Při jejím porodu 11. června 2005 v žalované nemocnici došlo ke kontuzi krční míchy jejího dítěte. Je od krční páteře ochrnuto, není schopno samo dýchat a přijímat potravu a vyžaduje nepřetržitý dozor.

Podle posudku znalce v trestním spise této věci s největší pravděpodobností došlo k poranění uklouznutím lékaře při přiložení kleštin. Toto ukončení porodu znalec označil za lege artis, nanejvýš pravděpodobně ke sklouznutí kleštin došlo náhlou změnou směru při naznačeném pádu operatéra.

Soud dospěl k závěru že odpovědnost žalované nemocnice je dána podle § 421a občanského zákoníku. Na bolestném soud přiznal novorozenci 38 400 Kč, za ztížení společenského uplatnění zvýšenou náhradu 17 300 400 Kč. Krajský soud v březnu 2009 rozsudek ve vyhovujícím výroku potvrdil.  Zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění o dvacetinásobek shledal přiměřeným povaze následků a jejich předpokládanému vývoji s přihlédnutím k tomu, že odškodnění má žalobci umožnit, aby mohl být převzat do rodinné péče, což bude vyžadovat náklady na pomoc zdravotnického personálu.

Spoluzavinění?!

Nemocnice podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Uvádí, že zůstala nezodpovězena otázka případného spoluzavinění poškozeného. Ukončení porodu klešťovým způsobem bylo indikováno výlučně z důvodů jedině možného lékařsky asistovaného zrození poškozeného, tedy z důvodů na jeho straně, a tyto biologicky nastavené parametry jeho zrození považuje nemocnice za prvek jeho spoluzavinění v právním slova smyslu. Dále vytýká odvolacímu soudu, že zcela pominul zásady funkce náhrady škody, tedy reparační, restituční a satisfakční, a pominul skutečnost, že „možnosti uplatnění poškozeného v životě byly nastaveny v přímé souvislosti se způsobem jeho zrození, a to se všemi zdravotními komplikacemi, se kterými přišel na svět". Zákrok byl nezbytně nutný k okamžité záchraně života matky, jež dle lékařské etiky je prioritou při porodu, a soud nesprávně vyloučil aplikaci § 418 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož není odpovědný ze škodu ten, kdo odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal.

NS rozebral na věc soudy užitý § 421a odst. l obč. zák.,  podle něhož každý odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi,  „které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo použito při plnění závazku". Ovšem za předpokladu, že škodu vyvolaly právě okolnosti, které měly původ v povaze konkrétní užité věci, a nebýt škodlivých účinků, jež sama věc způsobila, škoda (zde újma na zdraví) by nevznikla, dodal NS.

Odpovědnost podle 421a je dána, jestliže újma byla způsobena v případě, že tato věc, byť správně použitá, právě svou povahou zapříčinila vznik škody. Vedl-li například k poškození zdraví chybně provedený zákrok, nelze toto ustanovení aplikovat.  Předpokladem aplikace § 421a obč. zák. je tedy zjištění, že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví při zákroku byly vlastnosti konkrétní věci (přístroje či nástroje), která při použití ke svému účelu je způsobilá vyvolat určitý škodlivý následek a v daném případě jej také způsobila.

Dynamické působení kleštin (tah, trh) na hlavu a krk ani jejich sklouznutí nebylo v dané věci ale vyvoláno samotným použitím kleštin a není to ani projevem jejich vlastní povahy, dané například jejich materiálem, konstrukcí, řekl NS. Podle znaleckého posudku nanejvýš pravděpodobně ke sklouznutí kleštin došlo manuálním selháním, s největší pravděpodobností při uklouznutí lékaře při přiložení kleštin.

NS proto rozsudky zrušil a věc vrátil okresnímu soudu, aby vyřešil základ obecné odpovědnosti nemocnice z hlediska § 420 obč. zák. Teprve pak se má zabývat otázkou přiměřenosti výše náhrady a posoudit, zda se na následku podílelo též nějaké zavinění na straně žalobce, jak namítá nemocnice. (25 Cdo 3981/2009)