Za to mu soud uložil rok odnětí svobody s výkonem podmíněně odloženým na dva a půl roku. Ve zkušební době musí platit běžné výživné a podle svých sil hradit i dluh.

Pan Radovan v přípravném řízení tvrdil, že při svém příjmu kolem 10 000 Kč měsíčně platit  ve stanovené výši nemůže. Ztratil zaměstnání, utrpěl úraz, do března 2010 pobíral při roční pracovní neschopnosti dokonce jen invalidní důchod 3220 Kč. Nemá žádný majetek. Žádal prý o snížení, ale věc se dlouho táhla, podle soudkyně měl o tom rozhodovat rakouský soud, a tak návrh stáhl. Snaží se hradit alespoň něco. Mrzí ho, že dceru viděl naposledy asi před třemi roky.

Matka dcery u soudu uvedla, že by se spokojila s výživným 3000 Kč, protože ví, že žalovaný už takový příjem jako v době vyměření povinnosti nemá, ale ten prý u soudu prohlásil, že jí platit nebude ani tolik, to že raději přestane pracovat. Protože zástupkyně orgánu péče o dítě navrhla při jednání ponechání původní výše, soud panu Radovanovi výživné nesnížil. (Na druhé straně soud v Trutnově zamítl v roce 2009 žádost dcery obviněného o zvýšení výživného.)

Matka dále doložila  náklady jejich dcery studující dvě fakulty v Rakousku. Sama svědkyně má příjem jen osm tisíc a bez příspěvku prarodičů by dívka studovat nemohla.

Okresní soud konstatoval, že obviněný byl za zanedbání povinné výživy odsouzen už v letech 2006 a 2009 k obecně prospěšným pracím,  které vykonal.  Poté uzavřel, že pan Radovan objektivně nemůže plnit povinnost v původně vyměřené výši, ale neučinil účinně a důsledné kroky k případnému adekvátnímu snížení výživného. K tíži mu jde i to, že se nesnaží se svou zletilou dcerou komunikovat a přispívat jí alespoň v rámci aktuálních možností – zřejmě o ni ztratil zájem a její osud je mu lhostejný, řekl soudce.

Obžalovaný se odvolal. Upozorňoval na judikáty, podle nichž nepřesahuje-li příjem povinného životní minimum, nemůže být činěn odpovědným za zanedbání povinné výživy. Rozhodnutím civilního soudu o výši jeho povinnosti není trestní soud vázán, musí zkoumat skutečné výdělkové možnosti obviněného. Jeho obhájce v té souvislosti připomněl, že svízelné situace obžalovaného si byl vědom i okresní soud a ustanovil mu obhájce za sníženou odměnu.

Krajský soud po poradě rozsudek zrušil. Uznal pana Radovana vinným zanedbáním povinné výživy za situace, kdy byl schopen přispívat dceři částkou nejméně 3000 korun měsíčně, takže za žalované období jí dluží 63 668 korun.  „V reálných silách obviněného nebylo hradit celou uloženou povinnost," řekl předseda senátu.

Za tento skutek pak soud obviněnému uložil trest odnětí svobody na čtyři měsíce s výkonem podmíněně odloženým na dva a půl roku s omezením, aby v tu dobu hradil běžné výživné. Proti rozhodnutí není řádných opravných prostředků.