Historii a zvyky předvánočního období přibližuje Michaela Vlčková, která působí na Teologické fakultě Jihočeské univerzity 
v Českých Budějovicích.

V neděli na adventním věnci zapálíme třetí svíčku. Jak vůbec vznikl adventní věnec a jak chápat tento symbol?
Adventní věnec má křesťanský původ a vznikl poměrně nedávno. Kořeny této tradice sahají do první poloviny 19. století. Nejstarší svědectví pochází z roku 1838 z Hamburku. Johan Heinrich Wichern, který spravoval místní sirotčinec, pověsil na dveře velký věnec vyřezávaný ze dřeva, na který každý den upevnil zapálenou svíci. Bylo jich dohromady 23. Pod věncem stála pokladnička, do níž mohli kolemjdoucí přispívat na vánoční dary pro opuštěné děti.

Původní význam byl tedy charitativní.
Ano, původně se věnec užíval v dětských útulcích a domovech v prostředí reformačních církví, odkud se rozšířil do evangelických domácností a kostelů. Od konce 19. stol. se objevuje i v katolických krajích Německa a v Rakousku. Původně byl vyřezávaný ze dřeva, později získal podobu věnce ze zelených větviček jehličnanů položeného na stole, jak jej známe dnes.

Když jsme u těch větviček, je tu nějaká souvislost s vánočním stromečkem?
Jistě by se dala najít. Obřadní užívání zeleně patří ke kulturním archetypům. Svátky byly v lidové tradici spojené se zdobením příbytků zelenými ratolestmi. Už staří Římané užívali větve jako výzdobu při oslavách přelomu starého a nového roku. Církev se dlouho bránila přijetí těchto obyčejů do liturgie, dokonce je zakazovala, což nám napovídá, že nešlo jen o dekorace, ale že se zeleným ratolestem přisuzovala magická moc. Zelené větvičky a proutky měly v očích lidové víry ochrannou a životadárnou moc, pozitivně působily na plodnost polí, zvířat i lidí. Známe množství zvyků, kdy se uplatňuje tato symbolika zeleně.

A u adventního věnce?
U adventního věnce jsou větve stále zelených stromů symbolem životní síly, věčného života, podobně i kruhový tvar věnce. Každou neděli zapalujeme další svíci – advent je dobou očekávání světla, s blížícími se Vánocemi světla přibývá. Tato dimenze adventu je pro nás dnes těžko uchopitelná, protože množství světélek na nás bliká po celý advent ze všech stran.

Má třetí adventní neděle nějaký specifický význam?
Ano, tato neděle má v rámci adventu zvláštní postavení a dokonce svůj název Gaudete, což v překladu znamená radujte se, podle slova prvního verše liturgie třetí neděle adventní: „Radujete se, Pán je blízko!" Fialovou liturgickou barvu vystřídá barva růžová, signalizující, že dosavadní spíše vážný charakter adventu střídá radostný tón, oslava Kristova narození se blíží. Od 17. prosince se hlavním tématem liturgie stává právě blížící se oslava Ježíšova narození a připomínka událostí bezprostředně předcházejících.

Jaké jsou další křesťanské zvyky spojené s adventem?
K nejvýznamnějším zvykům patřilo chození na roráty. Tak se u nás nazývaly votivní mše k Panně Marii, tedy mše ke cti a chvále Panny Marie jako Bohorodičky. Název se odvozuje od latinského rorate coeli (rosu dejte nebesa). Na venkově znamenal tento obyčej vydat se brzy ráno, ještě za tmy na mrazivou a  třeba i několik kilometrů dalekou cestu do farního  kostela. Lidé nosívali s sebou zapálené lucerny či svíčky, v Pošumaví věřili, že dobří věřící spatří v hořícím plamínku svíčky tváře svých zesnulých.