Pan Jiří byl Okresním soudem v J. Hradci ze uznán vinným trestným činem podvodu. V druhé polovině roku 2009 s vědomím předchozích závazků a bez jakýchkoliv ekonomických zkušeností se dal do pilařské výroby, přičemž – podle soudu nedůvodně – spoléhal na společníka, v podnikání rovněž nezkušeného. Ten se vyučil kuchařem a na pile nikdy nedělal.

Na inzerát si našli pilu poblíž Stráže nad Nežárkou a Jiří E. se zkušeností z manuální pilařské práce si ji pronajal. V září a v říjnu pak odebral od šesti dodavatelů kulatinu, máčecí vanu a dopravu za celkem 574 000 korun s příslibem, že faktury zaplatí. Jenže nezaplatil a minimálně část výrobků z tohoto dřeva po zpracování  prodal – podle soudu prvního stupně za 629 031 Kč. Něco kulatiny a prken si odvezli dodavatelé poté, kdy nedostali zaplaceno. Část utržených prostředků použil na provoz pily, na mzdy zaměstnancům i na jiné účely, ale ne na uhrazení závazků dodavatelům.


Za tento podvod a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy byl odsouzen k souhrnnému trestu dvou let do věznice s dozorem. Krajský soud jeho odvolání zamítl a pan E. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Připustil, že pilu svým způsobem řídil, tzn. přiděloval práci zaměstnancům, vyplácel jim mzdu, pokud byly peníze, jednal s dodavateli apod., avšak prý téměř vždy za přítomnosti zmíněného partnera, který pronájem pily dohodl a hospodařil s téměř veškerými penězi získanými z provozu pily. On byl podle jeho názoru „maximálně podílníkem nebo nedbale spravoval cizí majetek (tedy porušil povinnosti při správě cizího majetku)“.  

NS konstatoval zjištění, že obviněný se společníkem poškozené dodavatele výslovně ujišťovali, že zaplatí, až dostanou peníze.  Již před odběrem věděl, že tomu tak nebude, protože si byl vědom, že je již značně zadlužen a byly proti němu vedeny i exekuce. Až na zanedbatelnou výjimku peníze za vyrobené zboží obdržel, ale nepoužil je k úhradě dodavatelům.

 
K námitce, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku, NS uzavřel, že je to vyloučeno, protože se činu nedopustil  z vědomé nedbalosti, ale minimálně v nepřímém úmyslu. Obdobně NS odmítl názor, že mohlo jít o podílnictví, protože toto se dopouští ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc získanou trestným činem jiné osoby. To ale nebyl tento případ.

NS proto dovolání Jiřího E. odmítl.  (4 Tdo 174/2012)