Čím jste chtěl být jako dítě?
Sandokanem. Myslím, že jsem k tomu měl, stejně jako představitel Sandokana indický herec Kabir Bedi, všechny předpoklady. Na hlavě z ručníku improvizovaný turban, v rukou dřevěnou šavli a řev tygra před mutací.

Napadlo vás někdy praštit s tím, co děláte?
Ano, s mou prací učitele. Kdybych nebyl nějak zajištěný a musel začínat jako ostatní kolegové učitelé od nuly, připadal bych si v roli živitele rodiny jako úplný idiot. Státem nastavený systém mi ukazoval, že ačkoliv vkládám do práce s mladými lidmi opravdu maximum, schopné nepotřebuje.

Jaké máte koníčky, čemu se nejraději věnujete ve volném čase?
Volný čas je u mě trvale téměř nedostatkovým zbožím. Pokud je, maximum času věnuji mojí dcerce, které je dva a půl roku, v létě hodně jezdím na kole, mou trvalou závislostí je cestování.

Co vás spolehlivě rozčílí, kvůli čemu se nejčastěji zlobíte?
Neschopnost vlády v protikorupčních opatřeních odshora a pocit, že co neuchrání, může sebrat těm dole. Čímž popularizuje extrémistické strany, kterým těmito kroky plíživě otevírá dveře. Rozčílí mě stejně tak, když někdo pohrdá názory mladých a nerespektuje jejich názorovou výjimečnost, ukazující se například v odpovědnosti za budoucnost.

Co vás vždycky pobaví a rozesměje?
Když mě má dcerka, kterou nejčastěji mučím formou lochtání, ukázní jejím vážným: „Ty ty ty, tatínku, ty ty ty!" A hrozí mi při tom ukazováčkem. To samozřejmě beru jako další výzvu.

Jaký alkohol máte nejraději?
Víno. Ale v létě se k tomu ještě stávám lapenou mouchou píseckých restauratérů a jejich zahrádek.

Jaké téma je pro vás tabu?
Jakékoliv tabu, které v sobě lidská duše chová, ji deformuje a dělá z ní samu pro sebe, ale i pro okolí časovanou bombu. V souvislosti s tím můj poslední projekt „Bolestné kameny" je založen právě na odtabuizování. Hovořit uvnitř sebe či navenek pomocí slov se má správným způsobem o všem.

Co je podle vás za hranicí, za kterou by už člověk neměl jít?
Člověk by neměl dělat věci, které jeho duši poškozují, tedy dělat věci v rozporu se svým svědomím. V praxi to třeba může znamenat, že ačkoliv žijeme v zemi, kde momentálně viditelné autority politické scény selhávají téměř každý den, nesmí to být pro nás argument pro koketování se zlem.

Kdo je vaším nejoblíbenějším politikem?
Karel Schwarzenberg. Po desetileté prezentaci Česka Václavem Klausem je zde naděje, že se organismus Evropa vyléčí ze zarděnek, které Klausovo Česko do toho organismu přitáhlo. Kníže, bývalý spolupracovník Václava Havla, by byl pro mě zárukou s receptem.

Na kterou knihu nedáte dopustit a jaký je váš oblíbený film?
Těch knih je mnoho, do nejbližšího okruhu by asi patřil Dostojevského Idiot, Lustigovo Krásné zelené oči, Halíkova Noc zpovědníka. A film? Například Vykoupení z věznice Shawshank.

Za co utrácíte nejvíc peněz?
Dokud jsem měl více času na čtení, byly to knihy. Dnes jsem i o jediné milé téměř utrácení ochuzen.

Co pokládáte za svůj největší úspěch v profesním životě a na co jste nejvíc pyšný v osobním životě?
Svůj profesní život nekvalifikuji přímo na úspěchy a neúspěchy, ale na cesty, po kterých jsem zatím šel a po kterých ještě ne.

Díky mému otci, Oto Sekyrkovi, kterého odměnili komunisti za jeho účast v třetím odboji bonusem 14 a půl roku trvajícího pobytu ve svých inspirativních koncentrácích, požívám nezaslouženě se jménem spojený kredit. Pak snad v kombinaci s mým určitým nasazením mi bylo nebo je dopřáno spolupracovat s lidmi jako Arnošt Lustig, Tomáš Halík, Marta Kubišová, Ondřej Vetchý, Daniel Herman, kardinál Miloslav Vlk, bývalý písecký děkan a papežský prelát Josef Jiran a další. Naplňuje mě to pokorou. Ve škole jsem zase díky mému zástupci, Ing. Kostohryzovi, a díky mému angažovanému týmu schopen řídit školu, která se snaží pro naše milé studenty naplnit ten vznešený ideál vzdělávání, výchovy a směrování k hodnotám. Jsem tak každý den nezaslouženě něčím obdarováván. A ne vždy za to umím být vděčný.

A v osobním životě? Samozřejmě moje dcera. K tomu není co dodávat, prostě jsem táta a jsem toho zázraku plný. Ačkoliv, pokud bude ten zázrak „sígr" po mně, dopředu se budoucí školce, základní a střední škole, omlouvám. Na vině je tatínek, toho času ředitel vzdělávací instituce.