Velikonoce jsou svátky naděje, nového života a odpuštění, ale připomínají i oběť, utrpení a bolest.  Slova, která mají dvojnásobný význam v budějovickém Domě sv. Pavla pro lidi bez domova.

„Čtvrtým rokem lidé bez domova  nacvičují  divadelní hru s velikonočním námětem,“ říká ředitel Městské charity České Budějovice Josef Hes.  Letos ji zahráli v pondělí. Dvanáct bezdomovců jako apoštolů, oblečených v bílých hábitech, ze kterého jim čouhaly bosé nohy a potetované paže, usedlo za stůl s Ježíšem, představovaným  dalším bezdomovcem.
„Není pochyb, že realitu biblického dramatu, kdy se hlouček tehdejších outsiderů společnosti tajně schází v očekávání dalších výrazných problémů, nikdo jiný nemohl ztvárnit věrněji,“ komentuje Josef Hes role bezdomovců 
v příběhu starém dva tisíce let.
Atmosféra hry, kterou prožívají lidé s pohnutými osudy, je  výjimečná. „Představení bylo úžasné a dojalo mě,“ přiznává sociální pracovnice Petra Vohlídalová, která se s ostatními  zamýšlela nad smyslem Velikonoc, oběti a naděje. „Jeden z uživatelů našich služeb hrál na kytaru  písně Karla Kryla, které se k příběhu hodily,“ dodala Petra Vohlídalová.