Den nato odpoledne vstoupil bez pozvání do jeho pokoje na ubytovně a odmítal jej opustit. Pana Milana chytil pod krkem a natlačil ho na skříň. V dalším jednání mu zabránil svědek a pan Robert oběma sdělil, že by je klidně zabil oba, ale je v podmínce, tak s nimi nic dělat nemůže. Snažil se hlavičkou alespoň trefit Milana a pak už zvenku na něho křičel, že ho a jeho rodinu vykuchá. 7. června večer Milanovi telefonicky zase hrozil vyvražděním rodiny.

Posléze 9. září odpoledne donutil boucháním na dveře uživatele jiného pokoje ubytovny, pana Luďka, otevřít. Nečekaně ho praštil pěstí do obličeje a přes jeho odpor vnikl dovnitř, kde ho udeřil znovu a vytáhl již zmíněnou paní Romanu za vlasy a rameno na chodbu. Nejméně dvakrát do ní kopl a způsobil jí mimo jiné tříštivou zlomeninu nosu.

Pan Robert uvedl, že s Romanou asi dva a půl roku chodil, často se prý ale hádali kvůli jejímu pití. Toho 11. května ji šel hledat na jinou ubytovnu, kam chodívala za bývalým manželem. S tím si pak vzájemně nadávali. Když se přítelkyně k němu nevrátila ani druhý den, jel opět za ní. Našel ji prý opilou nebo zfetovanou v pokoji s bývalým a dalším mužem. Chlapi ho začali odstrkovat, rozmáchl se taky, ale nikoho neudeřil. Další den se k němu přítelkyně vrátila. SMS neposílal Milanovi, ale jí.

9. září ji našel na oné ubytovně opilou. Táhl ji na chodbu s tím, že ji polije vodou v kuchyni. Ten muž do něho strčil, přičemž Romana upadla tváří na podlahu. Všiml si, že jí teče krev z úst.

Poškozená Romana vypověděla, že se od bývalého manžela Milana odstěhovala asi před třemi roky, rozvedli se ale až loni v srpnu. S přítelem Robertem to prý bylo v podstatě v pořádku, až na to, že při jeho záchvatech byla „každých čtrnáct dnů modrá". Popsala události na ubytovně, jak bylo žalováno, a další svědkové to potvrdili.

Okresní soud konstatoval minulá odsouzení pana Romana za výtržnictví a ublížení na zdraví v roce 2007 (dva roky) a za výtržnictví s napadením paní Romany v červenci 2010 (rok podmíněně na 30 měsíců – nyní Klausem amnestováno). Jeho vinu novými skutky měl za prokázanou a za výtržnictví, nebezpečné vyhrožování, porušování domovní svobody a ublížení na zdraví mu soud 14. listopadu uložil úhrnných 22 měsíců do věznice s ostrahou.

Obžalovaný se odvolal. Nebyly prý osvětleny okolnosti jeho jednání, některé tvrzené útoky nebyly prokázány. Údajní poškození jsou podle něho nevěrohodní, vzhledem k závislosti na alkoholu mají zkreslené vnímání a schopnost reprodukce zažitého, což by potvrdilo jejich znalecké zkoumání. Jsou pochybnosti o jeho příčetnosti v době činu – trpí depresemi, jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti ovlivnila nemoc.

Skutek ze září by měl být posouzen jako ublížení z omluvitelné pohnutky – byl prý rozrušen, nejistota jeho vztahu s poškozenou v něm vyvolávala úzkost a zmatek. Jednal tehdy pod tlakem.

Pan Robert v závěrečné řeči připustil, že je agresivní, ale ujišťoval, že paní Romaně žádné modřiny nikdy nezpůsobil. Odcházela prý od něho za manželem poté, kdy veškeré sociální dávky propila, a po návratu tvrdila, že ho jednou zabije. Svědectví pijáků a narkomanů proti němu jsou zmanipulovaná.

Ke svému trestnímu rejstříku mínil, že je bývalý profesionální voják, taky byl jeden rok v Jugoslávii, a tak ví, že činy, za které byl odsuzován, nebyly trestné. „Vždycky jsem jen chránil své zájmy 
a vlastnictví," prohlásil. Při výkonu trestu onemocněl depresemi z toho, že se tam „jen leží a nic neřeší".

Soud ale v úterý jeho odvolání zamítl. Jeho jednání kromě poškozených potvrzuje i nestranný svědek z ubytovny. „Nic nesvědčí tomu, že by nebyl schopen rozpoznat, že se nesmí útočit na tělesnou integritu jiných," řekla předsedkyně k jeho obhajobě v odůvodnění rozhodnutí. „Sám řekl, že je agresivní. V jeho vlastním zájmu je naučit se tuto vlastnost ovládat." K údajným depresím dodala, že ty spíše člověka paralyzují, než aby ho stimulovaly k útokům na jiného.

Rozsudek je tak pravomocný.