České Budějovice – Pro primáře psychiatrického oddělení českobudějovické nemocnice Jana Tučka je deprese denním chlebem. Při rozhovoru o této těžko rozpoznatelné nemoci si přesto  zachovává mírný optimismus. 

Je pravda, že podzim deprese zhoršuje nebo je to jen pověra?
Vysloveně pověra to není, i když nápor většího množství pacientů s depresí u nás na oddělení není. Počet pacientů je celoročně stejný. Nicméně existuje diagnostická jednotka sezonní deprese a jedna z těch sezon je právě podzim. Zkracuje se den, je méně světla. Víme, že budeme dlouho čekat, než přijde zase léto a bude hezky. To může vést u některých lidí citlivějších na změny až k depresivnímu prožívání. Tito pacienti se léčí nejčastěji v ambulancích, nebývají hospitalizováni. 

Taková deprese se léčí i umělým dodáním světla?
Sezonní deprese se opravdu dobře léčí fototerapií. Jsou na to speciální vysoce intenzivní plnospektrální světla. Ta nahrazují intenzitu slunečního záření. Mohou skutečně pomoci. Můžete si takovou lampu koupit i domů, jsou i velké pro nemocnice i menší, domácí. Nejlepší je svítit si tímto světlem ráno, krátce po probuzení, ale je možné si tímto způsobem i večer prodloužit den. 

Když se nám nálada zhoršuje, co máme sledovat, abychom včas zachytili, že je to začínající deprese?
Spíš je lepší se moc nesledovat. Vždycky příliš mnoho sledování je na škodu. Určitě nemusíme hned s prvním píchnutím běžet k lékaři. Je dobré vědět, že existuje smutek a deprese. A to jsou dva rozdílné pojmy. Každému z nás smutek čas od času přijde. Můžeme být vyčerpaní, může přijít nějaká smutná událost. To je normální a smutek časem zase odezní. Něco jiného je smutek patologický, to je už onemocnění. Hranici mezi normálním a patologickým smutkem je velmi obtížné určit. Přesně toto rozseknout může být problematické i pro odborníka. 

Můžete rozdíl mezi smutkem přirozeným a patologickým alespoň obecně popsat?
Patologický smutek je smutek intenzivní, trvá minimálně dva až tři týdny a zabraňuje v běžných denních činnostech. Takový smutek zasluhuje už léčení. Pokud to trvá dlouho, nelepší se to, nejsou žádné výkyvy, ani dočasná zlepšení, je potřeba vyhledat odbornou péči. Pomoci může i okolí, rodina, kamarádi, kteří nás znají a dokážou poznat, jestli se u nás něco zásadně mění.

Můžou pomoci naši blízcí i s léčbou? Je dobré depresivního člověk povzbuzovat, nebo to tím naopak můžeme zhoršit?

Povzbuzovat depresivního člověka v patologickém smutku je špatně. To se dá přirovnat k tomu, kdyby měl člověk zlomenou nohu a říkalo se mu, rozběhej to. Pokud to ještě není úplně patologický smutek, měl by člověk vycítit podporu, že o něj jeho okolí dbá, že jim není lhostejný. Pak by se měl zaměřit na to, proč ten smutek má a co ho vyvolalo. Například hluboký smutek ze ztráty někoho blízkého je přirozený. Je dobré, aby takový člověk věděl, že nás může požádat o pomoc, že jsme s ním, že s námi může něco dělat, jít na procházku atd. Na druhou stranu u patologického smutku už není dobré říkat, vzmuž se. To je to nejhorší, co pro takového člověka můžete udělat. Je důležité vyhledat neprodleně odbornou pomoc.

Když někdo z našich blízkých už trpí depresí, pomůžeme mu hlavně tím, když ho přimějeme k návštěvě psychiatra?
Ano. Sice se říká, že pokud člověk není sebevražedný, deprese odeznívá po třech měsících obvykle i bez léčení. Ale známe chronické, dlouhodobé deprese, které mohou trvat i roky. Nejprve
je důležité s depresivním člověkem být, a pokud se nedaří a je to nad naše síly, tak vyhledat odbornou pomoc. Určitě bych nečekal, až to odezní samo. Je totiž plno komplikací, které deprese obvykle doprovázejí. Hrozí sebevražedné jednání, které nemůžeme nikdy dopředu zcela vyloučit. Zásadní je i to, že depresivní člověk přestává dbát o svůj život, i u takových základních věcí jako je hygiena a stravování, zaměstnání. Může si tím napáchat škody, které mohou být nevratné. K lékaři se nebojte zajít, nikoho nevyhodí s tím, že si vymýšlíte. Vždycky se hledá způsob, jak pomoci stav zlepšit.

Existuje i nějaká prevence deprese?
Určitě, to je zdravý životní styl. Prokládat výkon a odpočinek. Je velmi důležité nejet jen na výkon a umět si odpočinout. I během dne i z dlouhodobého hlediska. Není dobře celý den od 8 do 16 hodin jen sedět a pracovat. Musí tam být nějaké pauzy, odpočinky, odměny za výkon. Ať už je to krátké posezení se spolupracovníky u kávy, nějaká svačina, oběd. Je třeba, abychom si uvědomovali, ano, tohle je výkonová aktivita a tohle je odpočinek. Pokud má někdo zaměstnání, ve kterém toto není možné, tak je zapotřebí, aby k tomu měl jindy také adekvátní čas na relaxaci. Délka dovolené je také důležitá, měla by být za rok minimálně třítýdenní. Říká se, že první týden je na to, abychom na práci zapomněli, druhý týden je, abychom si odpočinuli a třetí, abychom se mohli začít do práce zase těšit a připravit se na návrat.

Důležitý je asi i dobrý spánek?
Ten je moc důležitý a pravidelnost. Člověk náchylný k depresím by neměl například pracovat na směnný provoz. Dobré rodinné zázemí je také důležitý faktor. Je třeba dbát na vztahy, na zázemí. Mít dobré vztahy s rodiči, partnery, mít dobré kamarády, na které se můžeme obrátit. Trávit s nimi hezky volný čas. Klást si rozumné cíle, rozumné požadavky, nepřepínat se. Důležité je i pochopit, na co dosáhnu a ohodnotit se, dávat si odměny. Když vylezu na Kleť, tak si tam dám třeba polívku. Byl to můj cíl, tak je dobré si uvědomit, že to je to ono, a umět se sám za to pochválit. Nečekat, že vás pochválí někdo jiný. Málokdy pochvaly zvenčí slýcháme, a když, tak za něco, co slyšet nechcete. Umět se sám pochválit, ocenit a říct, teď jsem byl dobrej. To bychom neměli podceňovat. 

To asi hodně souvisí s tím, jak jsme vychovaní. Dá se to učit a měnit i v dospělosti?
Lze to trénovat. Jsou i jiné příčiny, které hrají v depresi roli, ale tohle je takový základ. Dobře a zdravě se stravovat, dobře spát, pohyb, nesedět jen doma. 

Jak na to, aby se zaléčenému člověku deprese nevracela?
To je časté, asi jedné třetině pacientů se deprese vrací. A aby se deprese nevracela? To jsme zase u té prevence. A hlavně dodržovat léčbu a nevysazovat léky. Pokud byla nasazena
antidepresiva, tak je potřeba je brát i v době, kdy se pacient cítí zdráv. To je velký problém. Člověk, který se cítí zdravý, nemá pocit, že by měl brát léky. Když se antidepresiva vysadí, tak se
stav nezhorší hned. Nejdřív se naopak cítí ještě dva tři měsíce dobře a až pak se může deprese vrátit. Léky tedy vysadit až po domluvě s lékařem.

Stydí se lidé vyhledat psychiatrickou pomoc?
Léčit se na psychiatrii už není takové tabu, ale stále je to stigma. A stále si člověk nosí s sebou nálepku duševní choroby. 

Může s léčbou deprese pomoci i psycholog?
Rozhodně. Psychoterapie s psychologem je velmi dobrá. Bohužel to je dlouhodobý proces a na to řada lidí neslyší a chce řešení hned. To mohou spíš nabídnout psychofarmaka, i když ani to není zázračná pilulka. Antidepresiva zabírají přibližně po třech týdnech. Psychoterapie může trvat i roky a navíc vyžaduje aktivní a dlouhodobou účast. Jde až na dřeň a může pomoci vyřešit problém v jeho základě tak, že se deprese pak už nevrátí. To psychofarmaka nesvedou.

MUDr. JAN TUČEK, Ph. D.
- vystudoval Lékařskou fakultu Západočeské univerzity v Plzni
- od roku 1985 pracuje na psychiatrickém oddělení českobudějovické nemocnice
- od roku 2004 je primářem oddělení psychiatrie