Osmnáctiletý autor se v kategorii Kuchařská prvotina umístil třetí. Ve finále se utkal s autory ze SRN, Grenady, Hong Kongu a USA.
„To jsem nečekal! Bylo pro mne ctí usednout v jednom sále s tolika významnými lidmi z oboru gastronomie z celého světa. Pro mne jako studenta, kuchaře-amatéra, bylo třetí místo něčím snovým," svěřil se v rozhovoru student z Českých Budějovic.

Martine, jste trémista? Prozradíte, ve kterém okamžiku slavnostního ceremoniálu se vám ve Francii roztřásla kolena?
Myslím, že trémista nejsem skoro vůbec, ba naopak různé projevy nebo výstupy mám celkem rád, ať už se to týká školy nebo třeba vaření. Takže jsem nebyl moc nervózní ani v Paříži, ale musím přiznat, že když přišla na řadu moje kategorie, srdce se mi rozbušilo o něco rychleji.

Jaká hudba vám při předávání prestižní 3. ceny zněla hlavou? Byl to některý hit z vaší nově oceněné kuchařky?
Nevím proč, ale mám tušení, že to byla skladba Missing od indie pop skupiny The xx. Ta ale v kuchařce není.

Co pro vás bylo na psaní kuchařské knížky „Škoda nevařit" nejzábavnější?
Moc mi dal a také se líbil proces celé tvorby, díky němuž jsem měl šanci získat spoustu výborných zkušeností. Právě z nich teď čerpám a myslím, že ještě dlouho budu.

Kdo vám pomáhal ochutnávat, bez koho by tedy nejspíš vaše kniha nevznikla?
Nejvíce asi ochutnávala moje rodina a kamarádi a jsem jim za to vděčný. Kniha by samozřejmě nevznikla bez mého skvělého týmu a i jim patří ohromný dík.

Když se fotí snímky do kuchařské knihy, často se jídla různě blýskají, aby vydržela svěží. Natírají se různými aspiky, snad se i stříkají spreji, aby byly jejich barvy čerstvé, ale většinou se tak znehodnocují. Bylo vám to líto, takto „kazit" svoji vlastní práci?
Takové znehodnocování se mi moc nelíbí, ale u tvorby mé kuchařky mi to líto být vůbec nemuselo.

Proč? To mně by bylo líto, čerstvé voňavé jídlo pak vyhodit…
To proto, že všechna jídla jsem si fotil já sám na zahradě nebo někdo kolem domu. Žádnou chemii jsem na focení nepoužil. Neměl jsem dokonce ani žádná světla a clony, takže když přišla bouřka nebo zapadlo slunce, musel jsem dané jídlo vařit, či minimálně fotit někdy jindy znova. S velkou radostí…

Celý rozhovor si můžete přečíst ve čtvrtečním Deníku.