Kliknutím zvětšíteKrajský soud v Českých Budějovicích v létě 2003 uznal bývalého generálního sekretáře ministerstva zahraničí, předtím vedoucího finančního odboru ministerstva zdravotnictví (a v minulém režimu prý agenta vojenské rozvědky) Karla Srbu vinným organizováním vraždy novinářky Sabiny Slonkové a uložil mu trest osm let odnětí svobody.
Karel Srba v květnu 2002 v úmyslu zabránit Sabině Slonkové v publikování článků, odhalujících způsob nabytí jeho majetku z nelegálních praktik s přidělováním státních zakázek na ministerstvu zahraničí (při domovní prohlídce se našlo 25 milionů), požádal svou známou, vimperskou podnikatelku Evu Tomšovicovou, o zprostředkování osoby schopné Slonkovou odstranit. K tomu jí poskytl zálohu 50 000 korun a přislíbil doplatek do výše půl milionu.
Tento text vydává Deník v souvislosti s vysíláním seriálu České televize Devadesátky. Je součástí série článků, které vydáváme vždy v neděli odpoledne. Na webech denik.cz se můžete těšit na souhrn nejvýznamnějších kauz devadesátých let v regionech, rozhovory s vyšetřovateli i investigativními novináři, ale také herci či tvůrci seriálu.
Tomšovicová jednala o takovém skutku s vimperskými podnikateli Michalem Novotným a Petrem Volfem. Předala Novotnému fotografii Slonkové, její adresy a 50 000 korun, zajistila 922 gramů semtexu a rozbušky. Novotný výbušninu předal Volfovi k ukrytí.
V červnu 2002 se Novotný domluvil s Karlem Rziepelem na zavraždění Slonkové za odměnu 100 000 korun, předal mu 3000 korun a 8. července 177 gramů semtexu. Rziepel 9. července plán oznámil policii.
Zavřít hubu
Karel Srba zopakoval, že Tomšovicová proti němu mluví přesvědčivě, ale že lže; hraje prý hru na hranici intrikánství, upoutává na sebe pozornost za cenu sebezničení. "Skutečně si myslíte, že bych nechal fotografii Slonkové s adresami ve svém bytě? Že bych neprověřil údajnou likvidací pověřené osoby? Že bych při svých peněžních prostředcích takovým úkolem nepověřil profíky? Jsem pln obav, že se tu připravuje justiční omyl," řekl soudu.
Spoluobžalovaná Eva Tomšovicová vypověděla, že pro Srbu, s nímž se přátelila, mj. vybírala úplatky od firem, jimž Srba pomohl ke státním zakázkám na stavbách zastupitelských úřadů. Když projevil přání sehnat někoho, kdo by Slonkové "zavřel hubu", zeptala se Tomšovicová svého známého Michala Novotného, zda by to uměli. Nikdy prý nepadla slova vražda, likvidace, odstranění. "Zavřít hubu" prý může znamenat také třeba uplatit, mínila. Co tím myslel Srba, na to se neptala. Na Novotného se obrátila, protože prý neznala jiného, o kterém by se mohla domnívat, že určitě v té věci nic neudělá… Pak jíi Novotný řekl, že s Volfem chystají "nějaké klukoviny", prý jak dělávají kluci na vojně, a chtěl sehnat semtex. Kontaktovala tedy svého známého Jiřího Slavíka a on trhavinu dovezl. U soudu odmítl vypovídat. V přípravném řízení řekl, že žádnou trhavinu nikomu neprodal. K trhavinám se prý nikdy nedostal.
Prachy, semtex a ultimátum
Sabina Slonková jako svědkyně uvedla, že se zabývala kauzami jako pronájmem Českého domu v Moskvě či zakázkou na rekonstrukci Konferenčního centra ve Štiříně a jejich souvislostmi s Karlem Srbou, posléze i jeho majetkovými poměry.
Karel Rziepel, muž, který byl k provedení vraždy objednán, popisoval, jak to "asi tak" bylo. Jak ho potkal Novotný, že by potřeboval odstranit nějakého člověka, a ptal se, jestli by toho byl schopen. Dal mu fotku Slonkové s adresami, dva tisíce a semtex na cestu do Prahy s "ultimátem tu ženskou zabít" do 3. července. Zavolal mu pak, že semtex se na to nedá použít, a chtěl peníze na pistoli. Uvedl, že se sešli asi třikrát, a pak že už to bylo kontrolováno policií.
Z jeho výpovědi 19. července 2002 soud četl, že Novotný po něm chtěl zlikvidovat tu ženu na fotografii, že je mu jedno, jak, ale aby to bylo do středy, a aby mu pak poslal esemesku O.K. "Za práci mi nabídl 200 000," uvedl tehdy Rziepel vyšetřovateli.
Poté zavolal svého známého policistu, že pro něho něco má. Přijeli, vzali si semtex a rozbušku a jeho odvezli do Prahy. Pak už je protokol o jeho výslechu z 19. července zase stručný - z Prahy zavolal Novotnému, že zjistil, že Slonková bydlí jinde, že to se semtexem nepůjde a že tedy potřebuje peníze na pistoli. Nechal si na hlavní poštu poslat 4500 korun, "aby hra pokračovala dál, dotáhla se do konce". Peníze pak vydal policii.
"Druhý den vyšla v novinách zpráva, že byla nalezena mrtvola ženy," uváděl dále Karel Rziepel. Zařídil, že ty noviny hodili otevřenou ventilačkou do bytu Novotného, a ten mu dal deset tisíc a chtěl od něho fotky na pas - měl prý zmizet do Chorvatska, kde by byl u nějaké ženské a kdyby prý na ni byl hodný, tak by se měl dobře: to pro něho měla být další odměna. U soudu se pustil do úvah - on že nechápe, že by si Karel Srba najmul na vraždu takové lidi, že to byla akce, která zkrátka neměla úroveň, on že by si na něco takového najal profesionála… "Když zadám takovou věc a dám na ni peníze, tak si to ohlídám," řekl.
Chtěl mít klid
Obžalovaný Michal Novotný se k podílu na akci přiznal. Uvedl, že jednal z popudu Evy Tomšovicové. Kontaktoval známého Karla Rziepela, a když ten s provedením souhlasil, dal mu fotografii Slonkové. Později jeli pro výbušninu a on část později Rziepelovi předal. "Protože ho delší dobu znám, nepředpokládal jsem, že by s výbušninou uměl dělat," řekl Novotný soudu. "Já totiž vlastně nechtěl, aby to udělal," uvedl poněkud schizofrenicky. "Chtěl jsem mít klid od Tomšovicové, abych jí mohl říci, že už to má někdo zadané," vysvětloval soudu. Pak mu ještě Rziepel "opilým hlasem" zavolal, že ji zastřelil třemi ranami a že je to vyřízeno. Další den ho Rziepel vyhledal, znovu řekl, že to udělal a tělo polil acetonovou barvou. Chtěl další peníze; dal mu tedy tisícovku. Řekl, že věděl o tom, že Rziepel spolupracuje čas od času s policií. Když ho na věc objednával, vnímal prý i jako jednu z možností vyřešení věci, že vyrozumí policii i o tomto…
Karel Srba vypovídal sám nebo na dotazy soudu či stran zhruba pět hodin. Kategoricky popřel, že by připravoval likvidaci nepohodlné novinářky. On sám rozhodně nic neobjednával, o ničem nevěděl. Vysvětloval, že několik milionů na pořízení nemovitostí i asi 25 milionů v korunách a dolarech, které byly zajištěny v jeho autě v bydlišti, pocházejí z dědictví po otci, který měl milion dolarů (podle Srby jezdil do zahraničí a vydělal na radách v různých spekulacích, taky tam měl spoustu přátel, ale on, obžalovaný, je nezná), a peníze svěřil jemu a matce k užívání po revoluci. Několik milionů si prý taky vydělal sám. Přes pět milionů, zajištěných v noci při jeho zadržení, patřilo příteli paní Tomšovicové, měl je na pořízení nějakého penzionu.
Věděl jsem příliš mnoho
Srbovi soud uložil osm let a ten se odvolal. Eva Tomšovicová a Michal Novotný dostali po šesti letech, Petr Volf čtyři a Jiří Slavík dva roky podmíněně. Tresty nebyly definitivní, vrchní soud je napopáté (!) zpřísnil na 12 let. V říjnu 2007 dovolání Karla Srby, Evy Tomšovicové a Michala Novotného odmítl Nejvyšší soud. Ve vězení si pak Srba odseděl osm let a byl propuštěn na pětiletou podmínku na záruku Jazzové sekce - Artfora. Čas ve vězení si krátil malováním obrazů, které po propuštění vystavoval ve smíchovské Pitomé kavárně. Prodával je i za víc než 50 000 korun. V roce 2012 napsal s Marií Formáčkovou životopisnou knihu Věděl jsem příliš mnoho.
A Karel Rziepel se do vězení nakonec také dostal, ale pro jinou věc. V roce 2004 se v jeho bytě poprali v opilosti dva návštěvníci a Karel Rziepel nechal zbitého do bezvědomí vytáhnout druhým, mentálně opožděným, na frekventovanou silnici I. třídy - podle obžaloby s cílem, aby ho tam někdo přejel. Soud mu uložil za neposkytnutí pomoci dva roky. Po vrácení věci se závazným názorem vyšší instance uznal Rziepela vinným pokusem vraždy a uložil mu šest let. Trest vykonal celý.
8
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
