Neposkytoval jí totiž prostřednictvím matky oněch 1500 Kč, jak mu povinnost vyměřil okresní soud. S výjimkou částek, které mu byly strženy z nemocenských dávek, jí tak dluží 18 537 korun.

Bohužel nic neobvyklého v zemích českých. Náš případ je však přece kuriózní. Pan Pavel totiž stanul před Okresním soudem ve Strakonicích s obžalobou za tento skutek, za pokračující maření výkonu úředního rozhodnutí a řízení bez řidičského oprávnění a dále za ohrožení pod vlivem návykové látky. Za ty „řidičské“ trestné činy mu soud uložil rok a půl nepodmíněně, ale obžaloby ze zanedbání povinné výživy ho zprostil s tím, že trestnost tohoto skutku zanikla. Pan Pavel totiž předložil doklad, že dluženou částku dodatečně uhradil, a soud mu přiznal tzv. účinnou lítost.

„Fintil“…

Po vyhlášení rozsudku se ale do jednací síně dostavila matka dcerky pana Pavla. Soud ji vyslechl a dozvěděl se, že zmíněné potvrzení o zaplacení výživného na ní obžalovaný vylákal. Ve skutečnosti prý nic neuhradil. Proti čerstvě vyhlášenému rozsudku se proto v neprospěch obviněného odvolal státní zástupce a krajský soud věc výživného do Strakonic vrátil. Tamní soud poté řízení dokončil.

Obžalovaný během něj doznal, že výživné uhradil jen zmíněnými exekucemi z nemocenské. Jeho příjem prý k uloženým platbám dostačoval, ale bývalá partnerka mu nechtěla dítě půjčovat, tak se rozhodl, že jí nic posílat nebude – prý ani kdyby měl být zavřený třeba na sto let. Postoj ale měnil a nakonec předložil onen doklad o dodatečném zaplacení výživného. Matka holčičky však poté jako svědkyně uvedla, že k předání peněz nedošlo. Když papír podepsala, bývalý partner s ním utekl.

Podle protokolu hlavního líčení pan Pavel svědkyni přerušoval způsobem, který v soudu vyvolával dojem, že ji chce zastrašit.

Půl roku navíc

Okresní soud shledal výpověď matky věrohodnější. Přihlédl přitom i ke změnám postojů obviněného. Má za prokázané, že k tvrzenému dodatečnému zaplacení nedošlo, panu Pavlovi proto nelze přiznat účinnou lítost. Dopustil se tedy trestného činu zanedbání povinné výživy. Od kvalifikace v přísnějším odstavci soud upustil vzhledem k tomu, že za obdobný delikt obviněný nebyl dosud stíhán a jeho jednání nemělo závažnější následky. Skutku se ale dopustil v době podmíněného propuštění z výkonu trestu, dalšího podmíněného odsouzení a dvou uložených trestů obecně prospěšných prací. Proto soud panu Pavlovi původních 18 měsíců za řidičské delikty „zesouhrnil“ na dva roky.

Obžalovaný si podal desetistránkové odvolání. Soud prý mj. nezjišťoval, zda byl vůbec schopen platit výživné v určené výši. Podal si také stížnost, že mu nebyl poměrně zkrácen trest za dopravní skutky poté, kdy řízení bez řidičského oprávnění přestalo být s novým zákoníkem trestným činem. Jeho obhájce napadl svědectví matky dítěte po vynesení prvního rozsudku. Označil za „alarmující“, že mu prý nebyla dána možnost klást jí otázky. nedovede si představit, jak by podepsané potvrzení o předání peněz mohl jeho mandant svědkyni vytrhnout z ruky… Podle něho nebylo prokázáno, že by pan Pavel zmiňovanou částku nezaplatil. Z nahrávky hlavního líčení je prý zjevná antipatie soudkyně k obžalovanému. Ostatně i v části rozsudku týkající se dopravních prohřešků jeho klienta podají vzhledem k pochybením návrh na obnovu řízení…

Také pan Pavel si závěrem postěžoval, že soudkyně ve Strakonicích byla proti němu zaujatá „už jen tím, jak vypadá“, a stranila svědkyni proto, že je také žena a sama vychovává dítě. Přitom bývalá partnerka dokázala i vydírat jeho matku, tvrdil.

Neuspěl

Krajský soud poté rozsudek první instance zrušil, ale jen proto, aby upřesnil výši dluženého výživného. „Není důvod měnit skutkové závěry okresního soudu,“ řekl předseda senátu.

Argumentaci odvolání označil za absolutně nepřípadnou. „Obžalovaný jasně doznal, že se programově rozhodl výživné neplatit, i když na ně prostředky měl. Pokud se tak rozhodl proto, že mu manželka dcerku nepůjčuje, měl se svého nároku na styk domáhat prostředky civilního práva. Z povinnosti placení výživného ho to nevyviňuje, tyto prostředky nejsou určeny matce, ale dítěti…“ K tvrzení o dodatečné úhradě předseda senátu řekl: „Nelze si představit situaci, že by se matka dítěte poté, kdy by převzala dluženou částku, okamžitě otočila a šla říci na soud, že peníze nedostala, to je vyloučené…“ A obžalovaný jeho slova doprovázel vrtěním hlavy, jako že pan soudce přece jeho bývalou parnerku nezná.

K obhajobou napadenému vyslechnutí matky dítěte po vynesení rozsudku předseda senátu konstatoval, že jednání podle protokolu okamžitě pokračovalo i v přítomnosti obviněného, který svědkyni také „bohatě“ kladl otázky. Došlo i k neformální konfrontaci z očí do očí. „Není tedy pravda, že by šlo o závažné procesní pochybení soudu,“ uzavřel. K panu Pavlovi pak dodal, že je neuvěřitelné, k čemu byl schopen se uchýlit – i k takovémuto podvodu…

Jednoho člověka v soudní síni však asi nepřesvědčil: Novou přítelkyni pana Pavla.