Loni v srpnu jsme zaznamenali jeho žalobu o určení, že pracovní poměr mezi ním a školou trvá, přestože 25. března 2009 prezident vyhověl návrhu akademického senátu školy a odvolal ho z funkce. Pan senátor kritizoval § 73 zákoníku práce, který v odstavci 6 říkal, že „odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou. Zaměstnavatel je povinen podat zaměstnanci návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci." Žalobce míní, že přiznáním odlišné míry ochrany výjimkou uvedenou za středníkem jsou vyvolány neodůvodněné rozdíly. Proto se „stále považuje za zaměstnance žalované oprávněného požadovat změnu pracovního zařazení v souladu se zákoníkem práce".

Okresní soud v Českých Budějovicích v březnu 2010 žalobu zamítl. Rozhodl-­li prezident o odvolání, pak žalobcův pracovní poměr skončil. Miroslav Krejča v odvolání mj. argumentoval, že je senátorem a že jeho pracovní poměr nemůže skončit proti jeho vůli bez předchozího souhlasu předsedy komory parlamentu. Krajský soud ale rozsudek potvrdil. Mj. nesdílel žalobcův názor, že jeho senátorství je obecně známou skutečností a že by tuto skutečnost nebylo třeba dokazovat. Před okresním soudem žalobce tuto okolnost neuvedl.

Miroslav Krejča podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Podle něho neexistuje žádný rozumný důvod pro to, že zákonodárce stanovil formou zákona preferenční zacházení s jednou kategorií zaměstnanců. Odvolací soud prý dále pochybil v otázce jeho senátorství. Je přesvědčen, že okolnosti jeho volby senátorem a rozhodnutí akademického senátu žalované o podání návrhu na jeho odvolání z funkce rektora byly v jihočeském regionu natolik medializovány, že nemohly být širokou veřejností nevnímány. Občanský soudní řád říká, že není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé.

"Sociální nejistota" patří k tomu

NS konstatoval, že právní úpravu, která se ho dotkla, může stěžovatel vnímat jako nepřípadnou. Stejně dobře lze ale namítnout, že není logického důvodu, aby pracovní poměr odvolaného vedoucího zaměstnance pokračoval po zbytek doby v jiné funkci, než na kterou byl původně jmenován, bylo-li původním úmyslem a výrazem svobodné a vážné vůle účastníků založit pracovní poměr právě a jedině na onu vedoucí funkci. Bylo-­li výrazem shodné vůle účastníků založit pracovní poměr na dobu určitou, musel být žalobce také srozuměn s podmínkami, za nichž se tak děje. Nemohl tedy vyloučit ani prvek „sociální nejistoty". (Na okraj poznamenejme, že inkriminované ustanovení zákoníku práce, které zakládalo nerovnost mezi osobami jmenovanými na dobu určitou a neurčitou, odstranila s účinností od 1. 1. 2012 novela zákoníku práce č. 365/2011 Sb.)

K druhé námitce NS řekl, že relevantní vskutku je, zda předseda komory vyslovil předchozí souhlas se skončením pracovního poměru senátora, nebo zda tento souhlas nedal. Bylo ovšem na žalobci, aby tvrdil, že uvedená podmínka nebyla splněna; neučinil­-li tak sám, nebyl důvod, aby se touto otázkou navíc zabýval soud. Dovolání pana senátora proto NS zamítl.

Věcí pak důkladně zamíchal Městský soud v Praze, když loni 23. března prezidentovo rozhodnutí o odvolání rektora zrušil. Vysoká škola proti tomu podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR, ale 22. května ji vzala zpět.

Nemůže trvat, co skončilo

Miroslav Krejča poté podal k českobudějovickému soudu návrh na povolení obnovy řízení o tom, zda jeho pracovní poměr s VŠTE trvá, a okresní soud jej zamítl. Konstatoval, že zrušení rozhodnutí prezidenta pražským soudem je ve věci novou skutečností, ale ta by v obnoveném řízení nemohla přinést žalobci příznivější rozhodnutí – rozsudek Městského soudu v Praze nabyl právní moci 12. květnem 2012,  ale pracovní poměr dr. Krejči už skončil 26. dubnem, posledním dnem období, pro něž byl rektorem jmenován. Jestliže pracovní poměr skončil před rozhodnutím o neplatnosti odvolání, nemůže soud později říci, že tento poměr trvá.

I proti rozhodnutí o zamítnutí povolení obnovy řízení se pan senátor odvolal. Vysoká škola ve vyjádření uvedla, že se cítí být vázána rozhodnutím okresního soudu. V replice k tomu právní zástupce Miroslava Krejči vysvětlil, že existence dvou různých rozhodnutí soudů k odvolání vrhá jeho mandanta do právní nejistoty a zhoršuje jeho právní postavení – nemůže se domoci svých práv. Obnovení řízení by přineslo právní jistotu o tom, že jeho pracovní poměr skončil až uplynutím řádné doby, pro kterou byl rektorem jmenován. V obnoveném řízení by se případně už nedomáhal určení, že jeho pracovní poměr nadále trvá, ale určení svých nároků za konkrétní dobu.

Právní zástupkyně školy k tomu mínila, že okresní soud rozhodl o nepovolení obnovy řízení o určení, že pracovní poměr žalobce trvá,  správně. Žalobci podle ní nic nebrání v podání nové žaloby o určení, že jeho pracovní poměr u žalovaného trval po dobu určenou jeho jmenováním.

Krajský soud poté rozsudek první instance potvrdil. Ztotožnil se s jejím odůvodněním  že obnovené řízení by nemohlo přinést žalobci příznivější rozhodnutí ve věci. „Podstatné je, že v řízení šlo o to, zda pracovní poměr žalobce trvá. Pokud ale doba, na niž byl jmenován rektorem, skončila 26. dubnem 2012, nelze rozhodnout, že jeho pracovní poměr trvá dál," řekla předsedkyně senátu.

Proti rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.