„Postní intervence propojuje venek i vnitřek kostela a akcentuje tak pomyslný i faktický práh mezi profánním a sakrálním prostorem," říká architekt a kurátor výstav v kostele Norbert Schmidt.

„Michal Škoda navrhl prosté oboustranné zrcadlo, které svým tvarem a velikostí 210 x 220 mm opisuje otvor, který vznikne otevřením obou křídel v okrasné mříži kostela. Postavil ho jako subtilní membránu na hlavní osu chrámu u vstupem doprostřed úzkého prostoru mezi rovinu mříže a začátek bloků dřevěných kostelních lavic," popisuje autorovo dílo Norbert Schmidt.

Michal Škoda použil zrcadla jako nástroje, který přiměřeným způsobem dokáže aktivovat a obohatit dané prostředí, specifický čas a především návštěvníky, kteří do tohoto prostoru vstupují.

„Škodovo zrcadlo v první řadě jakýmsi způsobem uzavírá vstup do chrámu. Tam, kde se se pravidelnému návštěvníkovi po sestoupení do předsíně kostela otevíral pohled na celý prostor vrcholící barokní oltářní architekturou, se mu do cesty postavila veliká skleněná plocha. Svým způsobem tak autor reaguje i na motiv postního zahalování. Uzavření vstupu do chrámu tak opět paradoxně otevírá nový prostor reflexe a změny perspektiv. Důležité tak není dílo samotné, ale především obraz, který si odnese každý jednotlivý návštěvník," zdůrazňuje Norbert Schmidt.

Lidé jsou v kostele Nejsvětějšího Salvátora ovlivněni postní intervencí, zrcadlící realitu.

„Tím, jak vtahuje ruch ulice do chrámu kostela, jakoby otevírá dveře do jiného prostoru tam venku. Schody, po kterých se sestupuje do předsíně, zrcadlo proměňuje ve schody, které vedou nahoru. Z opačné strany se v zrcadle zdvojuje celý interiér chrámu," popisuje architekt.

Specifická Škodova instalace balancuje na hraně objektu, který působí v čase a prostoru, a dvourozměrného obrazu, který nastavuje svou jasnou nemilosrdnou odrazovou plochu jednotlivému pozorovateli.

„Autor Michal Škoda tvrdí, že zrcadlo nejreálnějším obrazem skutečnosti," zdůrazňuje Norbert Schmidt. „Spolu s prostorovým působením je nepřehlédnutelná individuální rovina, konfrontace pozorovatele se sebou samým. Pravdivý pohled sama sobě do očí, zamyšlení nad povrchem a co je za tím vším, podle Škody vždy něco nového otevírá. Mnozí se ztišeným dechem pozorovali, že právě v kontextu kostela tak zprofanované zrcadlo získalo nebývale na své existenciální naléhavosti," přidává postřeh z vernisáže na Popeleční středu.

Škodova jednoduchost, strohost a obyčejnost, jak autor sám definuje svou práci, překračuje běžný výtvarný minimalismus. Není také pouhým výsledkem přemýšlení o společnosti, která se dusí pod nánosy zbytečnosti. „Škodova intervence u Nejsvětějšího Salvátora otevírá před člověkem především možnost si v komplikovaném světě znovu ujasňovat ty nejzákladnější vztahy a konstanty. Dovoluje si s nebývalou jasností položit otázky po vztahu vnitřku a vnějšku, povrchu a tím, co je pod povrchem, otázky po hranicích, které obohacují náš život," dodává kurátor Norbert Schmidt.

Debatní setkání s autorem Michalem Škodou a dalšími hosty se koná v kostele Nejsvětějšího Salvátora v neděli 15. března od 21 hodin.