Jižní Čechy – Prostor před táborským divadlem v létě roku 2006 dostal na několik dnů háv Vídně 19. století. Na zeď divadla i sousední policejní budovy přibyly kulisy, které místo změnily k nepoznání. Policejní dům se stal lékárnou. Rekvizitáři osadili ulici dobovými lampami, chodník zasypali pískem a před divadlo přistavili kočár, jímž přijel na Eisenheimovo představení Leopold.
Film začíná právě v Táboře, dějem, kdy na jevišti svým uměním udivuje mladý iluzionista, zatímco si pro něj jde policie.
Z hlediště sálu zmizely sedačky a nahradily je dřevěné lavice, chodby táborského divadla ale už nevyhovovaly. Také divadlo pro vyšší divácké vrstvy našli lokátoři ve Vinohradském divadle. Nikdo nepostřehne, že se děj přenesl na jinou chodbu. Jde o jednu 
z iluzí, na nichž je film založený. Vizuální efekty svěřili Američané českému postprodukčnímu studiu Universal Production Partners.

Kromě Tábora a Prahy se natáčelo také v Českém Krumlově. Tady se mladý Edward zamiloval do urozené Sofie. Štáb se zabydlel především na Latránu v centru města, kde vznikal záběr, jak kočár tažený koňmi vjíždí do zámeckého areálu. Pro účely natáčení se například zdejší prodejna potravin proměnila 
v obchod s kuchyňskými potřebami a železářství.
Jaroslava Vajayová, která žije v centru města, si zase pamatuje kulisy v podobě domů, které vyrostly na Náplavce 
u zdi, za níž se rozkládají Pivovarské zahrady. „Ty kulisy tam stály asi čtrnáct dní, ale ve filmu jsou vidět sotva pár sekund. Když mrknete v nevhodnou chvíli, záběr propásnete,“ řekla s úsměvem Jaroslava Vajayová.

Při zkouškách Nortona zastupoval náhradník

Ta zpráva se valila jako lavina: do Tábora přijede americká hvězda Edward Norton, hlavní postava filmu Iluzionista. Příležitosti dostat se do komparzu využili i mnozí táborští ochotníci. Jedním z nich i Karel Nezveda. Kdo ho zná, nemůže ho ve filmu přehlédnout. Kameraman mu hned v úvodu filmu věnoval vcelku detailní záběr. A tato scéna se v průběhu děje ještě zopakovala. 

Jak po letech na natáčení vzpomínáte?
Dodnes z něj mám ty nejlepší dojmy, bylo to super. Natáčeli jsme v noci, každý den po celý týden zhruba od pěti večera do šesti do rána. Hráli jsme měšťany a zúčastnili se natáčení jak v divadle, tak v pivovaru, kde se odehrávala nějaká schůze protistátního centra.
Jak jste se do komparzu dostal?
Museli jsme se dostavit na casting. Na místě nás rozdělili do skupin, vyzkoušeli jsme si kostýmy a vybrané pozvali na natáčení. V divadle jsme pak dostali pokyny, co se od nás očekává.
Co bylo vaší rolí?
Chodili jsme před divadlem i uvnitř budovy a a dělali diváky, kteří přišli sledovat vystoupení iluzionisty. A když ho zatýkali, dělali jsme protestující dav měšťanů, kteří ho měli bránit.
Jak to vypadlo přímo v akci?
V pauzách mezi natáčením se sice o nás příjemně starali lidé z cateringu, ale jinak na place vládla velmi přísná pravidla. Nikdo se nesměl libovolně vzdalovat, nikdo nesměl oslovovat herce, platil zákaz fotografování. Tato nařízení se musela bez pardonu dodržovat pod pohrůžkou vyhazovu. Jeden na to doplatil.
A setkání s Nortonem?
Na place byl téměř pořád, i když při zkouškách měl náhradníka a on pak točil jen naostro. Byl v pohodě a příjemný, ale rozhodně se s námi nebavil. Jessica Biel, která hrála Sophii, dokonce měla českou dvojnici a v Táboře vůbec nebyla, byť se tady točily scény, kdy jsou s Nortonem spolu na jevišti.

Proměna v omšelé divadlo

Tým, který v Česku vyhledával lokace, už šel najisto. Táborské divadlo totiž figuruje v databázi míst, která jsou lokátory vyhledávána. Pro Iluzionistu potřebovali menší, omšelé divadlo z 19. století. Malé Divadlo Oskara Nedbala představy splnilo. Pro ředitele Karla Daňhela začaly perné, ale vzrušující dny. Ve své ředitelské kanceláři nakonec i přespával. 

„Brzy jsem totiž zjistil, že nemá cenu chodit domů. Jak jsem si doma lehl, už zvonily telefony a já musel zpátky,“ vzpomíná na dobu, kdy za letu řešil desítky požadavků štábu. Navíc bedlivě střežil, co „jeho“ divadlo ještě bez úhony snese a na co už mají filmaři raději zapomenout. V první řadě na to, že našli omšelé divadlo. „To jsem se trochu urazil a řekl jim, ať si tedy najdou jiné. Rázem ale bylo naše divadlo krásné a jestli prý dovolím, tak omšelé si z něj udělají,“ směje se.

Spal na parkovišti

Nechybělo moc a Edward Norton Tábor nikdy neviděl. Akce mohla vyhořet na ubytovacích kapacitách Tábora. Naštěstí hotel Dvořák otevřel právě včas. Přesto nový luxusní hotel neměl tu čest, aby pod jeho střechou Norton složil hlavu k spánku. Americká star zůstala věrná svému zřejmě ještě luxusnějšímu karavanu na parkovišti.
Budova i malý sál se Daňhelovi měnily před očima. Když už svolil, aby vypadaly omšele, což znamenalo vystěhování sedaček i poškození tapet, využil situace. Již dávno pro malý sál přemýšlel o koberci… od odjezdu Američanů ho mají dodnes. I když natáčení mohl kdykoli sledovat, s Nortonem nemluvil. Jen mu na přivítanou podal ruku a zprostředkovaně pak pro syna získal jeho autogram.

„Když mne ale jednou v noci pozvali na kávu do cateringu, zařadil jsem se do fronty a najednou koukám, že hlavní hrdina stojí přede mnou. Jako jakýkoli řadový herec,“ vzpomíná dodnes.
Až když na film vyrazil do multikina, teprve si uvědomil, na jak velké akci se podíleli. Nebylo prý přitom vůbec jednoduché vše sladit s požadavky filmařů. „Na plátně to vypadá skvěle, ale nebylo to jednoduché. Protože ale mám těžké úkoly rád, s tímto týmem bych šel do natáčení znovu. Všichni byli tolerantní a trpěliví,“ uzavírá vzpomínky na natáčení Iluzionisty.

Děj filmu: Ze synka truhláře vyroste nadaný iluzionista, který si zvolí umělecké jméno Eisenheim. Brzy si zcela podmaní vídeňské publikum. O jeho výjimečnosti se dozvídá také korunní princ Leopold, jenž s nelibostí snáší jeho úspěch. Rozhodne se navštívit Eisenheimovo vystoupení se svou krásnou nastávající Sofií von Teschen. Ta si v divadle uvědomí, že mága zná z dětství. Tehdy si přáli spolu zmizet. Téměř zapomenutý vztah znovu ožívá a stanou se z nich milenci. Plánují útěk, což vytuší inspektor Uhl, Leopoldův donašeč. Ten svou milou nechá sledovat. Nikoli z obavy o její bezpečnost. Bojí se, aby neprozradila jeho politické intriky. Když kdosi Sophii zavraždí, stává se obětním beránkem zamilovaný Eisenheim.
Zdrcený nedbá vyšetřujícího inspektora Uhla a bere spravedlnost do svých rukou. Musí dokázat, že vinu na Sofiině smrti nese Leopold. A nikdo v té době netuší, že se tajemný iluzionista chystá předvést dosud největší iluzi své kariéry. Nakonec proto nebylo nic tak, jak se jevilo.
Dějištěm příběhu je Vídeň na přelomu 19. a 20. století. Film se natáčel 
v Táboře, Českém Krumlově, na Konopišti a v Praze.

Historické drama vzniklo podle povídky amerického autora Stevena Millhausera, držitele Pulitzerovy ceny 1997 za román Martin Dressler: Příběh amerického snílka. Na vzniku snímku se podíleli i čeští filmaři, zejména výtvarník Ondřej Nekvasil a zvukař Petr Forejt. Hudbu napsal Philip Glass.

OSOBY A OBSAZENÍ
Iluzionista Edward Norton
Sofie von Teschen Jessica Biel
Princ Leopold Rufus Sewell
Vypravěč příběhu, policejní inspektor Uhl Paul Giamatti.