Podle kouče nonverbální komunikace Martina Dolla to vypadá jako trend, přičemž ale tato póza může budit dojem vyčkávání, zdrženlivosti nebo dokonce obav. Tak ovšem plakáty působit nemají, říká. Jinou možností je, že kandidáti takto voličům vzkazují: Něčeho jsem dosáhl, jsem machr! Něco prý jako ve stylu reklamy Baumarktu, na které chlap tvrdě maká a na závěr hodnotí dokončené dílo zdviženými pažemi („Sudejte mi ruce!“). Takto mají být například „slyšet“ založené ruce u Södera, což ještě zvýrazňují jeho zakloněný postoj a lehce zdvižená hlava. Podle Dolla je takové „machrování“ v jeho případě přehnané, u Schulzeové zato spíš působí jako výraz nerozhodnosti. Kouč to „čte“ z toho, že má ruce jen volně složené.

Sociální demokrat Kohnen má naopak na mnoha volebních plakátech ruce v kapsách, ale jen napůl zastrčené, pokračuje list. „Je to pokus působit ležérně, ale budí to dojem nejistoty,“ míní Doll a doplňuje, že všeobecně je vůbec otázkou, zda ruka v kapse působí nesympaticky, nebo ležérně. Všeobecně perfektní postoj neexistuje. „Nonverbální komunikace vychází vždycky z vás samotných. Když mi řekne někdo zvenku, jak se mám postavit, bude to vypadat většinou hraně. Důležité je ovšem jenom nestát, vždycky je třeba něco dělat,“ dodává.

Na snímku je plakát Ilse Aignerové a Markuse Södera (CSU).

Biskupství zaplatilo zneužívaným

Řezenské biskupství předložilo mezibilanci zpracovávání případů fyzického a sexuálního zneužívání v jeho zařízeních, napsala PNP. 355 obětí z chlapeckého pěveckého sboru při dómu dostalo odškodnění celkem přes 3,2 milionu eur. V tomto tradičním uměleckém tělese vyšetřovatelé uznali 34 případů sexuálního zneužívání a potvrdili oprávněnost 321 stížností bývalých členů sboru na fyzické týrání.

Spoluautor zprávy Alexander Probst (60), který byl také jednou z obětí, k bilanci uvedl, že ve většině případů „nebyla žádná právní povinnost něco platit, ale biskup a biskupství měly společný cíl vyrovnat se s morální odpovědností“. Vedle zpěváčků dómu biskupství uznalo a odškodnilo zatím 60 z 95 oznámení dalších případů zneužívání.

Kromě 3,2 milionu eur pro chlapce sboru vyplatilo biskupství ještě skoro půl milionu eur obětem jiného sexuálního zneužívání kněžími nebo církevními úředníky. Nejvyšší částka poskytnutá jednomu poškozenému činila 17 500 eur.

Už nesmí na sushi

Málem zruinoval asijský restaurant…

Bývalý kulturista a triatlet Jaroslav Bobrowski (30) z Landshutu, dnes technik software, má zákaz vstupu do asiského restaurantu v Ergoldingu, napsala PNP. Při návštěvě minulý týden tu v bufetu „všechno, co sníš“ snědl zhruba sto talířů sushi. V tomto samoobslužném úseku je za sushi pevná cena 19,50 eura. Když chtěl tuto sumu zaplatit a dokonce prý hledal „dýško“, číšník je nepřijal a decentně mu sdělil, že s okamžitou platností má do lokálu zákaz vstupu, protože jí nenormálně moc, prý tak za pět hostů.

„Přitom nevypadá jako veležrout, naopak – jeho 79 kilogramů je rozloženo do výšky 172 centimetrů, takže podíl tuku v těle by podle jeho výpočtů mohl být do deseti procent,“ píše list. „Svůj mimořádný apetýt vysvětluje speciální dietou – denně prý dvacet hodin nic nejí, ve zbytku ale tolik, aby zahnal hlad.“

Majitel lokálu vyslovil v PNP politování nad tím, že museli poslat hosta pryč, ale v tomto případě k tomu byli nuceni. Šéfové by prý přišel moc draho…

Ve školkách jen promile mužů

Pedagog, vzácnost ve školce…

Jen 0,4 procenta pedagogických pracovníků ve 33 školkách okresu Dingolfing-Landau jsou muži, uvedla PNP. Tím je tento dolnobavorský okres poslední ze 402 okresů a městských států Německa, ve kterých statistický úřad tento ukazatel vyhodnocoval. „Podle něj ve školkách tohoto okresu pracuje 551 osob. Při zohlednění statistické chyby to znamená, že v celém okrese jsou jen dva pedagogové,“ píše list a hned uvádí příklad jednoho z nich - Stefan Binder (na snímku) z Zeholfingeru je zaměstnán v herně domova dětí Kostela míru v Landau…

Nechtějí včely ve městě

Jemu včely v zahradě nevadí…

Starosta St. Georgenu v Attergau nařídil písemně manželům Ulrike a Güntheru Liskovým, že musí po stížnosti souseda odstranit úly ze své zahrady, píší OÖN. Vysvětlují, že držení užitkových zvířat – a těmi jsou i včely – v obydleném území je zemským zákonem o územním plánu zakázáno, a pokud je na takový jev upozorněn starosta, musí jednat.

O změnu této normy usiluje Herwig Mahr, šéf poslaneckého klubu FPÖ v zemském sněmu, který je „kmotrem“ včelařů v zemi. Zákon podle něho značně „přestřeluje“ cíl a situace s úbytkem včelstev vyžaduje „praktičtější řešení“. Podle něho by včely měly být moci drženy v intravilánech přinejmenším k produkci medu pro vlastní potřebu.

Pro změnu jsou i Zelení. Také předseda jejich klubu Gottfried Hirz si myslí, že držení užitkových zvířat jako drůbeže nebo včel v malém rozsahu by mělo být povoleno i v sídlištích. Současně by musely být ochráněny i zájmy sousedů, například omezením počtu držených zvířat, třeba na deset slepic a žádného kohouta, a limitován by mohl být i počet úlů.

Zástupce zemského hejtmana Michael Strugl (VP), do jehož referátu tento zákon patří, je k navrhovaným změnám skeptický a upozorňuje na právní názor nejvyššího soudu, který v mnoha věcech judikoval, že včely a slepice na rozdíl od psů a koček pod zákaz držení užitkových zvířat v osídlených územích spadají.

Zelená vlna cyklistů?

Hessenský Marburg testuje novinku, kterou by prý brzy mohl zkusit i Linec: tedy dopravní systém, který garantuje zelenou vlnu i cyklistům, a tím kratší čekání na semaforech, napsaly OÖN.

Siemensův systém "Sitraffic SiBike" spočívá na appu, který cyklista nainstaluje na svém smartphonu. Ten zaznamenává prostřednictvím GPS jeho pozici, rychlost a směr jízdy. Jakmile projede virtuálním záznamovým bodem, app jeho aktivaci ohlásí dopravní centrále a ta zase vydá pokyn řízení světel. Jakmile se cyklista blíží ke křižovatce, je semafor automaticky přehozen na zelenou nebo prodlouží její fázi. Otázka kompatibility Sitraffic SiBike s městským dopravním systémem podle dopravního rady Markuse Heina by neměla být problémem, protože oba produkty pocházejí od stejného výrobce.

Prvním silničním tahem, na kterém má být systém zkoušen, bude s největší pravděpodobností Vídeňská ulice. Myslitelná by byla i nynější městská cyklostezka.

Internet pro většinu

Tři čtvrtiny Rakušanů – 76 procent – je na internetu minimálně několikrát za měsíc, 56 procent dokonce denně, ukázala studie lineckého institutu výzkumu veřejného mínění IMAS, která vyhodnocovala 8000 odpovědí lidí starší čtrnácti let. Od roku 2000 se počet každodenních uživatelů internetu zečtyřnásobil – tehdy jich na síti bylo jen 14 procent. „Průměrně surfuje Rakušan na internetu 106 minut denně, mladý intenzivní uživatel sociálních sítí dokonce skoro dvě a půl hodiny – 148 minut,“ uvádí list OÖN.

Za stejnou dobu klesl podíl „internetových asketů“, kteří web nepoužívají nikdy nebo jen málokdy, a to pouze od konvenčních poskytovatelů, o 45 bodů na 24 %. „Což znamená, že jen každý čtvrtý zůstává virtuálnímu prostoru důsledně vzdálen. Nejvíc z nich, 69 procent, patří ke generaci ,60+´, z dotazovaných ve věku 14-20 let jsou takových jen čtyři procenta,“ pokračuje list. Takto mladí tvoří naopak 43procentní většinu ze 22 procent intenzivních uživatelů sociálních médií, tedy internetu a často Webu 2.0.

Pořizují závěti

Každý pátý Rakušan už má pořízenu závěť, ukázal průzkum Notářské komory u 1500 lidí. Ze 40-50letých je to 17 %, z 61-70letých kolem 30 %, ze starších zhruba 40 %. Životní pojistku má naopak 52 % lidí, vkladní knížku 47 %, penzijní pojištění 42 %. Jen dvanáct procent dotazovaných se navíc při pořizování závěti řídilo novým právním předpisem, který normu loni zostřil. 62 procent dotazovaných neví vůbec nebo jen trošku, jak by měl testament vypadat, rozepisuje Volksblatt.

Podle Markuse Kaspara, notáře ve Vídni a mluvčího notářské komory, se mnoho lidí tohoto tématu bojí: je to střetnutí se s vlastní smrtelností, něco, na co člověk většinou nechce myslet. K přehodnocení tohoto postoje má přispět Světový den závěti, který bude 13. září.

47 % lidí vedl k sepsání závěti smysl pro pořádek, 41 % se tak chce vyhnout možnému sporu s příbuznými, 40 % nechce rozdělování dědictví ponechat náhodě. 13 % soudí, že dědické pořadí podle zákona neodpovídá jejich přáním. Kaspar ze zkušeností ví, že každé druhé manželství se rozvádí, často s dětmi z různých vztahů, a když dědictví není uspořádáno, dochází k velkým střetům. Obzvlášť důležitý je testament pro nesezdané páry.

V Horních Rakousích má závěť 39 % lidí, ve Vorarlbersku 27 %, v Tyrolsku jen 15 %. „Neznámým terénem je digitální odkaz,“ pokračuje Volksblatt. „Ještě nevyjasněný je dopad rozsudku německého spolkového soudu v Karlsruhe z července, podle kterého se odkazy zesnulého v sociálních médiích přenášejí do právního nástupnictví. Rozsudek je významný a směrodatný i pro Rakousko závěrem, že ,digitální´ je zděditelné,“ míní Kaspar. Podle něho ale bude třeba vyčkat, jak na ortel budou reagovat poskytovatelé těchto služeb, tedy facebook, google a spol. Zásadním předpokladem ovšem vůbec je, aby zůstavitel zachoval vyhledatelné heslo a jméno uživatele. A aby včas uvážil, co se s jeho digitální závětí a jejím obsahem má stát. V opačném případě mohou zůstat nepoznány majetkové hodnoty nebo napadat náklady, například běží-li dál internetové služby, uzavírá list.

Půl milionu půlanalfabetů

Více než půl milionu pracujících Bavorů neumí podle Německého svazu odborů správně číst a psát, napsala PNP. Většina těchto tzv. funkčních analfabetů to ale v obavách o své pracovní místo nebo ze společenského vytěsnění zatajuje. Uvedl to Bavorský odborový svaz ke International Literacy Day, Mezinárodnímu dnu gramotnosti v sobotu 8. září. Číslo je odvozováno od studie Univerzity v Hamburku z roku 2011, tzv. Level-One-Studie (Leo). Podle ní má 14,5 procenta německy mluvících dospělých potíže číst a psát celé věty. Velká část z nich není ani postižená, ani špatně integrovaná, a víc než polovina má zaměstnání. Často jde o sociální dědictví – přinejmenším jeden z rodičů neumí dobře číst a psát.