V pondělí dopoledne v soudní síni panovala mezi účastníky řízení až nezvyklá shoda. Zproštění pro nedostatek důkazů navrhoval státní zástupce Petr Žižka i advokát obžalovaného Tomeš Vytiska. Skutek, který byl kvalifikován jako příprava těžkého ublížení na zdraví ze zavrženíhodné pohnutky, se podle zúčastněných vůbec nestal.

Pochybná a měnící se tvrzení vykonavatele

Soudce Milan Kučera rozhodnutí senátu podrobně zdůvodnil. „Během hlavního líčení nebylo prokázáno, že se skutek, za který je stíhán, stal. Šlo o velice specifickou věc, kdy jediným usvědčujícím důkazem měla být výpověď nevěrohodného svědka, který se snažil vykreslit jako zásadový a férový člověk chránící okolí,“ popisoval.

Soud měl k dispozici dvě protichůdná tvrzení. Výpověď svědka údajně najatého na špinavou práci, který už má v trestním rejstříku na 21 záznamů a samotného obžalovaného. „Výpověď svědka rozhodně nebyla smysluplná a konzistentní. Zásadní rozpory a nesoulad informací jsme shledali už při rozboru spisového materiálu,“ uváděl soudce.

Policistům například tvrdil, že obžalovaný vyhrožuje expřítelkyni zabitím, objednává její vraždu za peníze, ale už zapomínal zmiňovat, že měl být sám vykonavatelem činu. „Během hlavního líčení pak neváhal tvrdit, že se bývalé družce nic stát nemělo, ale útočit měl na jejího otce. Což je diametrální rozpor,“ konstatoval Kučera.

Nelogicky odkládal také hlášení policejním orgánům. „Útok po něm měl obžalovaný vyžadovat už 10. srpna, ohlásil to ale až 16. srpna, vymlouval se na průjem. Údajně nechtěl, aby to udělal sám, teprve po šesti dnech mu došlo, že to myslel vážně,“ komentoval.

Nemá hmatatelné důkazy a překrucuje informace

Z pohledu soudu si vymýšlel i během dalších situacích, zejména okolnostech týkajících se incidentu na zámku, kdy hlásil napadení lopatou i osm dalších útočníků. „Neměl žádné zranění, šlo jen o verbální konflikt. Fyzické napadení vylučuje nejen video z místa ale i řada svědků události. Upravuje si realitu podle svých potřeb, manipuluje s fakty, jak se mu to hodí. Neexistuje žádná písemná ani elektronická komunikace, ani žádný svědek domlouvání trestné činnosti. Ani nedoložil žádný z předmětů, které měl k činu údajně použít (pozn. red. zápalnou láhev s benzinem, baseballovou pálku, střelnou zbraň),“ doplňoval soudce.

Neexistuje tak žádný důkaz, který by objednání zmrzačení dokládal. „Nemáme žádný usvědčující materiál. Nikoho a nic, co by podporovalo jeho tvrzení. Vina tak bez jakýchkoliv pochybností nebyla prokázána,“ vysvětlil Milan Kučera.

Závěrem si ale dovolil upozornit, že chování Pavla K. nebylo bez chyby, vždy rozumné a pohybovalo se na hraně zákona. „Proto i v budoucnu zvažujte a pečlivě korigujte své jednání, abyste se nevystavoval dalším problémům a podobným situacím,“ promlouval soudce ve ztichlé jednací místnosti ke zproštěnému. Konstatoval také obecně, že rozchod není jednoduchý pro nikoho zvláště v případě, kdy se jedná i o děti, ale člověk by měl umět ovládat emoce.

I tak byla obžaloba podle státního zástupce Petra Žižky důvodná. „Měli jsme absolutně protichůdné výpovědi. Presumpce neviny hrála podobně jako ústnost a bezprostřednost u soudu velkou roli ve prospěch obžalovaného. Nedokázaná vina má stejný význam jako prokázaná nevina,“ hodnotil s tím, že proces podle něj měl smysl, a proto i on navrhoval pod tíhou důkazů zproštění.

S jeho argumentací se ztotožňoval i obhájce Tomeš Vytiska. „Proč se to stalo? To vyplývá z osobnosti svědka, impulsivní člověk, co okamžitě reagoval na vyhození z práce, konfabulace (pozn. red zkreslování informací) nevylučovali ani ošetřující lékaři. Nelze se plést v objektu protiprávního jednání, záměna oběti, dcery za otce, je skutečně nelogická a nepochopitelná,“ míní s tím, že zproštění je adekvátním rozhodnutím. „Okolnosti, které hlavní svědek uváděl, se vůbec nestaly,“ doplňoval.

Pavel K. se během závěrečné řeči omluvil za minulé jednání, kdy ho ovládaly emoce a plakal. „Omlouvám se, že jsem se minule nesmál a viděli jste slzy. Posledních deset měsíců nabouralo mou psychiku. Jsem nevinen, vše, co tento svědek vypráví, je lež,“ znělo z jeho úst opakovaně, ale již smířlivým tónem.

Soud nerozhodoval v tomto případě ani o náhradě škody, protože na ni neshledal z výše uvedených důvodů řádný nárok. Rozsudek je pravomocný, obě strany se bezprostředně po jeho vynesení vzdaly práva na odvolání.

Co si měl tzv. Jožo či Slepej vše vymyslet?
Tvrdil, že ho nyní zproštěný muž z Táborska, chtěl loni v létě najmout a zaplatit zhruba 15 až 20 tisíc nejdříve na útok na dům, kde mladá žena na Soběslavsku žije s rodiči, vhozením zápalné láhve, následně se prý požadavek změnil na zranění zad vedoucí k invaliditě pomocí baseballové pálky, potom mu prý chtěl půjčit osobní zbraň ke střelbě do břicha či páteře, tak aby skončila na vozíku a nemohla mít jiného muže, připouštěl i usmrcení, to vše za vyšší sumu, 200 až 300 tisíc. Nakonec u soudu znovu vypovídal jinak, že útoky měly být mířené na otce dívky, nikoliv ji samotnou. „Tento údajný vykonavatel spravedlnosti“ má psychiatrickou diagnózu, opakovaně se léčil s úzkostnými stavy, v rodině má schizofrenii a mívá i sebevražedné sklony.