Čtyři pozůstalí zažalovali nemocnici o odškodnění zásahu do osobnostních práv pochybením lékařů, kteří ho ošetřovali. Každý požaduje 900 000 korun. Výši nároku odůvodňují až nadstandardně blízkým vztahem k otci. Proto jeho smrt velmi výrazně a vysokou intenzitou zasáhla do života rodiny, deklarovala právní zástupkyně žalobců. Předložila zprávu psychiatra, podle níž se vdova od smrti manžela ambulantně léčí. Událost jí nevratně zhoršila kvalitu života, uvedl lékař.

Věcí se krajský soud začal zabývat loni v říjnu.

Pprávní zástupce nemocnice tehdy v začátku jednání připomněl, že rodina již obdržela od pojišťovny 910 000 korun, a naznačil, že ztráta blízkého se tak jako tak nedá nahradit penězi. Jakkoliv je bolestná i pro děti, zasáhla je v době, kdy již mají vlastní rodiny, a újmu proto přece jen tolik nepociťují. Ke zprávě psychiatra poznamenal, že může i odrážet jeho osobní vztah k žalobkyni.

Připomněl, že nemocnice v dopise rodině přiznala pochybení lékaře při přijímání pacienta – nevyšetřil jeho aktuální stav všemi způsoby, které měl k dispozici. Pacient nevykazoval žádné známky možného vnitřního poranění, chtěl domů, ale lékaři ho prý z opatrnosti přesvědčili, aby zůstal na pozorování. (Zástupkyně rodiny oponovala, že pacient byl naopak přijat až na naléhání manželky.)

Jeho stav byl sledován, tlak měl stálý, nevykazoval znaky tachykardie. „Na konci jsme všichni chytří, když víme, jak to dopadlo," pokračoval právník nemocnice. „Co se stalo, víme ale až z pitevní zprávy. Při pádu na chalupě došlo u pacienta k trhlince sleziny, z níž vytékala krev a srážela se v okolí. To ale ke smrti poškozeného nevedlo," argumentoval. „Doktor pochybil, že případné porušení neprověřil ultrazvukem či na CT. Ale i kdyby tato vyšetření provedl, s největší pravděpodobností by pacient nebyl neprodleně operován. Takové sraženiny se vstřebávají a člověk přežije. Tento pacient odmítal analgetika, spal, měl pořád normální tlak. Asi ve čtyři hodiny v noci šel k umyvadlu – a tam zkolaboval. Jeho slezina praskla podruhé, na jiném místě, nyní výrazně, a krev se z ní vylila do dutiny břišní. V možnostech medicíny není v takových situacích včas doplnit tolik krve . . ."

Podle zástupce žalovaného byl poškozený navíc těžký cukrovkář a měl rozsáhlé změny na srdci. To přispělo k tragické události. Lékař zodpovědný za nedodržení postupu lege artis byl nemocnicí postižen, dodal advokát.

Soudkyně řízení odročila mj. k opatření znaleckého posudku. K jejímu dotazu na začátku odročeného jednání na eventuální dohodu stran na odškodnění zástupce nemocnice opakoval, že jejich pojišťovna jakékoliv dohody o úlevách v případě nemajetkových újem odmítá.

Chyby smrt nezavinily

Znalec MUDr. Karel Kudrna CSc. z I. chirurgické kliniky v Praze poté při osobním výslechu obhajoval posudek, v němž konstatoval pochybení lékařů na příslušném oddělení. Pacient, který po pádu na levý bok kolaboval, měl být podle něho umístěn na monitorované lůžko a podroben řadě vyšetření, například sono či EKG, k nimž ale ošetřující lékaři nepřistoupili – pravděpodobně vůbec nepomysleli na poranění sleziny. Jeho rozsah se pak mohl podstatně zhoršit následnou resuscitací, o jejíž intenzitě svědčí i zlomení několika žeber, jinak podle znalce zcela obvyklé. „Nelze ale konstatovat příčinnou souvislost mezi tímto pochybením a smrtí pacienta," uvedl znalec v závěru posudku.

Na dotaz soudkyně řekl, že příčinou smrti bylo selhání srdce. Zemřelý byl podle něho těžce nemocen, aniž o tom možná sám věděl. „Jeho život byl ohrožen každým okamžikem," řekl. Příčinou úmrtí byl stav jeho srdce, ne pochybení lékařů opomenutím standardních postupů při vyšetřování takového úrazu. „I kdyby proběhly všechny požadované úkony, pravděpodobně by byl výsledek stejný," uvedl. Opakoval, že „lékaři pochybili, kde mohli", což je mu líto, ale příčina smrti, k níž vypracovával posudek, je jiná – srdeční selhání. Zdůraznil, že ke stejnému závěru došla i největší autorita české patologie prof. Přemysl Strejc, přednosta Ústavu soudního lékařství, s nímž případ konzultoval.

Na otázku, zda selhání srdce souvisí s vnitřním krvácením, vysvětlil, že to jistě značně ovlivnilo srdeční sval, ale v daném případě není z dokumentace zřejmé, kdy ke krvácení mělo dojít – zda při pádu, nebo při zmíněné resuscitaci. O tom dokumentace, kterou měl k dispozici, nevypovídá. Ta uvádí, že tlak a puls pacienta byl po celou dobu hospitalizace normální, nezaznamenala ani tachykardii, která by svědčila o masivním krvácení. „Buď tedy nekrvácel vůbec, nebo jen málo," uzavírá. „A nemám důvod domnívat se, že dokumentace byla zfalšována," řekl. Ke kolapsu došlo patnáct minut po posledním měření hodnot. Podle znalce je takové prudké zhoršení možné, i když by je očekával spíše u mladšího pacienta.

Po slyšení znalce navrhla zástupkyně poškozené rodiny opatření revizního znaleckého posudku, ale to soud zamítl. Poté zamítl i žalobu o odškodnění pozůstalých za tvrzené pochybení lékařů. „Znalecký posudek je jednoznačný, znalec přesvědčivě vysvětlil, že příčinou smrti poškozeného nebyl non lege artis ošetřujícího personálu, ale selhání slouho nemocného srdce pacienta," uzavřela soudkyně..