Euregio Bavorský les-Šumava-Dolní Inn organizuje výměnu žáků od školního roku 1996-97. Dosud se akce zúčastnilo kolem 540 žáků dvanácti českých a 23 bavorských gymnázií, kromě toho i děti z polských rodin.

Hosté z ČR jsou od roku 2001/02 stálou součástí školního života na gymnáziu ve Zwieselu. Letos měl jejich osmiapůlměsíční pobyt trvat do konce května, ale korona to zkomplikovala. „Konec přišel tak rychle, že se většina zahraničních studentů ani nestačila rozloučit se spolužáky a přáteli,“ píše PNP. „Z obav z kompletního uzavření hranic si čeští rodiče pospíšili vyzvednout své děti už 12. března. Nejhezčí společné školní zážitky jako poznávací cesty do Mnichova nebo na čtyři dny do Berlína musely být letos odřeknuty.“

Veronika Steinocherová (18) se do Česka zatím nevrátila, pokračuje list. Hostitelský školní rok vidí jako šanci poznat blíž německou kulturu, vylepšit své jazykové znalosti a na nějaký čas vyjít z každodenní rutiny. Zůstala u hostitelské rodiny ve Zwieselu, kde se cítí jako velká sestra, a s domovem je v kontaktu jen videorozhovory po telefonu. Na snímku je vlevo s rodinou Hannesových, s dcerami Jasminou, Lucy a matkou Tanjou.

Koronová čísla

V Rakousku bylo v neděli v 9.30 hodiny 14 749 nakažených koronavirem (o 78 víc než v sobotu), aktivně 3796 (denní přírůstek jen 0,5 %, za týden mínus 42 %). Zemřelo 443 lidí (za den +12), uzdravilo se jich 10 214. V nemocnici leželo 817 osob (za den -54, za týden o 21 % méně), z toho na intenzivkách 208 (-19). V Horních Rakousích měli 335 nemocných a 37 mrtvých, v Dolních Rakousích 821 (80). Nejvíc obětí je zatím ve Štýrsku – 101.

Z Německa v 10 hodin: SRN 139 897 (4294 mrtvých), Bavorsko 37 786 (1271, uzdravených 21 620), od českých hranic Pasov 117 (14), Freyung 152 (8), Regen 138 (2).

Jak to vidí kolega

Přejeme si starý život nazpátek. Tak tomu ale bohužel nebude, začíná šéfredaktor lineckých OÖN Gerald Mandlbauer zásadní článek ve svém deníku. Podívejme se, jak to vidí…
„Jako lidstvo jsme v jednom malém viru našli svého mistra,“ píše. „Uvrhnul celý svět do kolektivního šoku. Byly rozevřeny obrovské ochranné deštníky, státy se zadlužily až k hrozícímu překročení jejich státnosti, hospodářství je v umělém spánku. Lidstvo prožívá první velkou krizi 21. století. Všichni mladší osmdesáti let zažívají nejmohutnější společenský zlom svého života.

Smí se to říkat takto jasně? - Ano, musí! Jsme tím povinováni, protože si na tuto pravdu budeme muset zvyknout, a stejně tak na pravděpodobnost, že náš starý život, po kterém s pokračující dobou výjimečného stavu toužíme, už nebude…
Virus tak stvořil něco, na čem ztroskotávaly celé legie kritiků systému, odpůrců globalizace a skeptiků rozvoje, levice celého světa: provozní systém kapitalismu prožívá svůj reset. Rakousku jako malé vnitrozemské zemi průmyslového ražení přinese velké problém, ale ne existenční. Zničující bude situace pro rozvojové a nově industrializované země, které měnový fond popostrčil za optimistického předpokladu, že uvolnění přijde rychle a zůstane.

Nakonec ale bude méně blahobytu pro nás všechny. Podniky a pracovní místa zaniknou, insolvence postihnou především branže, které žijí z hustoty shromáždění lidí. Obchod, masová turistika, gastronomie, přeprava, živá kultura, to všechno postihne města víc než venkov, protože jsou centry kontaktů lidí. Globalizace začne couvat a bude znovu intenzifikovat praktika, která tak dobře ovládáme – budoucnost ,odkládat´ zvládáním současnosti.

Odnesou to naše děti. Vliv státu se masivně rozšíří a už mu to zůstane. Co to bude znamenat pro měnu, to je na seminární práci – inflace? Deflace? Jde o změnu nebo konec modelů žití. Především malí podnikatelé po počátku uvolnění přijdou o zbytek vůle bojovat, protože jejich perspektiva není růžová. Digitální konkurence vyjde ze střetu sil jako vítěz, především Big Tech, stín Amazonu zatmí celá města…

Naše chování během krize se přenese do pokračování všedních dnů. Strany práce se zakopají do pozic. Úřadování z domova, digitální pedagogika, virtuální návštěvy u lékaře, zasilatelské lékárny, krácení výrobních řetězců včetně z toho rezultujícího zdražení, pokračující boom dodavatelských služeb, to všechno ,korona´ posílí a učiní nevratným, s výhodami jako třeba pro klima z práce doma, ale i nevýhodami jako třeba digitálním dělením společnosti. Části obyvatelstva, kteří žijí ,analogově´, budou stále víc vytěsňovány, především staří…

Také rozjetí výroby bude trvat dlouho, protože dodavatelské řetězce jsou přerušeny, pokles nabídky doprovodí pokles poptávky. Kvóta šetření stoupá, lidé sedí na svých penězích, klasické ,balíčky konjunktury´ s nimi moc nepohnou. Zkrácená pracovní doba je příkazem hodiny – a státní kredit v nouzi, srovnatelný s umělou plicní ventilací pro pacienty v tísni. Podniky musejí přežívat kritickou fázi, řada z nich to nezabalí, ale rekonvalescence bude trvat dlouho. Obzvlášť chudší země se budou cítit být nuceny udržovat svá hospodářství v běhu a při tom riskovat další vlnu korony.

To všechno, tím si můžeme být jisti, zanechá politické stopy. Aktuálně plachtí koalice na vlně souhlasu, opozice není vidět, populisté se odhlásili. To, co jsme právě popsali, ale bude v příštích měsících osivem vítězů politických krizí.

Bylo to hezké, kdybychom se s těmito temnými prognózami mýlili, ale nejnovější data tomu nesvědčí. Recese se začíná rozjíždět. Připoutejme se…“