Pro Chýnovskou jeskyni vyvinuli unikátní metodu, díky níž vznikl 3D model zatopené části podzemí. Autoři hovoří o české i evropské premiéře. Ve čtvrtek výsledky dvouleté práce poprvé zveřejnili: zpřesnili původní mapu štoly z 80. let minulého století.

Do Chýnova tak ve čtvrtek přijel i Lubomír Přibyl, ředitel Správy jeskyní ČR. „Metoda, kterou naši kolegové vyvinuli, je naprosto unikátní v České republice, víme, že něco podobného probíhá v Austrálii, ale zatím není potvrzeno, kdo je ve vývoj dál,“ potvrdil světový náskok českých odborníků a dodal, že pilotní projekt jim otevírá cestu k upřesňování nepřístupných míst i v dalších jeskyních. Celkem jich ve správě mají čtrnáct a Chýnovská je z nich nejstarší. Po dvouletém výzkumu je jim nyní jasné, že je mnohem rozsáhlejší než se dosud domnívali.

Hlavní tíha průzkumu zhruba 135 metrů ležela na skupině zkušených potápěčů. Na rozdíl od svých předchůdců se pod hladinu nenořili jen s klasickým metrem, nýbrž s videokamerou. Z pořízených záběrů pak autoři technologie načetli do počítače potřebná data k 3D modelaci zatopené chodby.

Pod hladinu se pouštěl i Petr Chmel. Ke splnění zadání s kolegy potřebovali deset ponorů. Pohybovali se v hloubce až 43 metrů. „Tato jeskyně je stejně nebezpečná jako potápění v jiných jeskyních. Na to se vždy snažíme připravit, ale Chýnovská je v něčem zvláštní. Na rozdíl o jiných je totiž velmi pěkná, protože je barevná. A také více členitá, celkem má čtyři velké odbočky,“ přiblížil prostor, který se jim pod hladinou otevřel.

Podobný postup pro modelace objektů používá geoinformatik Jiří Šindelář z Chotovin například pro navracení domnělých tváří osobností české historie. Například svaté Zdislavě nebo tak zvanému čelákovickému upírovi. Doposud však pracoval především s fotografickými záběry, ať již kulturní památky nebo dochované lebky, jíž pak vtiskl podobu. Složitější objekty si ale s fotoaparátem nevystačí, pořizování dat by podle jeho slov bylo příliš zdlouhavé. Do povědomí tak s kolegy uvedl videogrametrii.

Příprava zachycení zatopené chodby jeskyně začala v roce 2017. „Znali jsme mapu z 80. let, ale nikomu nám nešlo do hlavy, že zatopená část na ní vypadá jinak než ta suchá. Tak vznikla původní myšlenka na zmapování zatopené části. Z těchto kvalitních záběrů teď máme jasno, že obě části jsou naprosto stejné a chyba je tedy v původní mapě,“ objasnil Jiří Šindelář motiv projektu. František Krejča ze správy Chýnovské jeskyně pak doplnil, že díky společnému úsilí získali také další informace o zrodu jeskyně.

Chodby jeskyně na Táborsku měří 1,5 kilometru, další neprozkoumaný více než kilometr vede útrobami bývalého kamenolomu. Turistům je přístupných 260 metrů s 320 schody. Ty je svedou až do hloubky 51 metrů pod povrchem.