel přece byly, když třeba k osprchování nebyla celý den teplá voda,“ zmiňuje. Při jeho bolavém kolenu bylo „torturou“ točité schodiště mezi ubytováním a studii, ve kterých chyběly toalety. „Ale co – chce si člověk stěžovat, nebo pracovat?“ uzavírá Christoph Luckeneder tuto kapitolu: „Šarm okolí a centrální, a přece klidná poloha dělají z těchto prostor jinak optimální pracoviště!“

Vyrovnává se s chybějícím parkovištěm pro hostující umělce u ESAC (po pár dnech měl pro to plné porozumění, protože s autem přede dveřmi by bylo větší pokušení neustále kroužit po okolí), a koneckonců městské parkoviště je pár minut odtud.

Dostává se pak k popisu své práce, k níž jsou materiálem převážně drátěné pletivo s rozdílně velkými oky, dodávané jen v rolích, takže musí mít při tvorbě na mysli i následnou přepravu díla, dále kabelové vázací spony a svítidla. Měl s sebou i několik svítivých „Kaktusů“, ukázek jeho práce. „Mezi mými hosty byla kromě jiných i řada Vídeňáků, českých rodin, ale také profesor Univerzity v Melbourne s doprovodem. Reálná díla, ale i ta, která jsem jim rád předvedl v diashow, na ně udělala silný dojem a pan profesor mi naléhavě radil účast na legendárních ,Sculpture by the Sea´ v Austrálii, prý se o ni zasadí,“ píše.v LightArt.

Zima se mu ukázala z nejfotogeničtější stránky, bez kamery ani nevycházel. „Točivé uličky, lokály, jídlo, všechno mělo ten český šarm, kterému bohužel propadaly i šiky Číňanů. Zato tu bylo pomálu vánočního kýče, pokud k němu započítáme i lesk českého křišťálu v mnoha prodejnách a výkladech. Vánoční hvězdy, které si přibil ,nejlepší ze všech lineckých starostů (Dobusch, kdo jiný!)´ na linecké Nákupní míli, ty bys tady lupou pohledal. Já napočítal čtyři, které se plaše schovávaly v uličkách. Také vánoční trh na Hlavním náměstí Krumlova byl poklidný a nevtíravý, žádné stánky s punčem, pár stánků s něčím nelákavým z fritézy a s teplým textilem. Večer tu ovšem přibyly české koledy na pódiu, ale to už jsem byl v některé z ,chráněných´ lokalit u půlltru budvaru,“ popisuje.

Uvádí, že práce dobře postupovaly, ty současné optimalizoval, nové přidával a permanentně je prezentoval „ve výkladu“. Pobyt přerušil kvůli ošetření kolena a „vánoční dovolené“ doma, a zkrátil jej o pár dnů „kvůli kraválu“. „Přesto to byla intenzivní zkušenost, toto cvičení ve věcech umění, a já mohu bez přehánění tvrdit, že se vyplatilo i v uměleckém smyslu. Jsem kulturnímu ředitelství země Horní Rakousy za to povinován velkým vděkem,“ uzavírá umělec.

 Zdroj: Deník/repro

Filozofii svého Spike Mana na spodním snímku vysvětluje: „Kaktusy mají dvojí charakter – na jedné straně bolestivě obranný svými ostny, na druhé straně velmi sociální, protože svým obsahem vody jsou garantem přežití pro mnoho bytostí ve velmi nehostinném, nepřátelském okolí. Podobné vlastnosti bychom si přáli také u mnoha lidí. Můj Spike Man zviditelňuje toto poněkud nesplnitelné přání – představuje muže, jehož charakter se drasticky liší od ostatních obyvatel země: je vidinou, a zároveň věrohodný…

Jeho proporce jsou v zásadě vzaty z mého těla, ale tato figura je samozřejmě jako u řeckých vzorů vylepšena a idealizována. Počet na ni užitých kabelových spon je zhruba 1200, korpusem je drátěné pletivo s oky 50x70 milimetrů, zdrojem osvětlení je LED-RGB světlomet se separovanými barvami…“

Ale lepší je jednou vidět, než tisíckrát o něčem číst. Třeba Spike Mana jednou uvidíme…