I stalo se a 22. května vyrazili autobusem do Troje nejen klienti charity, ale také někteří zaměstnanci zařízení. Fakturu na 8382 korun pan Luděk převzal na vrátnici azyláku a krátce nato se odstěhoval. Upomínka šla už na vedení domova a to shledalo, že pan Luděk zájezd objednal s razítkem jejich zařízení, když jako osobu odpovědnou uvedl sám sebe. Vedení charity prý o tom neinformoval.

Začal být tedy stíhán pro podvod, a to jako uprchlý, protože kamsi zmizel. Okresní soud v Českých Budějovicích vyslechl v listopadu 2007 pracovníka domu sv. Pavla, který ujistil, že razítko bylo vždy pečlivě uloženo v kanceláři, kam klienti neměli bez doprovodu přístup.

Byl ale dotazován i na to, zda vedení domu nabídka na uspořádání takového zájezdu nezarazila zda to opravdu nechali na klientu Luďkovi, čistě v jeho režii, zda se sami taky nějak neangažovali. Svědek k tomu poznamenal, že to brali tak, že řada jejich ubytovaných s určitou komunikační úrovní prostě měla snahu pro dům něco dělat…

Z dalších důkazů soud konstatoval exekuční příkazy na majetek obviněného z let 2001 až 2005 celkem bezmála na 200 000 korun a soudní rozsudky nad ním z onoho roku 2004, kdy se událost stala pro krádeže, podvod a zpronevěru.

Obhájce řekl, že o motivu oné objednávky je těžké se dohadovat, ale mínil, že se pan Luděk určitě akcí neobohatil, že chtěl jen udělat radost ostatním klientům.

Soud nicméně uznal obžalovaného vinným podvodem. Za tento skutek a sbíhající se úvěrový podvod ze září 2004 s pořízením úvěru na mobil při uvedení nepravdivých údajů o zaměstnavateli a příjmu mu uložil úhrnných osm měsíců do věznice s dozorem. Dopravnímu podniku města Č. Budějovice musí uhradit škodu.

„Kdyby podnik věděl, že objednává klient azylového domu, asi by se rozmýšlel, ale nad razítkem tohoto zařízení mohl nabýt dojmu, že se jedná o odpovědného zaměstnance charity," řekla předsedkyně senátu. Obviněný tedy uvedl dopravce v omyl, neboť neměl v úmyslu cenu zájezdu uhradit…