Po vyhraném boji svůj slib skutečně dodržel a již roku 1263 povolal cisterciácké mnichy z rakouského kláštera Hei᠆ligenkreuz a ve skalnatém údolí řeky Vltavy nechal založit klášter.

Výhodný byl i z politických důvodů, zabránil totiž přílišné rozpínavosti Vítkovců, kteří sídlili na nedalekém Českém Krumlově. Klášter dostal název Svatá (trnová) Koruna podle vzácné relikvie – trnu z Kristovy koruny, který s sebou přinesli první mniši z rakouského kláštera. Trn měli řeholníci ve velké úctě, ale během věků, snad za husitských válek, se tento svatý ostatek ztratil.

Od 14. století se v pramenech objevuje zobecnělý název Zlatá Koruna, který patrně odkazoval na tehdejší velké bohatství kláštera. Mniši v této době vystavěli konventní budovy s kos᠆telem ohromných rozměrů, založili na svých pozemcích přes sto osad a pracovali ve dvaceti hospodářských domech.

Etapu rozvoje však ukončily husitské války, když roku 1420 klášter napadli husité v čele snad se samotným Janem Žižkou, kteří klášterní budovy vypálili a mnichy popravili. K této události vznikla pověst o tzv. lípách kapucínkách. „Říká se, že pokud v klášteře husité našli nějaké mnichy, kteří nestihli uniknout, tak je zabili trojím způsobem. Některé pobili zbraněmi, jiné upálili a ostatní pověsili na lípu, která stávala u bývalého kostela sv. Markéty," vypráví kastelánka kláštera Lenka Tondlová.

Uprostřed křížové chodby rajský dvůr, který zde vytváří oázu klidu. Z původního lipového stromořadí „kapucínek" se dodnes dochovala pouze jedna lípa, a to u kaple Andělů strážných. Strom ovšem bude mladší – ze 17. století. Zdejší lípě se tak říká kapucínka, protože tvar jejích listů připomíná kapuce, které mniši nosili a mají tak být vzpomínkou na mnichy, kteří byli na lípu pověšeni.

Opatství tehdy ztratilo velkou část svých pozemků a klášterních majetků, o které usiloval Oldřich II. z Rožmberka. Vyhotovil proto podvrh listiny, podle níž mu císař Zikmund postoupil do zástavy majetek zlatokorunského kláštera. Nedobrý život mnichů, kteří po husitských válkách v pobořených klášterních budovách jen živořili a jejich neustále klesající počet, byl Rožmberkům vytouženou záminkou ke zrušení Zlaté Koruny.

Zvrat nastal začátkem 17. sto᠆letí, kdy na opatský stolec dosedl energický Valentin Schön᠆beck, který se pustil do zvelebování kláštera. Další rozkvět pak klášter zažíval za působení jeho následovníků opatů Bernarda Pachmana a Matěje Ungara, kdy se kompletní opravy dočkal kostel a velký konvent.

Cisterciácký řád
Řád vznikl na přelomu 11. a 12. století, kdy se odštěpil od benediktinů jako jejich reformní odnož. Název řádu je odvozen od kláštera Cîteaux (latinsky Cistercium) v jižní Francii, který založil benediktin toužící po reformě, sv. Robert z Molesme roku 1098 (zanedlouho poté vznikla i jeho ženská větev).

Další výraznou osobností, stojící u počátků cisterciáckého řádu, byl sv. Bernard z Clairvaux. Nový řád převzal řeholi sv. Benedikta, navíc však zdůrazňoval chudobu a askezi. Cisterciáckým oděvem je bílý hábit s černým škapulířem.

Vrcholný rozmach zažil kláš᠆ter v druhé polovině 18. století za posledního opata Bohumíra Bylanského, který se pečlivě staral o duchovní i hmotnou stránku života kláštera. Založil tu např. školu pro děti místních poddaných, kde se vyučovalo podle tehdy moderní názorné metody, nechal vyzdobit interiéry kláštera v rokokovém slohu a upravil klášterní zahrady, kde nechal postavit voliéry, bažantnice, skleník s exotickými rostlinami, malé vodotrysky a ve svahu za Vltavou zřídil i malou hvězdárnu.

Bohužel právě tehdy, roku 1785, vydal císař Josef II. zrušovací dekret, slibný rozvoj kláštera nečekaně ukončil a od té doby zde řeholní život definitivně ustal.

Budovy kláštera poté odkoupili Schwarzenbergové, kteří jej pronajímali pro nevhodné průmyslové provozy. Zejména slévárna a strojírna, umístěné v křížové chodbě, značně poškozovaly klášterní architekturu. Naštěstí začátkem 20. století továrny své provozy zastavily a začalo se s rekonstrukcemi budov. Roku 1947 klášter přešel do vlastnictví státu na základě zákona Lex Schwarzenberg a v současnosti jej spravuje Národní památkový ústav v Českých Budějovicích.

Dnes klášter návštěvníkům na᠆bízí hlavní prohlídkovou trasu s výkladem, dále stálou literární expozici „Místa setkávání v literatuře z jižních Čech a východní Šumavy" a prohlédnout si můžete i nově zrekonstruovanou opatskou kapli.

„Tady bylo opatství, hlavní vstup pro návštěvníky, kteří přicházeli za nejvýznamnějším představitelem kláštera – opatem. Dnes je tu umístěna pokladna. Na stropě tu máme fresku Spravedlnosti, lidé by si tím tedy měli uvědomit, že jsou na církevním místě, kde je spra᠆vedlnost Boží, a proto tedy toto upozornění hned na začátku u vstupu," vysvětluje zástupce kastelánky Jan Bouček.

K pokladně přiléhají ještě výstavní prostory, z nichž jedna místnost v minulosti  sloužila i jako hostinská kaple – sem chodili hosté na první modlitbu, která představovala jakou᠆si úctu ke klášteru. Tuto kapli spojovalo šnekovité schodiště s opatskou kaplí – soukromou modlitebnou opata, která se nachází hned v patře nad ní. Z opatské kaple se pak vcházelo do soukromé rezidence opata, kde má dnes klášter své provozní zázemí včetně ubytovacích prostor v přízemí.

Interiér kaple Andělů strážných.„Na budovu opatství navazuje bývalý pivovar, kde mniši vařili pivo až do zrušení kláštera. V současnosti slouží přízemí jako zázemí pro návštěvníky, pak jsou tu dílny pro zaměstnance a patro je využívané jako oddělení rukopisů a starých tisků Jihočeské vědecké knihovny (JVK). Dál je tu mateřská škola a z druhé strany nájemní byt," vyjmenovává dnešní využití klášterních budov Lenka Tondlová.

Naproti opatství a pivovaru stojí budova malého konventu, který snad původně ve středověku sloužil jako klášterní nemocnice. Potom tyto prostory využívali mniši, především po napadení husity, protože to byl pravděpodobně jediný prostor, který nebyl husity tak zničený. Od 17. století tady sídlil noviciát – žili zde mniši čekatelé, než složili mnišské zkoušky. Dneska je přízemí malého konventu využívané pro expozici prohlídek – je zde umístěné lapidárium.  Naproti je obřadní síň, kde snad býval jeden čas i refektář – mnišská jídelna a patro slouží jako služební byt a zázemí pro průvodce.

Z malého konventu se přímo vchází do kaple Andělů strážných, která zpočátku sloužila jako modlitebna, než byl dokončený hlavní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zprvu mohla kaple sloužit pro nemoc᠆né mnichy. Dnes je přízemí přístupné veřejnosti v rámci prohlídek, patro kaple má v pronájmu JVK, která tu má literární expozici historických tisků. „Je skvělé, jak se to tu podařilo zrekonstruovat, opravdu nádhera," míní návštěvnice Lucette Cedan z Francie, na kterou nejvíce zapůsobila právě kaple Andělů strážných.

Nejen v létěFungování kláštera Zlatá Koruna není jen  letní záležitostí, program nabízí po celou sezonu od dubna do října. Každoročně se klášter již  během  dubna zapojuje do Mezinárodního dne památek, kdy jsou zpřístupněné prostory, které si běžně návštěvník nemůže prohlédnout. 

V květnu začínají večerní prohlídky, červen patří  víkendu otevřených zahrad, v červenci se konají divadelní představení, v srpnu koncerty, v září Dny evropského dědictví, kdy jsou některé prostory přístupné zdarma. Výraznou součástí kulturního programu jsou výstavy domácích i zahraničních výtvarníků, které dotvářejí kulturní a programovou nabídku po celou sezónu.


„Velký konvent, kde měli mniši knihovnu, pracovny, kuchyni, jídelnu a další prostory, je dnes prakticky celý přístupný pro návštěvníky – přízemí je součástí první prohlídkové trasy, v jižním křídle křížové chodby je koncertní sál. V patře velkého konventu měli mniši své cely, v současnosti je tu už deset let druhá prohlídková trasa – literární expozice," doplňuje Jan Bouček výčet dalších prostor, které je možné si prohlédnout.

Klášter navštívila s přáteli i Eliška Dvořáková z Veverské Bítýšky: „My tudy projíždíme, když sjíždíme Vltavu a znali jsme Zlatou Korunu  z doby, kdy byla ošklivá a neupravená a teď jsme tady po patnácti letech a žasneme, jak je to tu krásné."

Prohlídky kláštera končí v monumentálním kostele Nanebevzetí Panny Marie, největším chrámu na jihu Čech, jenž dnes patří církvi. Na vnímavé návštěvníky Zlaté Koruny dodnes působí její genius loci, který umocňuje i nedotčené krajinné prostředí protnuté údolím čistého toku Vltavy.

PETRA NESTÁVALOVÁ