Bojí se o vodu
Pracovní společenství (Arge) „Voda Šumavy“ v příhraničním Ulrichsbergu vypravilo petici, kterou už podepsalo více než tisíc občanů. „Vyzýváme starosty a obecní radní, aby už nepokračovali ve výprodeji našeho nejdůležitějšího přírodního pokladu, vody Šumavy, a místo toho aby se starali o zachování jejích zbývajících zásob v regionu,“ píše společenství.
Linecký deník OÖN uvedl, že Ulrichsberští zpozorněli, když se objevil investor, který chce z hloubky asi 200 metrů čerpat a prodávat šumavskou vodu – údajně firma Water of life podnikatele Johannese Pfaffenhubera z Kirchdorfu. Podle OÖN tak oživuje projekt Adolfa Bauera z přelomu tisíciletí. „Vynikající spodní voda je naší nejcennější hodnotou a musí zůstat zachována příštím generacím. Nemá být vykořistěna z důvodu pouhé lačnosti investora po zisku,“ uvádí petice, která zdůrazňuje sucha jako v roce 2015, kdy v oblasti vyschla řada zdrojů. Pro takové časy potřebuje Šumava dodatečné zdroje pitné vody. Její spotřeba ostatně stále stoupá i rozšiřováním průmyslové výroby.
Pamatujete tu hrůzu?
V linecké Ramsauerstrasse ve čtvrti Bindermichl provozovali nacisté od roku 1942 takzvaný průchozí lágr č. 39 pro dělníky na nucených pracích, především z východu, píší OÖN. Historikové nyní jeho provoz dokumentují a hledají svědky.
„Lágr měl zpočátku dvanáct dřevěných baráků a měl různé funkce. Lidé z ciziny, kteří byli k práci do Říše dopraveni násilně nebo ,dobrovolně´, tady byli lékařsky prohlédnuti, dezinfikováni a odvšiveni,“ říká Markus Rachbauer ze školicího a pamětního střediska na zámku Hartheim. Tam byla loni na jaře založena projektová skupina, která se zabývá historií domovů dětí „neněmecké nebo ne druhově shodné krve“, jak uváděly například Norimberské zákony. Za nacismu do nich umisťovali děti nuceně pracujících žen na území tzv. "Gau Oberdonau".
Při bádání tak byl „znovuobjeven“ zmíněný průchozí lágr, uvedl Florian Schwanninger z centra Hartheim, podle kterého zemřelo v těchto ubikacích mnoho dětí. „Podmínky v táboře byly velmi špatné, tucty dětí tady hynuly jako mouchy na různé nemoci,“ řekl. Zařízení podle něho distribuovalo muže a ženy z východu na pracovní místa, třeba do Hermann-Göring-Werke. „Pokud byly mladé ženy těhotné, byly nezřídka přinuceny k interrupci. Neví se ale, zda byly prováděny přímo v táboře,“ řekl. Dodal, že zatím co historie nacismu je v zemském hlavním městě v zásadě velmi dobře zpracována, „nezbyla po mnohých lidech, kteří ztratili život v tomto průchozím lágru, ani pamětní tabulka“. To se prý musí změnit, a proto jsou hledáni svědkové, kteří mají poznatky o skutečných událostech v místě v letech 1942-45.
Podle historiků už bylo prokázáno nejméně 300 usmrcení v Táboře. „Lidé, kteří by vědce mohli podpořit osobními zkušenostmi, se mohou ohlásit v pamětním středisku Hartheim (tel. 0 72 74/65 36-544). (office@schloss-hartheim.at)
Ať je učí číst noviny!?
Svaz vydavatelů novin v Bavorsku (VZB), zastupující zájmy téměř stovky tiskových podniků, požaduje, aby se žáci a učitelé v zemi lépe učili, jak zacházet s novinami, píše PNP. „Chtěli bychom, aby užívání médií bylo učebním předmětem,“ říká ředitelka svazu Anina Veigelová. „Jsme vehementně pro to, aby se žáci učili, co jaký sdělovací prostředek sleduje. Také učitelé by měli vědět ještě mnohem víc o nových médiích, protože žijeme ve velké informační záplavě.“
Kola se miň kradou
Bavorské policii bylo loni nahlášeno 27 346 krádeží jízdních kol, rok předtím na 29 000, informuje PNP. Počet odcizení se snižuje od roku 2014, kdy jich bylo více než 30 000. Současně se lepší objasněnost těchto skutků – loni byla 12,1 procenta, předloni 11,2. V uplynulém roce se bicykly kradly nejvíc v Horním Bavorsku – 271 na 100 000 obyvatel.
Bankomaty dosluhují?
Peněžní automat ztrácí ve všedním životě v Německu pomalu, ale nezadržitelně význam, napsala PNP. Poté, kdy banky celá desetiletí instalovaly každoročně několik tisíc přístrojů ročně, počty „posil“ znatelně poklesly. Podle střešního orgánu svazu německých bank bylo s koncem loňského roku v SRN už jen asi 58 400 bankomatů. V roce 2015 jich bylo 61 100. Důvodem úbytku jsou podle svazu digitalizace a finance. „Roční provoz jednoho automatu stojí mezi 20 000 a 25 000 eury. Ty také musí vydělat,“ říká Jürgen Gros, šéf bavorského svaz družstevních bank. „Trvalé dotování není žádným obchodním modelem…“
Pasovský list připomíná, že první peněžní automat v SRN byl uveden do provozu v Tübingenu v roce 1968. V roce 1994 už jich bylo 29 400 a do roku 2015 se jejich počet zdvojnásobil. V následující dvou letech jich ale 1600 bylo staženo z provozu.
Jihočeši běželi u Dunaje
close
info
Zdroj: Deník/repro
zoom_in
Nedělní Dunajský maraton s více než 20 000 běžci absolvovali i Jihočeši. Z mužů byl 28./5. nad 40 let mnohonásobný kleťsko-himalájský tygr a medvěd Václav Bauer (Děti Kleti, jeho diplom na snímku) časem 2:53:56 (průměr 13,47 km/h, půlmaraton za 1:37:09), 92./10. nad 45 Pavel Lácha (BHT ČB) 3:13:55, 126./26. nad 30 Lukáš Rokos (Třeboň) 3:19:45. V ženách byla 6./1. nad 40 let Gabriela Loskotová (Axiom Triatlon Lipno) časem 3:14:35 (průměr 11,8 km/h, půlmaraton 1:46:51), 32./4. nad 45 let Martina Veselá (BH Triatlon ČB) za 3:48:48.
