Soud žalobu zamítl a Městský soud v Praze v září 2010 rozsudek potvrdil. Konstatoval, že z žádného právního předpisu neplyne povinnost státu kompenzovat slevy poskytnuté těmto osobám,  a že stěžovatelka jako podnikatelka v autobusové dopravě si této skutečnosti musela být vědoma, když vstupovala na trh.

JH BUS zastoupená advokátní kanceláří Kříženecký & partneři podala ústavní stížnost, v níž navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí pražských soudů zrušil pro rozpor se základními právy dle Listiny základních práv a svobod a dalšími ustanoveními ústavního pořádku.

Zpochybňuje výklad ustanovení zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zákona č. 526/1990 Sb., o cenách a Výměru Ministerstva financí č. 1/2007. V zásadě dovozuje, že nemůže poskytovat plnění plynoucí ze sociálního systému namísto státu, resp. bez příslušné kompenzace, shrnul ÚS.

Stížnost poté odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatelka podle něj kvalifikovala své postavení ústavněprávně nepřiléhavě. Postavení dopravců ve veřejné linkové silniční vnitrostátní autobusové dopravě v oblasti poskytování slev na jízdném osobám ZTP a ZTP/P není definováno povinnostmi plynoucími přímo z realizace sociálních práv dle Listiny osobami, které splňují zákonná kritéria, a nejedná se ani o případ uvalení daní a poplatků dle Listiny.

Argumentace měla být naopak vedena k otázce, do jaké míry je cenová regulace jízdného rozumnou podmínkou (omezením) pro výkon určitých povolání nebo činností ve smyslu Listiny, eventuálně, zda regulace cen není v rozporu se zákazem nucených prací nebo služeb dle Listiny.

Svobodně se rozhodli podnikat

ÚS poukázal na Výměr Ministerstva financí vydaný podle zákona o cenách. Dle její přílohy, která obsahuje ceny a určené podmínky ve veřejné vnitrostátní silniční linkové osobní autobusové dopravě, platí, že za zlevněné jízdné -- maximálně za 25 % plného (obyčejného) jízdného uplatněného dopravcem - se přepravují držitelé průkazu ZTP a ZTP/P. Dále platí, že občané postižení na zdraví, kterým byly v ČR podle zvláštních předpisů poskytnuty výhody II. nebo III. stupně a jsou proto držiteli průkazů ZTP nebo ZTP/P, mají nárok na přepravu za zlevněné jízdné.

V dané věci ÚS protiústavnost neshledal. Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost dle Listiny je právem sociálním, a jako takové je možno se jej domáhat v mezích prováděcích zákonů, řekl ÚS. Zákonodárce má proto poměrně široký prostor pro veřejnoprávní regulaci podnikatelského prostředí. ÚS se v minulosti opakovaně zabýval otázkou, zda cenová regulace jako taková je protiústavním omezením svobody podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Dospěl k závěru, že nikoli. Cenová regulace nezabraňuje nikomu podnikat ani provozovat jinou hospodářskou činnost, neboť každý má možnost se svobodně rozhodnout, zda za daných podmínek v určité oblasti podnikat bude. Cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti, neboť v takovém případě by vlastně implikovala popření účelu a všech funkcí vlastnictví. Cenová regulace proto může být protiústavní jen tehdy, pokud neobstojí v testu racionality, tedy bude-li svévolným omezením základního práva, které nesleduje legitimní cíl nebo ho sleduje nerozumnými prostředky, čímž výkon práva podnikat znemožňuje. Okolnosti takovému excesu veřejné moci (znemožnění podnikání, resp. tvorby jakéhokoliv zisku) nesvědčí, řekl ÚS.

K namítaným znakům „zakázané nucené práce", nedobrovolnosti činnosti vyplývající z donucení, případně jen hrozby donucení uložením nějakého trestu (sankce podnikatelského subjektu), ÚS mínil, že takový znak nedobrovolnosti „zásadně absentuje u veřejnoprávních povinností, které jsou důsledkem svobodně projevené volby nebo jsou součástí obecné veřejnoprávní reglementace". V nyní předloženém případě se tím rozumí vstup do oboru podnikání ve veřejné dopravě, která může být více než jiné obory regulována veřejným právem, uzavřel. (I.ÚS 158/11)