Předchozí
1 z 10
Další

1. Nejkrásnější místo bez konkurence Luzenské údolí s kopulí Luzného, nemajíc na Šumavě konkurenci. Desítky let nepřístupné a dodnes neprůchodné díky tzv. ochráncům přírody, kteří stále nevědí co nepěkného činí. Vzpomínám na poslední paní hajnou Emilii Vrbovou. Tu jsem poprvé viděl v roce 1950, když jsme tam brigádničili a pak roku 2008, když tam vrátila zachráněný zvon ze zvoničky, která stála naproti revírně. Od loňska tam stojí křížek na památku…asi těch starých časů.

Luzenské údolí.Luzenské údolí.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

2. Pekelské údolí pod Hartmanicemi zdobí nezničitelná říčka Křemelná, která dávala lidem, kteří zde v minulosti statečně žili, život. Rozsáhlé hospodářské dvory, mlýny, pily, osady až na nepatrné výjimky, po válce byly rozbořeny. Ale procházka tímto krajem opravdu stojí za to. Nepřehlédněte zdejší skvost, prastarý mlýn Sterzmühle, kde dlouho žil malíř podmaleb na skle JUDr. Hrabánek a mlýn si zahrál i v několika filmech.

Pekelské údolí - mlýn Sterzmühle.Pekelské údolí - mlýn Sterzmühle.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

3. Kohoutí kříž u Nicova byl původně dřevěný a stával na návrší drahna let. Roku 1890 dosloužil a byl nahrazen kovovým. Ten byl po válce poškozen a umístěn na zdi kostela v Kašperských Horách. Zdařilá replika byla na místě instalována 30. dubna 2005 a stále turistům připomíná nástroje, kterými byl na kříži mučen Kristus i zradu Jidášovu. Nejen ten kříž, ale i překrásný výhled od něho, stojí za návštěvu.

Kohoutí kříž u NIcova.Kohoutí kříž u Nicova.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

4. Povydří je krásné, ale už dnes „profláknuté“. Já raději chodím nebo jezdím na kole údolím Losenice. Je to divoká a krásná říčka a co její voda na pár kilometrech udělala v nedávné minulosti práce. Jen koukněte do staré mapy a projděte se. Na Popelné - Reckerbergu - dva mlýny, pila, dílna na síta, hospodářské dvory, škola. Kousek po proudu, dnes už ruiny v lese - Buzošná - odkud putovaly „želízka“ pana Vrhela do sirkárny v Horažďovicích a za ní malá elektrárnička pro Červenou. Pořád z kopce kolem bývalé Karoliny pily a ruin Studeného mlýna se zachovalou kapličkou. Při odbočce na Vogelsang za mostem stávala velmi stará papírna, po níž už není ani památky. Straubova pila se pomalu mění v něco hezkého, nechte se překvapit, a za mostem do Kašperských Hor po velkém mlýnu najdete jen náhon. Po kilometru chůze uvidíte největší ostudu privatizace, rozpadající se světoznámou pilu a továrnu fa. Watzlavick, které už asi není pomoci. Vody Losenice končí svou pracovitou pouť v Rejštejně a já vzpomínám, jak by tu bylo, kdyby tu nebylo to lidské zlo.

Rejštejn.Rejštejn.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

5. Roklan - na ten jsem za bolševíka jen smutně koukal s přáním na něj vystoupit. A to se povedlo a k mé veliké radosti jsem odtud uviděl hrad Kašperk a samosebou i Alpy. Také jsem tam vylezl od bývalé Roklanské hájenky, což bylo jistě ekologicky lepší než autem do Spiegelou a zpět cca 200 km. Tak se tam dříve chodilo a v hájence se nechalo přespat. Život tam nebyl lehký ani když přibyla k hájence turistická chata, která se pro nepéči majitele pomalu rozpadá. U potoka stávala boží muka. Tak bych tam chtěl postavit, když bude NPŠ povoleno, křížek, na památku těch co v tom ráji šumavském kdysi žili. Mám ten kousek Šumavy moc rád.

Roklan Luzný.Roklan Luzný.Zdroj: Archiv Emila KintzlaRoklan Luzný.Roklan Luzný.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

6. Chcete divočinu? Wunderbach za Rejštejnem vás nezklame, ale cestu si najděte sami, to k divočině patří. Zatím co ostatní osady ve vojenském prostoru byly rozstříleny a srovnány se zemí, tuto buldozery nepřístupnou srovnává jen zub času. Já obdivuji um předků, kteří vše stavěli z kamenů a hlíny a ono to pořád drží a drží. Upoutají i zbytky mlýna, hospodářských budov a nářadí. A okolní lesy jsou plné hub. Ta štrapáce se sem dostat, stojí za to.

Pozůstatky na Šumavě.Pozůstatky na Šumavě.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

7. Javorník, krásná obec s Klostermannovou rozhlednou, za války nejvyšší horou okupovaných Čech. Byl jsem tam už jako malý kluk a chodím tam pořád. Také pro to, že se o výstavbu zasloužil i můj prastrýc Václav Vavrýn a o její nástavbu v roce 2003 i moje maličkost. Obdiv zaslouží i její projektant a stavitel sušický Karel Houra, který ji postavil za dva měsíce. Dnes by nevyřídil ani stavební povolení. Díky nástavbě je viděti i můj Luzný.

Javorník rozhledna.Javorník rozhledna.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

8. Laguna na Křemelné, to je vzpomínka na mé skautské mládí. Na vyvýšeném místě stávala malá chatka z roku 1938 a tu po válce koupila rodina Stříbrných ze Sušice a my skauti jsme na loučce pod ní tábořili. Rána byla jako v chladírně a voda v laguně pro otužilce. To vše ale pokazili „komanči“ vojenským újezdem. A po "sametu“ zase zákaz! Syn Stříbrných se sem občas s manželkou vracel a bylo mi upřímně líto, že byli některými strážci přírody vykazováni. Za co? Že se jdou podívat na místo svého mládí, které jim patřilo a kde byli šťastni? Divná to doba, že.

Stříbrných chata.Stříbrných chata.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

Stříbrných chata.Stříbrných chata.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

9. K srdci mi přirostl i vzdálený Třístoličník, kam jsem se rád i s turisty vracel. Z Haidmühle pěkně do kopečka, pivíčko ve staré chatě, podívat se na Lipno z Vysokého kamene a pak na Trojmezí s historickými hraničními kameny, které se měnily dle politické situace. Na nejvyšší český vrchol Šumavy Plechý je to kousek, rozhled úžasný a stejně úžasný je pohled od Stifterova pomníku na jezero Plešné. Cestou zpět si to ještě zopakujeme. Kůrovec si zde zle zařádil, ale za to jsou zde nádherné výhledy. A z Trojmezí už je to jen z kopce na nádraží v Novém údolí. Budou bolet nohy, ale stojí to za to.

Třístoličník a Plešé.Třístoličník a Plešné.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

Třístoličník a Plešné.Třístoličník a Plešné.Zdroj: Archiv Emila Kintzla

10. Z domova jsem běhával, dnes už jen těžko chodím, na Pustý hrádek nad Kašperk. Výhled odtud je fantasie, kolem dokola kopce, údolí, osady a chaloupky a hrad jako z letadla. Rád koukám na kraj, ve kterém žiji a mám rád. Jak dlouho sem ještě budu chodit? To ví jen Bůh.

Pustý hrádek.Pustý hrádek.Zdroj: Archiv Emila Kintzla