Stovkám lidí v létě pomohl zdravotnický tým projektu Jedu vodu, jehož přítomnost u řeky byla letos úplnou novinkou. Osvědčily se také další součásti tohoto projektu, a to vratné kelímky či udržované mobilní toalety.

Martin Pöschl je sám zkušeným vodákem. Letos v létě však působil na Vltavě především jako záchranář a vedoucí týmu zdravotnického personálu financovaného z projektu Jedu vodu, trojice poskytovatelů služeb na řece, Martina Pavljuka, Martina Švarce a Filipa Hrdiny. Vyškolen byl zkušenými instruktory Českého červeného kříže.

Zdravotnická i záchranářská služba na nejtěžších úsecích horního toku se nenudila. Vodáci si na ni rychle zvykli a často ji sami vyhledávali. „Prošli jsme teorií 
i praxí. Měli jsme možnost vidět, jak taková zranění vypadají. Instruktor Českého červeného kříže připravoval modelové situace, včetně krvácení nebo zranění hlavy. Všechno bylo autentické, takže jsme si zvykali na situace, se kterými se můžeme nejčastěji potkat," uvedl Pöschl. Součástí jeho výcviku bylo i školení s potápěči, kdy se frekventanti kurzu vzájemně zachraňovali při simulovaném tonutí.

Jedu voduProjekt Jedu vodu letos na Vltavě připravila skupina tří podnikatelů. Zaměřila se na zavedení vratných kelímků na nápoje, větší čistotu kolem řeky a zdravotní zajištění vodáků.

„Že je dobře vyškolený, to prokázal hned v prvních dnech služby u řeky. Zranění bylo dost a pomoc byla skutečně potřeba," konstatoval jeden z trojice autorů projektu Jedu vodu Martin Pavljuk, jehož slova potvrdil
i sám záchranář. „Někteří vodáci si vozí lékárničky, mají určeného zdravotníka 
i lékaře a také využívají helmy a vesty. Ale moc jich není. Někteří naopak nemají ani telefon," popsal Martin Pöschl. Do ošetřování zraněných vodáků se zapojilo 
i pět studentek, měly lékárničky a působily na několika stanovištích, kde bylo zároveň možné odložit odpad.

Byť by se mohlo zdát, že pět zdravotnic je málo, zdravotnická pomoc byla vodákům stále nablízku. „Věděli jsme, že na vodě je v určitém čase největší nápor na některých místech. Po ránu jsou například vodáci většinou u Vyššího Brodu a odpoledne už je tahle skupina před Rožmberkem. Takže jsme se jen přesouvali s vodáky," konstatoval záchranář. Právě v roli zachránce byl často i několik hodin denně ve vodě.

Zranění bylo i sedm denně, běžně kolem dvaceti týdně. Martina Pöschla překvapilo, jak často mají vodáci vykloubené rameno. Snaží se chytit v proudu plovoucí lodě. Pokud se nepustí včas, je neštěstí hotové. Časté jsou odřeniny, řezné nebo tržné rány či stržené nehty a odřené holeně. Na jednu převrženou loď a záchranu posádky bylo třeba průměrně kolem deseti minut. Při letošní větší vodě jich zachraňoval až pět za hodinu.