Trubky na vodovod kupoval Josef Bek v cihelně

Milevsko a okolí – Exteriéry Jihočeského kraje několikrát posloužily v 50. letech filmařům pro natočení tendenčních budovatelských snímků o kolektivizaci vesnice. Filmová místa řady z nich už seriál Deníku popsal – Usměvavá zem, Přicházejí z tmy, Po noci den, Zelené obzory, Králíci ve vysoké trávě.

Jedním z první děl, které propagandisticky využila komunistická strana, byl film Žízeň natočený krátce po únoru 1948 v obcích Osek a Rukáveč u Milevska a v okolí. V příběhu tohoto filmu se odráží zásadní událost roku 1947: velké sucho.

Natáčení filmu bylo pro obyvatele Oseku nevšedním zážitkem. Málokdo by ale obec ve filmu poznal. Hodně se změnila. Jak by ne, od natáčení uplynulo šedesát šest let.

Na natáčení má zprostředkované vzpomínky Jana Smrtová (61), rozená Hudcová, která pochází z Rukávče. I sem filmaři zavítali. „Moji rodiče mi o tom vyprávěli. Říkali, že jim herec Jaroslav Vojta pomáhal sušit seno. Ve filmu hrála jeho sestra. Určitě to pro ves musel být zážitek, událost, protože lidé viděli Josefa Beka a další herce. Vesnice tím žila," popisuje Jana Smrtová. S úsměvem dodává, že voda ze zprovozněného vodovodu byla ta jejich.

Naštvaní sedláci ženou přes vesnici stádo dobytka, aby se napil z rybníka statkáře Bervidy. Místní chalupy lidé ve filmu poznávají. Filmaři zachytili v Rukávči dnes už neexistující náves, kde byly malé chaloupky. Okolo nich hnali dobytek ze statků. „Je tam vidět statek Matušků, Hejných i Šáchů," vybavuje si Jana Smrtová.

Do vyprávění se přidává Stanislava Hvězdová (61) z Oseku. „Dobytek hnali i tady, dům Procházků je tam hezky vidět," ukazuje přes silnici Stanislava Hvězdová. Nyní se nacházíme u oseckého kulturního domu. A jak poznamenává místní kronikářka Ivana Pleskačová, na návsi tehdy nebyl asfalt a koryto potoka, ze kterého dobytek pil, nebylo vydlážděné.

Stanislava Hvězdová se na film Žízeň dívala nedávno. „Jsou v něm i záběry, jak si Josef Bek něco věší na plaňkový plot před naším domem, pak jde doleva a vstupuje do úplně jiného domu na druhém konci vsi," popisuje filmovou montáž. Právě prostřihy mnoho lidí matou. Je tu třeba záběr na zámeček a park. Ženy se domnívají, že se jedná o ten v nedalekém Veselíčku.

Krásné záběry na Osek jsou podle Stanislavy Hvězdové z cihelny. Dnes už bychom na místě, kudy vede modře značená turistická stezka, našli jen její zbytky. Právě cihelna hraje ve filmu důležitou roli. Herec Josef Bek coby předseda místního národního výboru tam šel kupovat trubky pro vodovod. Jeho výstavbu se pokoušejí podle děje sabotovat místní boháči.

Podle osecké obyvatelky Marie Čunátové (79) byl film Žízeň zfilmován podle předlohy Jana Kloboučníka (1919 – 1974) z pět kilometrů vzdálené Kučeře. „To jsem ani netušila," podotkla kronikářka Ivana Pleskačová.

Herec Otto Čermák jako otec sedláka Hánka. Na jejich statku ještě teče voda, jinde už ne. Jak Marie Čunátová dodává, film, který dlouho neviděla, nepovažuje za špatný. „Když se natáčel, byla jsem malá holka. Vzpomínám si, že kluci natáčení sledovali a štáb je okřikoval, aby byli potichu, když filmují," vybavuje si.

Podobně hovoří i Anna Procházková (83). „Kluci létali k cihelně, zajímalo je to," vzpomíná. Ji natáčení nechávalo klidnou. „Byla jsem mladá holka. Mně nezajímalo, jestli lidi nadávají, že tu filmují, nebo ne," říká Anna Procházková. Ta si nevybavuje, že by filmování s sebou neslo omezení života v obci.

Filmů s názvem „Žízeň" vzniklo dosud několik. V roce 1979 byl natočen v Austrálii,  o dvacet let později v Americe a před šesti lety v Jižní Koreji. Česká „Žízeň" režiséra Václava Kubáska je nejstarší  a nejvíce „politická".