Krajský úřad k žádosti pana Jiřího zmíněný lékařský posudek zrušil a vrátil věc k novému rozhodnutí na základě doplňujícího vyšetření. Nato byl dotyčný uznán zdravotně způsobilým k výkonu práce řidiče MHD a k 1. březnu 2012 sedl znovu za volant.

Firma mu uhradila částečně nedoplatek mzdy ve výši rozdílu průměrného výdělku dosahovaného před převedením na jinou práci v celkové výši 50 042 Kč. On se ale žalobami domáhal ještě 1500 korun za psychologické vyšetření, 8812 Kč na mzdě za ušlé přesčasy, 825 Kč za nemožnost získat příplatek za prodej jízdenek, 677 Kč, podle něho neoprávněně stržených v souvislosti s převedením na jinou práci, a 1518,20 Kč za neuhrazení příplatku za práci ve svátek.

Okresní soud žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost uhradit podniku náklady řízení. Krajský soud rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost.

Se stížností neuspěl

Pan Jiří podal ústavní stížnost. Má zato, že soudy nesprávně vyhodnotily například náhrady jeho cestovních nákladů za cestu do práce a zpět vlastním autem, neboť v období převedení na jinou práci pracoval v časech mimo svozové a rozvozové časy. Nikde v rozpisech žalovaného nebylo uvedeno, že se svozy a rozvozy týkají i jiných zaměstnanců než řidičů.

Ušlá mzda je dále podle něho v příčinné souvislosti s jeho převedením na jinou práci, když jako dělník nemohl pracovat přesčas, atd. Ústavní soud (ÚS) konstatoval, že jeho úkolem není zabývat se porušením „běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných „běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Námitkami stěžovatele se zabývaly již obecné soudy a Ústavnímu soudu nepřísluší jejich závěry v zásadě přehodnocovat.

Je nepochybné, že zaměstnavatel se svůj nesprávný postup snažil kompenzovat doplacením ušlé mzdy. Poukazuje-li stěžovatel, že nemohl navýšit svůj příjem o přesčasy, nelze přehlédnout, že výkon přesčasu v rámci výkonu zaměstnání není v zásadě povinný, zaměstnavatel je může nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to výjimečně.

I v případě, že by u stěžovatele nedošlo k převedení na jinou práci, není postaveno na jisto, že by ten přesčasové práce skutečně odpracoval, protože u zaměstnavatele nemusela vzniknout potřeba jejich provedení, a i kdyby vznikla, není zřejmé, že by to byl právě stěžovatel, kdo by přesčasové práce vykonal. Navíc soudy poukázaly na to, že ušlá mzda byla stěžovateli vyplácena do výše průměrného výdělku, v němž byla zahrnuta práce přesčas i podílová odměna za prodej jízdenek MHD.

Další stěžovatelem nárokované částky ani ve svém souhrnu nedosahují částky bagatelní. To znamená, že i kdyby obecné soudy v souvislosti s jejich nepřiznáním stěžovateli pochybily, neznamená to bez dalšího zásah do jeho základních práv a svobod, řekl ÚS.

K nákladům vynaloženým na znalecký posudek krajský soud příhodně uvedl, že tento posudek nebyl podkladem pro zrušení napadeného lékařského posudku. Jinými slovy řečeno, i kdyby si stěžovatel tento posudek zpracovat nenechal, vadný lékařský posudek by byl zrušen, rozvedl ÚS.

ÚS ve věci neshledal porušení základních práv stěžovatele a jeho stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. (IV.ÚS 1102/15)