Stíhání chirurga bylo zastaveno, nyní, dva roky po události, přišli na řadu rodiče. Matka vypověděla, že zpozorovala, jak špatné zuby dcerky jsou. „Vždycky ale řekla, že nechce k zubaři, že ji nebolí," hájila se. Na výtku soudkyně, že na tak malém dítěti nemůže nechat rozhodnutí, jestli má jít k zubaři, obviněná připustila, že je to její chyba. „Moc mlsala a pila sladké, cítím se být vinna tím, že jsem jí to nikdy nezakázala," řekla. Také otec řekl, že stav chrupu dítěte viděl, ale nikdy nic neudělal – pořád prý pracoval a žena mu řekla, že tedy k zubaři půjdou. „Taky jste si ale mohl vzít den volna a jít s dítětem sám," vytkla mu soudkyně. Matce uložila pět měsíců, otci v souběhu s dalšími trestnými činy sedm, vždy podmíněně. Tresty vzali.

„Krtkovo" muzeum

Vyrazil si a vyzdobil vlastní muzeum.79letý Michael Altmann z Leondingu budoval 54 let u své dřevěné chaty v Kürnbergerwaldu 200 metrů dlouhý systém štol, v němž stěny vymaloval novodobými jeskynními malbami svou představu vzniku lidstva. „Výsledkem je jedno z nejspíš nejkrásnějších privátních muzeí v Horních Rakousích," píše deník OÖN.

V padesátých letech tady chtěl otevřít na pozemku své matky bufet a pro chlazení nápojů vyhloubil ve vápencovém pahorku vedle chaty sklad. Bufet úřady nikdy nepovolily, ale svůj sklad  pan Altmann postupně prodloužil na 200 metrů. Po práci v hostinci U Střelnice v Linci, který provozovali s manželkou, odjel do Kürnbergerwaldu a hrabal a hrabal, často do noci. „Byl opravdu posedlý," říká jeho manželka, která na něho čekala v chatě a krátila si čas ručními pracemi. Ve štole postupoval denně asi o dvacet centimetrů. Vysekaný materiál odvážel v kolečku a rozdával chatařům v okolí.

Dnes provádí návštěvníky chodbami vysokými asi dva a půl metru a pomalovanými nejrůznějšími postavami. „A když se ho někdo zeptá, proč vlastně nikdy nepřestal na svém díle pracovat, říká, že sám neví, a jen připomíná výhody svého zařízení – osmi stupňů tepla po celý rok," pokračuje list. Pomáhal mu prý občas přítel, který kdysi býval námořníkem na ponorkách a kterému je teď už 94 let.

„Jeho poslední skulpturou je mnich a pod ním cedulka, na níž Altmann děkuje své matce, manželce a těm lékařům, kteří mu loni velkou operací srdce prodloužili život. Od té doby prý svou štolou prochází jen jednou denně," uzavírá linecký deník.

Jak s kuřáky

V Rakousku uvedlo 54 zaměstnanců, že v jejich podniku kouří každý kdy chce, aniž by s cigaretou strávený čas musel napracovat. Každý desátý si taky zapálí, kdy chce, ale musí  tuto dobu nahradit. Třetina sdělila, že se u nich může kouřit jen o přestávce. „Jasné kuřácké pauzy zjevně vedou ke snížení konzumu nikotinu," píše deník Volksblatt. „Tam, kde je zavedli, nebo kde platí celopodniková ochrana nekuřáků,  spotřebovávají kuřáci průměrně o pět cigaret méně a už je nedohánějí ani ve zbytku dne."

Pepřem na českého zloděje

V lineckém Passage-Centru přistihl ve čtvrtek dopoledne domácí 38letý detektiv 35letého Čecha, jak se pokouší odcizit džínsy v hodnotě více stovek eur. „Při kontrole vytáhl přistižený zloděj náhle krátkou střelnou zbraň a detektiva s ní ohrožoval," píše list Volksblatt. „Tomu přišel na pomoc kolega a zasáhl Čecha pepřovým sprejem. Ten vzápětí vytáhl z tašky stejný prostředek a postříkal pro změnu detektivy. Ve rvačce strážci zloděje přidrželi na podlaze a předali ho policii. Ukázalo se, že měl skutečnou pistoli, která ale nebyla nabitá. V batohu muže se našel nůž a kladivo."

Běženců přibývá

Aktuální protestní hladovka senegalských uchazečů o azyl proti umístění ve středisku v Böbrachu v Bavorském lese (webové stránky Deníku informovaly) doplnil pasovský deník PNP rámcovou zprávou o aktuálním počtu běženců. Těch je v Dolním Bavorsku ubytováno kolem 2300 a průměrně 150 dalších jich každý měsíc přibývá. Asi dvě třetiny jsou umístěny v 18 společných ubytovnách, zbytek v menších střediscích, za jejichž provoz jsou odpovědní okresní hejtmani a starostové.

V Německu má přijímání uchazečů o azyl pevný klíč, vysvětluje list. Bavorsko je odpovědné za ubytování asi 15 procent běženců, z nichž je pak 9,6 procenta „přiděleno" Dolnímu Bavorsku. Letos sem zatím přišlo nových 969 žadatelů, většina z Afgánistánu (218), Sýrie (123), Nigérie (117) a Pákistánu (104).

Přezkoumání žádostí přísluší Spolkovému úřadu pro migraci a uprchlíky. Politicky pronásledovanými ve smyslu azylového práva jsou zjištěna asi dvě procenta běženců. Spolu s uprchlíky podle ženevské konvence a dočasně „strpěnými", například lidmi z válečných oblastí jako Sýrie nebo Afghánistán, je těch, kteří mohou v Německu zůstat, asi čtvrtina. Azylové řízení trvá v průměru dva roky, ale může být skončeno za půl roku, nebo také za deset let.
Uchazeči dostávají od sociálních úřadů měsíčně kapesné 137 eur. Stravování bylo dosud zajišťováno balíčky potravin, jejichž složení si azylanti mohli sestavit z nabídkových listin. Podle plánů ministryně sociálních věcí Emilie Müllerové to má v budoucnu nahradit vyplácení sociálních dávek dle sazby tzv. Hartz-IV a uprchlíci si mají své jídlo obstarávat sami.