Soudci, v čele s předsedou senátu JUDr. Ondřejem Církem, v úterý vyslechli také policisty, kteří byli k události přivoláni, soudce Círek přečetl výpovědi prarodičů zavražděného chlapce a ke slovu se nakonec dostali i a znalci v oboru soudního lékařství. Podle nich žena neměla žádná zranění, která by potvrzovala její prohlášení, že si sice nepamatuje, jak se to všechno seběhlo, ale že ji z okna mohl po vyhroceném konfliktu vyhodit nebo vystrčit otec dítěte. Svědci se neshodli na tom, jestli žena spadla do křoví, což jí nejspíš zachránilo život, anebo vedle něj.
„Probudilo mě žuchnutí,“ začal popisovat to, co se stalo nad ránem 6. listopadu 2018 v českobudějovické ulici J. Opletala na sídlišti Šumava, muž, který byl na místě dopadu L. P. a jejího syna jako první. „Nejprve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale pak jsem slyšel i sténání, a tak jsem se tam šel s baterkou podívat.“ Bydlí v prvním patře sousedního vchodu paneláku a každou noc spí s otevřeným oknem, které je od místa dopadu vzdálené zhruba 10 metrů.
„Našel jsem paní ležet na zádech, toho chlapečka jsem si nejdřív nevšiml,“ líčil. „Ležela vedle keře.“ Zavolal na linku 150, v tom šoku si spletl číslo a kontaktoval hasiče, což ale nevadilo, a když dotelefonoval, zaregistroval i chlapce. „V tu chvíli tam přicházel pán, ze kterého se vyklubal záchranář. Ten se pak chlapečka ještě snažil oživit.“ V místě byla náhodou i další svědkyně, které tam v tu dobu venčila psa, a i ona před soudem popsala, jak si události pamatuje. Podle ní žena skočila do křoví.
Zdravotnický záchranář, kterého si soudci v úterý také vyslechli, uvedl, že i když dítě nejevilo známky života a bylo mu jasné, že je mrtvé, začal s jeho resuscitací a snažil se ho oživit do příjezdu jeho kolegů-záchranářů. Viděl, že žena žije, a tak se věnoval dítěti. „Asi v půl páté mě vzbudila manželka, že slyší sténání a naříkání. Poslouchal jsem, co to je za zvuky, a pak jsem se oblékl a šel se podívat. Viděl jsem muže, jak se sklání s baterkou k zemi.“ I podle něj žena asi spadla přímo do keře u domu.
U soudu z vraždy syna obvinila jeho otce
Předseda senátu se všech svědků, včetně trojice policistů z Oddělení hlídkové služby, ptá, jestli se podle nich otec zavražděného chlapce chová jako někdo, komu právě zavraždili dítě, anebo jestli to jenom nepředstíral, a přitom to byl on, kdo chlapce vyhodil z okna. Všichni svědci se shodli na tom, že byl velmi rozrušený, až v šoku, snažil se ke chlapečkovi dostat (kam ho kvůli vyšetřovaní nepustila policie) a že křičel a usedavě plakal. Z toho, že syna z okna vyhodil nejspíš on, ho před soudem v pondělí obvinila sama obžalovaná, která prohlásila, že se pohádali kvůli jeho plánovanému stěhování do Holandska. „Znovu řešil, jestli se k němu nechci vrátit, já už chtěla odejít, nepustil mě a chtěl odpověď,“ líčila v pondělí. „Snažila jsem se ho odstrčit, ale nešlo to…“ Pak se prý probrala až na zemi pod panelákem a netušila, co se stalo. „Konflikt byl tak vyostřený, že ho M. neunesl a donutil mě skočit a po mně ho z toho okna vyhodil,“ předestřela jednu ze svých verzí toho, jak k vraždě došlo. „Jestli definitivně věděl, že se nevrátím, řekl si, že buď mě bude mít on, nebo nikdo. A tak mě vyhodil z okna nebo mě přinutil skočit.“ Vnitřně prý nevěří, že to udělala. „Jaký bych měla důvod?“
Tím důvodem mohla být dokonce rituální vražda, myslí si babička chlapce z otcovy strany. Právě její výpověď z přípravného řízení soudce Círek četl, obžalovaná ji ale odmítla jako smyšlenou a řekla, že trvá na své verzi. „Je to sedm let, co jsem ji poznala. Byla to hezká, chytrá a pracovitá holka, ale projevovala se u ní absence emocí…“ popisovala na podzim na policii. „Když pracovala u nás na statku, nezamilovala si žádné zvíře.“ I svého psa měla držet zamčeného v kotci a babičce chlapce striktně zakázala ho venčit. „Když tehdy poprvé otěhotněla, šla na potrat a nikomu nic neřekla, že prý chce studovat. Syn mě z toho obviňoval, že to je kvůli mně, nedal si to vysvětlit.“ Pak se rozešli a dali se znovu dohromady v roce 2016. „V půlce léta nám syn řekl, že je těhotná, k nám ale nejezdila, až po porodu.“
Obžalovaná dítě nechtěla, po porodu se na něj ani nechtěla podívat, zájem projevila až druhý den. Už v porodnici měla podepsat papír, že se syna vzdává. Pak chvíli žili společně, po několika měsících se o syna ale staral prakticky už jenom otec. Soudně ale styk s dítětem neměli upravený, a tak syn nebyl oficiálně v otcově výlučné péči. Vztahy s příbuznými z jeho strany byly na bodu mrazu.
Po porodu bydleli obžalovaná s otcem chlapce právě u prarodičů, pak se přestěhovali do Budějovic na Žižkovu, a nakonec na Opletalovu ulici. „Nechodila s ním ani k dětskému doktorovi, po týdnu od porodu jela s námi, ale zůstala v autě,“ líčila babička. „Ani ho nekojila, odstříkávala mléko a vozila ho do Prahy nebo z něj dělala sýry.“ Obžalovaná měla zakázat otci dítěte vozit ho k prarodičům, jezdil tam s ním tajně. „Jestli chceš dítě, pořiď si svoje,“ měla jí říct. Babička chlapce nerozuměla tomu, proč se syn obžalovanou snaží neustále chránit a chce s ní přes to všechno žít. „Snažil se ji opečovávat, ale nakonec asi přišel na to, že si život zařídí bez ní.“
Podle babičky chlapce obžalovaná vraždu právě proto naplánovala, a dlouho dopředu. „Já ho nechci, ale vám ho nedám. Já ho porodila a já si ho zabiju,“ shrnula, co si podle ní matka chlapce říkala, než ho připravila o život. „Byla to rituální vražda a odchod ze světa.“
Patologové vyloučili, že by došlo k zápasu
Soudní znalci František Vorel a Zdeněk Šenkýř nakonec úterního jednání shrnuli závěry pitevního protokolu s tím, že na těle chlapečka nebyly nalezeny žádné známky zanedbání. František Vorel, primář Soudnělékařského oddělení českobududějovické nemocnice se čtyřicetiletou praxí, popsal i zranění obžalované po pádu z okna. Měla například polámané a pohmožděné obratle v celé páteři, zavzdušněný osrdečník, natržená játra, roztrženou slezinu a tříštivou zlomeniny kyčle. „Byla to těžká zranění. Mohla být i smrtelná, nebýt okamžitého chirurgického zásahu,“ dodal.
Na dotaz soudce, jestli na těle nebyla i zranění odpovídající zápasu s jinou osobou, odpověděl, že ne. „Z publikací jsou známy případy, že u pádů z okna zaviněných druhou osobou nejsou zranění, ta jsou ale velmi vzácná a předpokládají zvláštní status, jako je člověk v bezvědomí nebo výrazně slabší osoba, anebo zvláštní polohu, tedy kdy poškozený sedí na parapetu a pachatel ho chytí za kotníky a zvrátí ho dozadu. Jedna poškozená věšela prádlo a manžel vozíčkář ji vzal za nohy a vyhodil ven,“ přiblížil konkrétní případy. Vyjmenoval taky, jaká zranění by obžalovaná měla, kdyby došlo k zápasu a ona měla možnost se bránit: „Přinejmenším by to byly krevní výrony v místě úchopu na zápěstích a na pažích. Při obraně jsou typickými příznaky polámané nehty, krvácející nehtová lůžka, výrony na krku po škrcení, v rukou chomáčky vlasů útočníka.“ Nic z toho ale na jejím těle po pádu ze čtvrtého patra lékaři v nemocnici nenašli.
Hlavní líčení potrvá až do pátku.