Půl roku po otřesných únorových událostech v roce 1948 zemřel 3. září ve své vile v Sezimově Ústí druhý československý prezident Edvard Beneš. Nezesnul náhodou, byl velmi nemocný a právě cévní choroba ve spojení s Gottwaldovou neurvalostí a cynismem přivedly někdejšího  spoluzakladatele samostatného čs. státu na smrtelné lože.

Od smrti politika s monogramem EB uplynulo 3. září 65 let.

Autor tohoto textu se dříve osobně setkal s lékařem Janem Fialou (ročník 1912), který sepsal Benešův ohledací list. K ostatkům prezidenta se nedostal jen tak, ale z úředního titulu obvodního lékaře 
v Sezimově Ústí. „Pana prezidenta jsem znal ještě jako živého. Po jeho smrti mě přizvala jeho žena Hana k léčení prezidentova bratra Václava. Chodil ke mně půl roku, vymohl jsem mu lázně," vyprávěl Jan Fiala, který měl po celý život pověst výborného „obvoďáka". Jen při OÚNZ v Jindřichově Hradci pracoval v letech 1960 až 1991. Vitální muž, který po celý život ostře odsuzoval alkohol i tabák, ordinoval skoro v osmdesáti letech

Jan Fiala dvacet let navštěvoval Hanu Benešovou, když slavila 16. července narozeniny. Tento fakt se odrazil do jeho života tak, že ho komunisté neustále překládali z místa na místo.  Léčil v Temelíně,  v Dírné u Soběslavi, v Soběslavi. Jednou ho režim falešně obvinil ze špatného vyúčtování nemocenských peněžních poukázek a dostal obří pokutu 150 tisíc korun.

„Zavřený jsem nebyl, to bylo důležité. Všechny, co skončili ve vězení, považuji za hrdiny. Já žádnou politiku nedělal, měl jsem moc práce, ale chodil jsem do kostela, přátelil jsem se s farářem. Lékařů bylo málo, lékaře potřebovali," mínil před lety Jan Fiala, který jako křesťan všem původcům zla odpustil.

Na  samotné sepsání prezidentova ohledacího listu vzpomínal takto: „Kdyby ve městě zemřel císař, museli by pro mě poslat. Byl jsem jediný lékař v Sezimově Ústí. Ve dne v noci jsem měl velkou klientelu. Přijelo pro mě tenkrát prezidentské auto," pamatoval si  Jan Fiala. Úřední dokument vznikl z jeho ruky přesně v 18.10 hod.

Ke vchodu do vily byli podle Jana Fialy krátce po skonu politika postaveni vojáci a ve vile se shromáždila generalita vojska a četnictva. Univerzitní profesoři (MUDr. K. Henner a MUDr. K. Hynek z Prahy) předali obvodnímu lékaři písemnou zprávu s diagnozou: Arteriosklerosis univ. (familiaris.).

Několik důstojníků v prezidentské kanceláři sledovalo diktát do úmrtního protokolu. Když obvodní lékař Jan Fiala přesně nevěděl jméno okresu, do kterého patřilo rodiště prezidenta Kožlany, přistoupil generál četnictva k mapě a nahlásil mu: Rakovník. S ohledacím listem byl prezident převezen do táborské nemocnice k balzamaci, kterou provedl profesor Heřman Šikl se spolupracovníky podle své vlastní metody.

Šlo o to, aby prezidentovo tělo vydrželo několik smutečních ceremonií. Rozloučení v Sezimově Ústí se odehrálo 5. září. Státní pohřeb v Praze se konal 8. září a pohřeb do hrobky v Ústí nedaleko vily pod Kazatelnou týden po smrti, tedy 10. září. V čele průvodu, který kráčel kolem řeky Lužnice a zahradou, šel arcibiskup Josef Beran.

Prezidentova nemoc se na konci života projevovala údobími krize a rychlého zotavení. Už po jednání s Klementem Gottwaldem 25. února 1948 byl prezident dopraven do Sezimova Ústí ve stavu mimořádné vyčerpanosti. Hana Benešová přivolala primáře interního oddělení táborské nemocnice Mariana Jelínka.

Existovala malá naděje, že se prezident dá více do pořádku. V polovině srpna se k němu tajně v přestrojení za uklízečku dostala švédská hraběnka a novinářka Posse-Brázdová, která  jej přemlouvala k léčbě ve Švýcarsku. Edvard Beneš dal údajně svůj slib. V té době ho už ošetřovala vrchní sestra z neurologické kliniky Miluše Kapsová, která se dříve starala také 
o prezidenta T. G. Masaryka.

Při zlepšení choroby se Edvard Beneš vždy rád procházel svou zahradou. Na konci srpna prohlížel ovocné stromky, které sám sázel a večer vyprávěl vzpomínky na mládí 
v Kožlanech. V noci se však dostavil mrtvičný záchvat a upadl do bezvědomí. Univerzitní profesoři Henner a Hynek dleli u lůžka nemocného až do 3. září, kdy prezident skonal.

Jan Fiala zemřel 16. ledna 2008 ve věku nedožitých 96 let. Byl to velký muž.