Tábor si na Žižkově náměstí za dvě hodiny prošel historií demokracie a útlaku české země. Od příjezdu T.G. Masaryka z exilu a jeho slavné zastávky na zasněženém táborském nádraží v říjnu 1918, přes útlak doby heydrichiády a Vyšší princip, v němž mrazí z věty „… postřílejí nás všechny jako v Táboře", k tichému protestu Věry Čáslavské na stupních vítězství, kdy se na stupních vítězů o první místo dělila s ruskou soupeřkou, a pohřbu Václava Havla, až ke Krylovu Andělu s polámanými křídly a Modlitbě Marty Kubišové. Svíčky, vlajky a znějící budíky k probuzení občanské společnosti, slyšelo je kolem pěti stovek lidí. Tak vypadal 17. listopad 2016 v Táboře.

Pár proslovů, apelů, osobních příběhů a modlitba starokatolického faráře Aloise Sassmanna: Bože, dals mi žít v česném národě a české vlasti, cítím v sobě krev svého národa a mluvím jeho krásnou řečí. Spolu s ostatními užívám bohatství naší vlasti a těším se z jejích nesmírných krás, sdílím také její osud a jsem za ni spoluodpovědný. Chci plnit své povinnosti k ní, aby i ona mohla plnit poslání, které jsi jí určil: být mou vlastí. Kéž všichni podle svých sil poctivě pracujeme a nadevšechno si vážíme svobody. Ať upevňujeme svornost a vzájemnou úctu. Ať je naše vlast pokojná a krásná. A prosím, Bože, abys odměnil věčnou slávou všechny ty, kdo za moji vlast a její svobodu položili své životy."

I současnou hlavu státu řečníci zmiňovali. Ale jen v souvislosti s „podivnou" atmosférou, která se šíří z Hradu. „Slušné chování musí být inspirací dobrých příkladů, rodičů, školy, vrcholných politiků a i té instituce nejvyšší, která by měla být nejvíce respektovaná – prezident. Bohužel, to co z Pražského hradu vidíme a slyšíme jen v lidech generuje další neurvalost, vulgarity , další opovrhování názorem protivníka… Největším paradoxem je návrh 64 poslanců na nehanobení hlavy státu. Toho, kdo sám hanobí… Ale pořád můžeme věci změnit tím, že budeme trpěliví, slušní a důslední. Žijeme v demokracii a máme volby, nesmíme se opevňovat v zákopech, ale přesvědčit oponenty, že existuje lepší varianta, a to i ta personální," touto výzvou se se shromážděním rozloučil starosta Jiří Fišer.

„Odnáším si domů hezký zážitek, že svoboda nám pořád stojí za to, abychom mrzli na náměstích, i když nás nebylo tolik, kolik by si současný stav v zemi zasloužil," zhodnotila Markéta Králová, které před 27 lety bylo šestnáct a tenkrát jako už nikdy potom si přála, aby byla alespoň o deset let starší.