Jeden byl totiž až příliš hovorný a přestože nemusel, mluvil i o věcech, o nichž policie do té doby ani nevěděla a které pak dostaly jeho vlastního bratra za mříže.

Svým způsobem neobvyklý případ řešili budějovičtí kriminalisté ve druhé polovině roku 2012. Při objasňování série vloupání i krádeží jízdních kol narazili na pět podezřelých mladíků, kteří mnohdy dopláceli jen na svou vlastní hloupost. Michal (letos 24), Robert (letos 42) Patrik (letos 25), Milan (letos 24) a Zdeněk (letos 23)  nebyli na kriminálním poli žádnými nováčky, přesto občas dělali školácké chyby, jimiž si o potrestání přímo říkali.

Vyšetřovatel případu, jehož jméno nemůžeme z bezpečnostních důvodů uvádět, popsal, že třeba Milan (ten je mezi budějovickou galerkou velmi známou figurou) kradl 
v domě bezpečnostní kameru a neopomněl se při tom do ní příjemně šklebit. S jeho identifikací tak policisté neměli sebemenší problém. Přestože Milan kvůli tomuto opomenutí musel na výslech, zřejmě se nijak nepoučil. A brzy chybu zopakoval znova.

„Milan, Patrik a Zdeněk 
se společně vloupali do prodejny v ulici Antonína Barcala, která je rovněž vybavena kamerou. Odcizili zde větší množství cigaret a alkoholu 
a pro případ, že by jim při popíjení vyhládlo, přibalili k zakousnutí také několik studentských pečetí," vzpomíná kriminalista s tím,  že i v tomto případě byla identifikace pachatelů zcela bezproblémová.

Vloupání do nejrůznějších prodejen na území krajského města možná nebylo tak výnosné, jak si zloději ve své touze po rychlém a bezpracném zbohatnutí původně představovali. Proto se zaměřovali také na jiné trestné činy. S oblibou třeba chodili do prodejny drogerie na Máji, kde zpravidla kradli kosmetiku. Hlavně parfémy.

Ani zde si s přílišnou opatrností či konspirací nelámali hlavu. Lup totiž zpravidla prodávali náhodným kolemjdoucím hned venku před obchodem. „Mimo to se vloupávali do aut a ve čtyřech případech jsme je usvědčili i z krádeží jízdních kol," dodává vyšetřovatel. Jakmile kriminalisté zajistili stopy a nashromáždili dostatečný počet důkazů, pozvali si všech pět podezřelých na výslech.

Zloději zřejmě poznali, že nemá smysl zapírat a ke svým nezákonným skutkům se celkem ochotně doznávali. Největší aktivitu 
v tomto směru vyvíjel Zdeněk.

A právě při jeho výslechu 
se kriminalisté setkali s jednáním, které je u pachatelů trestné činnosti naprosto kuriózní. Pro drtivou většinu lidí je totiž takzvané podání vysvětlení v roli podezřelého nepříjemnou záležitostí, kterou chtějí mít co nejrychleji za sebou.  Ne tak pro Zdeňka. Tomu se zřejmě na kriminálce natolik zalíbilo, že se chtěl mermomocí ještě zdržet.

Když ho vyšetřovatel po výslechu propustil domů, po pár minutách zaklepal na dveře a dožadoval se další pozornosti. Když ho kriminalista taktně vyháněl s tím, že má ještě dost práce, nechtěl si to Zdeněk nechat líbit a vyrukoval s tvrzením, že by ještě „o něčem věděl".

To vyšetřovatele zaujalo a pozval ho dál. „Za přítomnosti advokáta jednoho z obviněných začal popisovat trestnou činnost svého bratra Patrika, o které jsme v té době ani nevěděli. Obhájce ho opakovaně upozorňoval, že jako rodinný příslušník k této věci vůbec nemusí vypovídat, on toho však nedbal a zásadně trval na tom, abychom jej vyslechli," zmiňuje vyšetřovatel.

Když kriminalisté oznámené skutečnosti prověřovali, zjistili, že Zdeněk nelhal. Z toho důvodu policie zahájila proti Patrikovi nové trestní stíhání.

I na základě bratrovy výpovědi nakonec poslal soud Patrika na 30 měsíců do věznice s dozorem. Zdeněk odcházel 
s dvouletou podmínkou, stejně jako Robert. Michala a Milana poslal soudce na devět měsíců a tři roky do věznice
 s ostrahou.