Letos 17. dubna kolem 21.45 zazvonil u dveří jejího domu v obci na Budějovicku. Když mu odmítla dát nějakou práci. zablokoval dveře, vešel a domáhal se sexu. Škrtil ji, povalil a tloukl jí hlavou o schody, až ztratila vědomí. Když již nebyla schopna odporu, na ní přes její prosby, ať to nedělá, vykonal soulož. Žena utrpěla mj. tržnou ranku na temeni, zhmožděniny, škrábance, ale i posttraumatickou stresovou poruchu. Těžko spí, sociálně se stáhla, úzkostně prožívá vzpomínky, bojí se večer vycházet. Zubaj v době bezvědomí majitelky prohledával dům a z peněženky ve skříni sebral nejméně 400 Kč. Pak odešel.

V přípravném řízení řekl, že asi před čtyřmi roky pomáhal poškozené natírat okapy. Z její strany prý padly nějaké nadávky. V tom dubnu, když měl upito, si na to vzpomněl a rozhodl se ji za to „potrestat“. Když mu otevřela, strčil do ní „za ta ostrá slova tenkrát“ a ona upadla. Tekla jí krev, ale normálně prý s ním mluvila. Když ji osahával, smála se, měli dobrovolný sex. Když po něm pojedl a popil, hostitelka se ho prý ptala, jestli zase přijede, a on řekl, že možná jo, možná ne… Škrábance na jejím těle si nedovede vysvětlit, žádného násilí se na ní nedopustil, žádné peníze jí nevzal.

Na otázku po okolnostech znásilnění, za něž byl odsouzen v roce 2002 v Prachaticích, řekl, že si nepamatuje.
Soud mu to připomněl. Vnikl do bytu 66leté ženy, donutil ji k opakované souloži, napadal ji pěstí, hrozil usmrcením. Jindy napadl 51letou ženu, mlátil jí hlavou o podlahu a donutil ji k pohlavnímu styku. Za to dostal pět a půl roku do věznice s ostrahou.
Odsouzen byl už také za vydírání, loupež…

Hrůzná noc

Jeho nová oběť v jeho nepřítomnosti znovu popsala martyrium oné noci. Už neměla sílu se bránit, ale vyloučila, že by šlo o dobrovolný sex. Obžalovaný jí pak přes obhájce vzkazoval otázky, proč že neutekla nebo nezavolala o pomoc, když byla chvílemi úplně sama. K tvrzení Zubaje, že impulsem k pohlavnímu styku bylo její vyzývavé chování, svědkyně přesvědčivě uvedla: „Od prvního okamžiku jsem křičela a bránila se. To je vyzývavé chování?!“
Soud slyšel také obsluhující z pumpy, kde si Zubaj večer před činem kupoval láhvové pivo. Měl jen 16 Kč. Později se vrátil, a už na pivo měl …

Podle znalkyň obžalovaný trpí disociální poruchou osobnosti a nadužíváním alkoholu. Rozpoznávací schopnosti měl plně zachovány, ovládací nepodstatně sníženy. Není sexuálním deviantem.

Poškozenou shledali další znalci zcela věrohodnou. Zjistili u ní posttraumatickou stresovou poruchu, která by vzhledem k její osobnostní struktuře nevznikla, kdyby nebyla spojena s traumatizujícím zážitkem. Soudní lékař vyloučil, že by popsaná zranění mohla žena utrpět při pádu – vznikla působením jiné osoby.

Obhájce řekl, že tvrzené opakované tlučení hlavy poškozené o schody by způsobilo závažnější následky, než jaké byly objektivně zjištěny. Žena nevolala o pomoc ani neutekla, i když prý k tomu měla příležitost. Mínil, že zůstala nevyjasněna otázka příčetnosti jeho mandanta. Navrhl uznat ho vinným jen porušováním domovní svobody. Následný děj, v jehož líčení se strany rozcházejí, ovlivnily další okolnosti.

Soud ale Zubaje uznal vinným znásilněním, porušováním domovní svobody a krádeží. Dospěl k závěru, že je třeba vycházet z výpovědi poškozené. „Bylo by nepochopitelné, kdyby 66letá žena poté, kdy do jejího bytu proti její vůli vnikne cizí muž, ho začala svádět eroticky vyzývavým chováním, jak obžalovaný tvrdí,“ řekl předseda senátu. Věrohodnost poškozené potvrzují znalci. Naproti tomu proti věrohodnosti obžalovaného mluví mj. obdobné brutální skutky vůči dvěma jiným starším ženám v minulosti. Jeho jednání, jež vedlo k velmi závažným zdravotním následkům pro poškozenou, má soud za prokázané bez důvodných pochybností.

„Trestní odpovědnost obžalovaného není i podle znalců výrazně snižována ani jeho disociální poruchou,“ řekl předseda senátu. „Je svobodným jedincem, který se mohl rozhodnout, co je správné a co ne, a za své rozhodnutí musí nést odpovědnost. Je třeba ho na delší dobu izolovat, aby se znovu takových skutků nemohl dopouštět…“

Jaroslav Zubaj se odvolal.