Požadoval ale také informace, jaká je podlahová plocha soudní budovy, podlahová plocha jednacích síní, kdo a od jakého data dodává soudu teplo, jaké náklady soudu vznikly za ohřev vody a topení v letech 2001 – 2009,  jak velké jsou pracovní úvazky pracovníků informačních technologií atd.

Předseda krajského soudu mu sdělil, že jeho žádost nebyla posouzena jako žádost o poskytnutí  informací, a proto mu k nim byl omezen přístup. P. Č. dalším podáním označeným jako návrh na ochranu proti nečinnosti vyjádřil nespokojenost.  Krajský soud poté tuto věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) s návrhem na její přikázání jinému soudu, a NSS ji přikázal Krajskému soudu v Praze.

Šikanuje?

Ten pana P. Č. vyzval k zaplacení soudního poplatku a následně k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Stěžovatel reagoval odkazem na dřívější čestné prohlášení o nemajetnosti a namítl údajnou neúčinnost doručení písemnosti. Pražský soud poté rozhodl, že bez podkladů není schopen řádně posoudit, zda žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od poplatků, a jeho žádosti nevyhověl.

P. Č. podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten na předmětném usnesení krajského soudu vady neshledal. Povinnost doložit majetkové poměry stěžovatel nesplnil, a proto krajský soud žádosti o osvobození od soudního poplatku nevyhověl. Stejně jako stěžovatel ve svých nespočetných podáních opakovaně po orgánech veřejné moci žádá v mnoha případech i zcela formální dodržování bezvýznamných pravidel, musí sám podstatná pravidla soudního řízení respektovat, řekl NSS.

Podotkl, že všem správním soudům je právě pro nesčetná řízení stěžovatele známo, že P. Č. nemá dostatečné prostředky na vedení svých sporů. Vedle podmínky nemajetnosti je ale pro přiznání osvobození od soudních poplatků nutno přihlížet rovněž k dalším okolnostem případu. Nutná je při tom také úvaha, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním způsobem a dobrodiní osvobození od soudních poplatků nezneužívá k volnému a nijak neomezenému vedení soudních sporů, a zda mají takové spory vztah k podstatným okolnostem životní sféry žadatele, či nikoli.

NSS se s rozhodnutím krajského soudu zcela ztotožňuje. Je mu znám stoupající počet sporů iniciovaných tímto stěžovatelem, jejich charakter, samotný postup stěžovatele, ze kterého není zřejmá snaha o vyřešení sporu, ale spíše neustálé zpochybňování i jen dílčích úkonů správních orgánů i soudů.

Původní spor vyvolaný žádostí z října 2010 není takové povahy, aby měl vztah k podstatným okolnostem životní sféry P. Č.  Netýká se ani nepřímo stěžovatelova majetku, jeho životních podmínek či jiných obdobných záležitostí, jedná se o spor vyvolaný zájmem stěžovatele o veřejné záležitosti, jakých stěžovatel vede mnoho. Má plné právo je vést, neexistuje však žádný důvod, aby náklady na vedení takových sporů, které je zásadně povinen hradit každý žalobce z vlastních prostředků, za něho pravidelně nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Tím spíše, není-li ze způsobu vedení těchto sporů patrna skutečná snaha o jejich vyřešení, ale spíše zájem na jejich vedení.  Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím nemajetným osobám vést spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně ve sporech přímo se týkajících jejich práv a povinností.  Posouzení žádosti stěžovatele ze strany krajského soudu má NSS za zcela správný. (9 Ans 19/2012)