Úřad 21. září oznámil panu V., že mu poskytne 490 Kč. Uvedl, že cena byla zjištěna za jedno sklo 70 Kč a nejnižší cena obrouček se pohybuje 500 až 600 Kč. Celková hodnota dostupných brýlí se tedy může pohybovat v rozmezí 640 Kč až 740 Kč. U Všeobecné zdravotní pojišťovny stěžovateli mohlo být proplaceno celkem 250 Kč (100 Kč na skla a 150 Kč na obroučky). Úřad tedy přiznal dávku ve výši rozdílu mezi dostupnými dioptrickými brýlemi s nejnižší cenou (740 Kč) a příspěvkem od pojišťovny, tj. 490 Kč.
Proti oznámení stěžovatel namítl, že brýle byly pořízeny v Českých Budějovicích, kde jejich pořizovací cena je obvyklá v jím uvedené cenové relaci. Pořízení obruby v nižší ceně je vzhledem k estetickému cítění nemožné. Úřad v Polné poté vydal rozhodnutí shodné s předchozím oznámením.
V nejjednodušším provedení
Krajský Úřad kraje Vysočina odvolání pana V. loni 12. prosince zamítl jako nedůvodné. Z vlastního přešetření aktuální ceny za pořízení dioptrických brýlí v Českých Budějovicích ve Fokus Optik, v Optice Bartoňová, v optice Rusová, optice Šús a Zusková s. r. o. zjistil, že pánské dioptrické brýle v základním provedení při předložení řádného poukazu na brýle vystaveného odborným očním lékařem lze pořídit od cca 300 Kč až 650 Kč, přičemž 250 Kč z této celkové částky vždy hradí zdravotní pojišťovna. Shledal, že stěžovatel nemá prostředky k uhrazení jednorázového výdaje, který je v tomto případě nezbytný a odůvodněný. U tohoto druhu pomoci musí přiznaná výše dávky odpovídat pořízení předmětu v nejjednodušším základním provedení. Na základě zjištěných cen mu tedy byla přiznána dávka ve výši rozdílu mezi dostupnými dioptrickými brýlemi s nejnižší cenou (740 Kč) a příspěvkem od pojišťovny, tedy 490 Kč. Krajský úřad přihlédl i k tomu, že užíváním brýlí v nejjednodušším provedení nebude žadatel ohrožen újmou na zdraví, a k tomu, že celkovou částku 1208 Kč za zhotovení brýlí již uhradil.
Pan V. podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Vysvětoval, že se obrátil e-mailem na zmíněné prodejny optiky a shledal, že cena skel i obrouček se pohybuje od 500 Kč do 1384 Kč za skla a od 980 Kč do 3000 Kč za obroučky. Krajský úřad prý nemohl vznést dotaz na cenu brýlí „dogmaticky", aniž by věc posoudil komplexně. Stěžovatel si přece sám mohl vybrat zboží z jakékoliv prodejny optiky v Českých Budějovicích. Přístup správních orgánů považoval za diskriminační, dokonce za omezování osobní svobody.
Namítal, že mu hrozila s přihlédnutí k jeho příjmu a celkovým sociálním a majetkovým poměrům vážná újma na zdraví, a splňoval tedy podmínky pro přiznání mimořádné okamžité pomoci podle § 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb.
Na spodní hranici
Krajský soud shledal, že se jedná o dávku ,,mimořádné okamžité pomoci", a pak je na místě, aby byla vyplacena částka na spodní hranici pořizovacích nákladů, pokud splní svůj účel, tedy aby brýle ochránily zdraví žalobce. Je známo i laické veřejnosti, že dioptrické brýle jsou v cenách až několika tisíc korun. Protože ale v tomto případě dioptrické brýle měly být pořízeny z dávky ,,mimořádné okamžité pomoci", je zcela na místě, že si správní orgány zjišťovaly nižší ceny dioptrických brýlí, které by však splnily z hlediska zdravotního svůj účel, a to i ve městě, kde si žalobce sám brýle pořizoval.
Dle soudu bylo možno přisvědčit námitce žalobce, že brýle, jež by si pořídil v nejnižší cenové relaci, by nemusely vyhovovat jeho estetickému cítění, tedy tomu, aby se v takových brýlích mohl dle něho ukazovat na veřejnosti. Toto však není kritériem, ke kterému správní orgány přihlížely, a takový postup je v pořádku, řekl soud.
Pan V. podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Namítl, že ze zákona o pomoci v hmotné nouzi nevyplývá, že by musela být mimořádná okamžitá pomoc vyplacena na samé spodní hranici nezbytně nutného výdaje. Pokud si správní orgán zjišťoval ceny brýlí v určité cenové relaci, pak by musel sdělit žadateli, že si má zakoupit věc s nákladem ve výši, které orgán zjistil v daném místě. Nebyl obeznámen s tím, že mu bude uhrazena pouze nejnižší cena věci, a proto koupil dioptrické brýle v optimální cenové relaci. Zvláště ve vazbě na stěžovatelův minimální měsíční příjem mohly správní orgány přiznat předmětnou dávku v plné výši.
NSS se ale s námitkami stěžovatele neztotožnil a jeho stížnost zamítl. (3 Ads 84/2012)
