Čtyřicet litrů krve. Zhruba tolik této nejvzácnější tekutiny za svůj život už daroval pětašedesátiletý Adolf Poduška ze Strakonic. Na čtvrtečním předávání ocenění dárcům nejen, že obdržel zlatý kříž třetího stupně za osmdesát odběrů, ale od všech přítomných i zasloužený aplaus. K dárcovství ho přivedla náhoda, ale vytrval.

„Krev jsem začal dávat v roce 1977. Tehdy jsem byl u Svazarmu a chtěli po nás nějaká závazek, tak jsme se místo brigádnických hodin rozhodli darovat krev. Od té doby jsem chodil pořád," popsal začátky svého dárcovství. Zároveň dodal, že naštěstí sám krev nikdy nepotřeboval.

Odběrů absolvoval celkem 81, tedy o jeden víc, než je na zmiňované ocenění třeba. „Po 65 letech už dárce nechtějí, ale mě ještě jednou pozvali," doplnil. Zlatého kříže, který od Českého červeného kříže obdržel, si nesmírně cení. Z tolika pozornosti, která se na něj v souvislosti s oceněním upřela, byl ale sympaticky v rozpacích.

Dávat krev úctyhodných pětatřicet let, to však znamená také být v kondici… Svůj dobrý zdravotní stav vidí Adolf Poduška hlavně jako rodovou záležitost. Všichni v rodině jsou prý štíhlí. „Když jsem chodil do školy, tak mě pan Vondřička trénoval na basketu, ale to jsem dlouho nevydržel. Jinak se sportu aktivně nevěnuji," podotkl. Dnes už si Adolf Poduška užívá důchodu, celý život působil na různých technických pozicích.

Sám si myslí, že nových dárců dnes už tolik není. Podle něj se i v této oblasti projevuje to, že dnes mladí chtějí máloco dávat, spíš chtějí dostávat.