Překlad je přitom podle Ireny Tauerové, správkyně depozitářů etnografie z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, docela jednoduchý. „Stejně jako my dnes říkáme, že se něco stalo o Velikonocích, říkali naši předkové, že to bylo ‚o červených vejcích'," vysvětluje Irena Tauerová.

Pomlazování, tedy šlehání dívek, aby si uchovaly mladistvý vzhled, zdraví a svěžest, zvládali mládenci na Českobudějovicku prostým vrbovým proutkem. „Na rozdíl od ostatních krajů tady nebylo zvykem splétat pruty do pomlázky, jak ji známe dnes," říká Irena Tauerová.

A co jsou straky nebo kotejš? Doudlebské straky jsou kraslice zdobené voskovou batikou, jejíž vzory se „píšou" špendlíkovou hlavičkou nebo seříznutým husím brkem – kotejšem. „Mezi nejčastější motivy na těchto kraslicích patří holubička, sluníčko, klásky, věnečky a kytičky, tedy vše, co má nějakou spojitost s jarem," popisuje Irena Tauerová.

Pojmenování straky souvisí s barevností kraslic. Když je někdo spatří pohromadě například v ošatce, vytvoří kraslice krásnou strakatou směsici barev.

Straky se ale nepokládaly jen do ošatek. Některé hospodyňky je podle Ireny Tauerové zapékaly do caletky nebo také pletýnky, což byl třípramenný cop z kynutého těsta. Caletka pak vytvořila kraslici jakési hnízdečko.

Zelený čtvrtekV tento den se má jíst hlavně zelená strava, která přináší zdraví 
a sílu po celý rok. Na některých místech se již na Zelený čtvrtek lidé modlili v přírodě, a to na památku Ježíše Krista, který se modlil před utrpením v zahradě na hoře Olivetské. Potom se lidé omývali studenou vodou, aby si zajistili zdraví a krásu. Pamětníci vzpomínali, jak budějovický biskup omýval nohy 12 nejstarším občanům města tak, jak to činil Kristus 12 apoštolům při Poslední večeři Páně. Při mši naposledy zvonily zvony a „odlétly do Říma". Poledne i ranní a večerní klekání tak ohlašovali chlapci řehtáním a klapáním. Hospodyně odnášely smetí z domu za humna či na křižovatku cest, aby se 
v domě nedržely blechy. Odpoledne bylo zakázáno pracovat. Barvila se vajíčka pro hospodáře.

Velký pátekV katolické liturgii je to den hlubokého smutku. Lidé chodili na bohoslužbu, odpoledne se klaněli u Božího hrobu. Žádný Boží hrob prý nebyl tak tajemný jako ten za kostelem v Dobré Vodě 
u Českých Budějovic, protože 
k němu vedly nízké dveře. Dopoledne se držel půst, až v poledne lidé připravili prostý oběd, například šišky s mákem a sirupem. Rozšířený byl zvyk předení pašijových nití. Kdo měl v šatech alespoň několik stehů ušitých těmito nitěmi, byl chráněn před uhranutím, bleskem, kulkou apod. Z úcty k Ježíši platil přísný zákaz hýbat se zemí. Proto se nepracovalo na polích ani v sadu. Třeba v Dolní Svinci se ale již odpoledne na poli pracovalo, protože velkopáteční sadba prý zajišťuje dobrou úrodu. Barvila se vajíčka pro hospodyni.

Bílá sobotaNa Bílou sobotu se světil oheň. Bylo zvykem uhasit všechna ohniště, aby mohla být zažehnuta novým, posvěceným ohněm. Před ranními bohoslužbami se pálil Jidáš. Kostelník rozdělal u vchodu do kostela malý ohýnek. Když kněz oheň posvětil, 
odnášely si hospodyně žhavé oharky domů, aby rozdělaly nový oheň. 
Z ohořelých dřev lidé vyráběli křížky, které pak sázeli do polí, aby dobře rodila. Hospodyně pekly mazance, bochánky, beránky, připravovaly slavnostní večeři, jejímž hlavním chodem byla sekaná (hlavička). Vzkříšení se slavilo na večerní slavnostní mši, na kterou se lidé velmi slavnostně oblékali. Okna svých domů a chalup lidé osvětlovali svíčkami 
a zdobili obrazy. Konaly se velké průvody, v nichž nechyběly obraz Ježíše, monstrance a korouhve. Všude plno uniforem a spolkových praporů. Na takové průvody vzpomínají lidé dodnes, poslední se konaly po druhé světové válce. V Českých Budějovicích prý bylo zaplněné celé náměstí, všude plno „barev a slávy". Bílá sobota je dnem barvení vajíček pro děti.

Neděle – Boží hodNa slavnostní mši duchovní světili velikonoční pokrmy – chléb, beránka, mazance a vejce. Ze Šumavy se po jižních Čechách rozšířila pověra, že člověk, který jedl na Boží hod posvěceného beránka, nalezne ztracenou cestu k domovu.

Pondělí velikonočníV okolí Českých Budějovic se velikonočním svátkům říkalo „o červených vejcích". Tento den patří pomlázce. Ta měla zajistit pomlazení, hlavně dívek 
a žen. V jižních Čechách bylo prastarým obyčejem číhat na děvčata před kostelem a vyšlehat je jen proutkem, pletená pomlázka tady nebyla známá. Koledníci chodili dům od domu, od tety k tetě, zpívali koledy a přáli vše nejlepší. Za koledu dostávali dárky – většinou červená vajíčka a pečivo. Koledníci nezapomněli pomladit ani domácí zvířata. Děvčata připravovala svým milým pomlázku dlouho dopředu – do uzlíku z červeného šátku vložila červená malovaná vajíčka, bílý vyšívaný šáteček nebo košili. Nesměla chybět kynutá hnětýnka zdobená srdíčky. Chlapci nezůstávali s odměnou pozadu; o Černé postní neděli se konávala v Doudlebech pouť, kde děvčatům kupovali marcipán. V jižních Čechách se také držela „kmotrovská" pomlázka, kterou obdarovala kmotra svého kmotřence. Na Budějovicku schovávaly maminky na Velikonoční pondělí dětem pomlázku dětem pod keříčky. Často to byla kynutá hnízdečka a ptáčci s malovaným vajíčkem.