Po několika neúspěšných pokusech bylo v jeho dechu v 18.45 hodiny zjištěno 1,99 promile alkoholu. Provedení další zkoušky nejprve mařil a poté jí odmítl provést s tím, že se podrobí odběru krve. V nemocnici v Českém Krumlově to ale posléze odmítl a z ústavu utekl.

Okresní soud v Č. Krumlově ho uznal vinným ohrožením pod vlivem návykové látky a uložil mu deset měsíců podmíněně na dva roky. Dva a půl roku nesmí řídit. Jeho odvolání letos v únoru zamítl krajský soud a pan M. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Zdůraznil, že od počátku trestního řízení popírá, že by před jízdou požil jakékoliv alkoholické nápoje. Výpovědi svědků, zejména ošetřujícího lékařského personálu, že z jeho dechu byl cítit alkohol, nejsou dle něho jednoznačné. Znalec z oboru soudního lékařství konstatoval, že ani osoby fundované nejsou schopny objektivně rozeznat, zda z dechu osoby je cítit alkohol či jiná látka, zejména pokud požil lék Stopangin. Svědkyně P. V. vyloučila, že by z obviněného byl cítit alkohol. Podle ustálené soudní praxe nelze koncentraci alkoholu v krvi testované osoby spolehlivě zjistit pouze na základě jedné dechové zkoušky přístrojem Dräger, a druhá nebyla provedena. Nebylo vyloučeno, zda byl v poúrazovém mrákotném stavu, který dle znalce nápadně připomíná opilost, a že utrpěl zranění, které bylo bolestivé ve vztahu k dýchání. Proto nelze uzavřít, že se úmyslně vyhýbal provedení zkoušek na zjištění alkoholu v dechu, jak učinily příslušné soudy. Obviněný rovněž namítá, že dechová zkouška nebyla provedena v souladu se zákonem, neboť policejní orgán je povinen zaznamenat do protokolu také vizuálně zjištěný stav kontrolované osoby, což provedeno nebylo.

Provedenými důkazy podle něho nebylo prokázáno, zda vůbec požil alkoholické nápoje, a i kdyby tato skutečnost prokázána byla, nebyly provedeny důkazy, které by prokazovaly požití takového množství alkoholu, při kterém by nebyl schopen řídit v silničním provozu motorové vozidlo.

NS konstatoval, že mu nepřísluší hodnotit správnost a úplnost soudy zjištěného skutkového stavu věci ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů. Obviněný se dovoláním domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán, to ale nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod. Navíc jde v podstatě jen o opakování obhajoby, se kterou se již v předchozím řízení rozhodující soudy dostatečně vypořádaly.

Prokázáno

NS rekapituloval, že obviněný se podrobil devíti dechovým zkouškám na alkohol přístrojem Dräger. Osm z nich bylo z důvodu krátké doby výdechu (případně malého objemu výdechu) neúspěšných a při jedné byl zjištěn výsledek 1,99 promile. Dle svědeckých výpovědí byl obviněný, sám dlouholetý policista, opakovaně poučován, jak má zkoušku provést, avšak až na jeden zmíněný případ bezvýsledně, a to za situace, kdy na místě samém nebylo zjištěno žádné jeho zranění (ani sám si na žádné zranění či bolest nestěžoval), které by toho mohlo být příčinou. NS se proto ztotožnil s názorem jihočeských soudů, že obviněný byl schopen se dechovým zkouškám na alkohol podrobit, avšak záměrně a účelově tyto zkoušky mařil s cílem vyhnout se trestnímu stíhání. Rozhodující soud zcela důvodně opřel svá skutková zjištění ohledně ovlivnění obviněného alkoholem o celou řadu výpovědí na výsledku řízení zcela nezaujatých svědků, kteří s obviněným přišli bezprostředně po dopravní nehodě do styku.

Byl podle nich orientován místem i časem, což u lidí, kteří utrpěli šok z dopravní nehody, není obvyklé, odmítal lékařské ošetření, byl arogantní, nestěžoval si na žádnou bolest a dožadoval se mobilního telefonu. Všichni shodně vypověděli, že z obviněného byl po nehodě cítit alkohol. Závěr o tom, že byl pod vlivem alkoholu, nebyl ale učiněn pouze na základě tohoto zápachu, ale na základě celkového jeho výše popsaného chování. Lék Stopangin by mohl zkreslit výsledek dechové zkoušky jen při jeho aplikaci nanejvýš 15-20 minut před zkouškou. V dané věci od nehody do dechových zkoušek obviněný zmíněný lék neužíval a pokud by jej užil bezprostředně před nehodou, nemohl by tím být výsledek zkoušky ovlivněn, protože proběhla až 35 minut po nehodě. Při šetření nehody obviněný na dotazy aplikaci Stopanginu vůbec nezmínil. Tuto obhajobu uplatnil až v rámci trestního řízení a byla důvodně hodnocena jako účelová a nevěrohodná.

Se závěry soudů se NS ztotožnil a dovolání Jiřího M. odmítl. (4 Tdo 740/20)