Loni 13. prosince mezi 18. a 19. hodinou navštívily 54letého zlatníka v desátém patře domu v Labské ulici v Českých Budějovicích.

Žalobce říká, že když muž zjistil, že ho ženy přišly okrást, a bránil se, napadaly ho. Způsobily mu mnohočetná bodnutí na hrudníku, rukou, v obličeji i jinde, a posléze mu podřízly zepředu hrdlo až k obratlům krční páteře… Odcizily mu šperky za 139 071 korun, mobil a pistoli.

Jak to bylo?

Podle státního zástupce si Kadlecová domluvila s poškozeným schůzku u něho doma a přišla společně s Kukačkovou. S sebou si vzaly paralyzér, zakoupený Kukačkovou, a nůž, který rovněž původně patřil této obviněné.

Po činu odjely z Budějovic autem Kadlecové, zlato uschovaly a pak prodaly v Praze. Tam byly věci zajištěny. Prodavačka z oné prodejny vypověděla, že k ní přišla žena se zavázanýma oběma rukama a zlato jí prodala s tím, že je má po příbuzných. V lednu přivezla další věci s tvrzením, že má zastavárnu a zlato vykupuje.

Obžalované se rozešly v líčení toto, jak se s poškozeným seznámily, ale hlavně v popisu průběhu osudného večera, kdy se k němu objednala Kadlecová údajně kvůli prodeji nějakého zlata a objednávce zhotovení šperku. Na cestu pozvala i Kukačkovou, aby jí prý pomohla s výběrem brože – a aby si vypily spolu kávu na cestě zpátky.

Krev prý neviděla

Kukačková, která v pondělí vypovídala celé dopoledne, řekla, že když přítelkyně ve zlatníkově bytě vyndala zlato z kabelky, ona si odskočila na záchod. Do koupelny pak slyšela muže zvyšovat hlas, a když se vrátila, zahlédla ho v podřepu u trezoru a Renatu u něho stát s paralyzérem v ruce. Jindy upřesňovala, že jen slyšela zvuk jeho výboje. Když k nim vykročila, zlatník se otočil k ní a udeřil ji pěstí, až upadla. S Renatou se pak pral. Podařilo se jí pootevřít dveře a volat o pomoc, ale zápolící dvojice na ni padla. Když se ohlédla, viděla, jak muž nožem bodá přítelkyni do zad.

K její obraně popadla na chodbě ležící tašku s něčím těžkým a praštila ho s ní do hlavy. On poté napadl ji. Všichni upadli, on s tím nožem i vleže pořád šermoval, tak sebrala nějakou lampičku a bila ho s ní tak dlouho, až přestal. Bála se prý, že tím nožem bude útočit dál na Renatu i na ni. Chtěla utéct, ale napřed sebrala do bundy po zemi rozházené Renatino zlato a věci, kterých se předtím v bytě dotkla a na kterých by mohly být její otisky. Protože jí bylo jasné, že se něco stalo, byť prý ještě nevěděla, co. Vzala taky paralyzér, který předtím Renatě na její žádost zakoupila k Vánocům (chtěla prý pitoli s tlumičem, ale řekli, že tu jí neprodají), a nůž, který prý nějaký čas předtím zanechala v kamarádčině nočním klubu.

Renatu při tom zahlédla, jak ležícímu muži bere mobil od pasu. Zlatník ležící u pohovky měl v tu chvíli přes sebe od pasu nahoru sedák z pohovky. Krev na něm neviděla.

Když se jí předseda senátu ptal, kdo tedy podle ní mohl poškozenému zasadit těch osmnáct bodných ran, 34 pořezání, tři nábody a tak dál, řekla, že to neviděla. Pomoc prý nevolala, protože zazmatkovala, bála se, že muže těmi svými údery zabila ona.

Zametání stop?

Po návratu do Tábora požádala Kukačková o pomoc svého známého. Odvezli pořezanou Kadlecovou se třemi bodnutími v zádech do nemocnice a na její přání spálila ještě v noci u Strkova věci od krve. Pistoli, kterou jí Renata předala s tvrzením, že ji má od známého, přítel hodil do vody. (Ukázalo se, že náležela zavražděnému.) Zlato jí schovala na pár dní v lese. Renata je pak prodala na Národní třídě a jí z toho dala 12 000 korun, které jí dlužila.

Kukačkové byla předestřena výpověď její dcery v přípravném řízení. Ta řekla, že matku slyšela bavit se Kadlecovou, že nějaký muž má v bytě trezor, že mu vezmou klíče a zlato i peníze. Kdyby se prý začal s nimi prát, že ho zabijí. Později ji matka měla říci, že ty klíče nepasovaly. Obžalovaná popřela, že by s dcerou o něčem takovém mluvila.

Tajemní zakuklenci

Celé odpoledne pak včera vypovídala Renata Kadlecová. Trvala na tom, že když jí zlatník v bytě tenkrát ukazoval návrhy zadávané brože a Jana byla na záchodě, ozval se bzučák nebo zvonek a poškozený šel otevřít dveře. Ona do obýváku slyšela ránu a šla se podívat do chodbičky. Narazila na chlapa, který ji okamžitě praštil do tváře, až spadla. Druhý muž se rval se zlatníkem. Když se snažila protlačit ke dveřím, ucítila ránu do zad. Pak je útočníci v kuklách s jedním větším otvorem odtáhli zpátky do obýváku. Mluvili prý česky, ale jen přes sevřené zuby cedili povely. Pak se Janě podařilo otevřít dveře, přivolat výtah a utekly.

Proč nepřivolaly pomoc a neoznámily to policii? Do bytu přece vtrhli dva maskovaní muži, ona byla pobodaná, měla pořezané ruce, a přesto si i v dalších dnech vymýšlela různé důvody jejího poranění – že měla autonehodu, že na ni spadlo zrcadlo… Na to obžalovaná řekla, že ji to nenapadlo, a kategoricky opakovala, že by musela být zbavena smyslů, kdyby se takového činu měla dopustit.

Předseda senátu jí připomněl, že některá z nich zlatníkovu pistoli z bytu ten večer musela odvézt do Tábora. „Kdyby tam vtrhli ti dva maskovaní muži, jak o nich mluvíte, neměly byste čas hledat zbraň v trezoru – i to je důkaz, že neříkáte pravdu,“ řekl.

Kadlecová tvrdila dál, že co se v bytě dělo po jejich odchodu, nevěděly. Nezkoušela zavolat ani druhý den zlatníkovi. Soudu to vysyvětlila tak, že je nenapadlo, že by mu tenkrát mohlo jít o život. Ujišťovala, že od něho nic neodnesly. Zlato, které jela prodat do Prahy, měla po babičce, ze zastavárny, kde je vykupovala, a od bývalého druha.

V přípravném řízení se jí policie ptala na známé Jany Kukačkové a na její možnou spojitost s oněmi maskovanými muži. Kadlecová k tomu řekla, že ji napadalo ledacos. Zazněla dokonce narážka na to, že mohla být volavkou pro Kukačkovou a její kumpány… Argumentovala, že usmrcený byl možná o třicet kilogramů těžší a o 24 centimetrů vyšší, a ona přesto v tvrzené rvačce s ním neutrpěla žádné škrábance a podlitiny. „Protože ten se tehdy rval se soupeřem stejně silným,“ opakovala obhajobu o neznámých mužích. „Vím, že já jsem ho nezabila…“

Hlavní líčení pokračuje.