Do Třeboně se přestěhoval před čtyřmi lety. K regionu měl ale silný vztah už předtím. „Moji rodiče byli milovníci jižních Čech, takže jsme tu trávili dovolené. A intenzivně jsem sem jezdil od té doby, co začal Anifest. Natočil jsem totiž nějaké večerníčky
a pak jim tady pomáhal s výzdobou," vypráví. V Třeboni se mu nakonec tak moc líbilo, že si jí vybral k bydlení.
Tomáš Paul pochází z Prahy. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu a scénografii. V roce 1972 nastoupil do Jihočeského divadla. „Byla to šílená doba normalizace, takže vzpomínky nejsou úplně příjemné. Měl jsem ale alespoň štěstí, že se tam zrovna sešla docela dobrá parta lidí," komentuje.
Během svého působení
v Budějovicích neměl kde bydlet, a tak si pronajal faru ve Svatém Janu nad Malší. „Tam to bylo úžasné, nádherná obec, obrovský barák. Každý, kdo za mnou přijel, jen koukal a vůbec nechápal, jak je možné, že v něčem takovém žiju. Navíc jsme tam pořádali spoustu akcí, například hráli loutkové divadlo. Nejspíš právě ten Svatý Jan způsobil, že jsem v Budějovicích zůstal tak dlouho," popisuje.
Kromě scénografie se Tomáš Paul vždy věnoval i dalším výtvarným oborům. Za jednu ze svých nejkrásnějších prací považuje animované večerníčky Čarodějné pohádky. Předlohu Josefa Štefana Kubína znal výtvarník už od dětství. Jeho otec totiž miloval krásné knihy a tahle patřila do rodinné sbírky. Režisérka pohádek si potom při přípravě vzpomněla právě na Tomáše Paula a oslovila ho.
„Byla to krásná práce. Nesnažili jsme se o žádnou modernu, ale dělali to úplně klasickou metodou. Každý pohyb postaviček byl ručně rozpracovaný. To je to, co celý svět obdivoval na českém filmu," doplňuje výtvarník. Jen jej podle jeho slov mrzí, že se nakonec natočilo méně dílů, než bylo původně plánováno.
Tomáš Paul je také autorem knihy. Nejprve vytvořil jen sérii kreseb z cyklu Erotikon
a chtěl je vydat jako obrazovou publikaci. Dozvěděl se však, že bez textu ji nikdo nevydá. „Tak se ve mě něco stalo a řekl jsem si, že napíšu knihu. Vymyslel jsem si postavu starého dědka, který má spoustu žen
a dopisuje si s nimi," říká.
Jeho texty si navíc přečetl Jiří Lábus a natolik se mu líbily, že vyjednal jejich nahrání v Českém rozhlase. „Namluvil je geniálně. Myslím, že díky tomu vzniklo bezvadné dílko. Považuji to možná ještě za větší radost než ty večerníčky," dodává Tomáš Paul.
Mezi významné součásti jeho tvorby patří i Živočichopis, kterému po přestěhování na jih Čech začal říkat Třeboňský hydrobestiář. V kresbách zobrazuje nejrůznější zvířata. Inspiroval jej k tomu kdysi televizní dokument. Nevychází však přísně z reality, dává přednost tomu, aby byl výsledek výtvarně zajímavý.
Tomáš Paul kreslí především pastelem a v poslední době jej více lákají větší formáty. „Zjišťuji, že čím jsem starší, tím víc se potřebuji rozmáchnout. Snažím se ale
o nějaký kompromis, aby se to lidem vešlo do bytů," komentuje s úsměvem.
Kreslení a další práci se výtvarník věnuje téměř každý den. Nejnověji jej zaujalo tvoření ze dřeva. Pomohly mu při tom výdobytky moderní doby. „Internet je skvělý v tom, že tam najdete úplně všechno. Já jsem si koupil nějaké staré hoblíky, ale vůbec nevěděl, jak na to. Na internetu jsem objevil spoustu návodů a postupně jsem zjistil, že tyhle staré nástroje jsou opravdu skvělé. Člověk je vezme do ruky a ono to skoro pracuje samo," popisuje.
Ze dřeva tak již vyrobil mimo jiné několik židlí. Neoznačuje je však jako nábytek, říká jim objekty. Řadu z nich má ve svém bytě. „I veškerá výzdoba je ode mě. Funguje to tu jako taková galerie. Naštěstí nedělám depresivní věci, takže se na ně dá koukat celý den," uzavírá.
