10. září 2007 podal jednatel a společník Interchalet Georg F. trestní oznámení na neznámého pachatele pro trestný čin podvodu, které následně doložil znaleckým posudkem, že jeho podpis na směnce je padělaný. Loni se pak ocitl před trestními soudy Milan H. (42), obžalovaný ze zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku.

Okresní soud ho uznal vinnými tím, že vyhotovil falešné směnky na milion korun a na 1,65 milionu, přičemž padělal podpisy jednatelů společností Bosch NL a Interchalet jako výstavců. Směnky pak převedl na zmíněné Exekutorské centrum. Krajský soud ale rozsudek zrušil a věc vrátil prvnímu stupni, aby zjišťoval, zda falešné podpisy vyhotovil právě obžalovaný či věděl, že jsou padělány někým jiným. Jediný přímý důkaz, piosudek písmoznalce, je pořízen jen z kopií směnek a jeho závěr je tedy jen pravděpodobnostní. (Podrobnosti Deník 27. listopadu 2011.)

Směnka během trestního řízení „žila vlastním životem“. Ačkoliv se Interchalet domáhal povolení obnovy směnečného řízení mj. s argumentem onoho padělání, krajský soud to 10. prosince 2007 zamítl a Vrchní soud v Praze 18. července 2008 toto rozhodnutí potvrdil.

Nic nového?

Odůvodnil, že doručením směnečného platebního rozkazu i fíkcí se vychází z toho, že obsah je účastníkovi znám, a z tohoto pohledu není tvrzení o falzu směnky a k tomu učiněný důkazní návrh znaleckým posudkem novým tvrzením a novým důkazem, které žalovaná bez své viny nemohla v původním řízení použít.

Interchalet podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Tvrdil, že neměl důvod zpochybňovat pravost podpisu směnky a k tomu navrhovat zpracování posudku, protože o možnosti, že jde o padělek, se dozvěděl až poté, kdy původní jednatel podal zmíněné trestní oznámení. „Ve směnečném řízení účastníci i soud vycházeli z toho, že podpis na předložené směnce je pravým. Nebylo prokázáno, že by dovolatelka měla rozumný důvod pravost směnky zpochybňovat,“ uvedl. Proto dovozuje, že v případě prokázání nepravého podpisu směnky jde o novou skutečnost.

„Za situace, kdy trestní oznámení nebylo odloženo jako nedůvodné, ale naopak jsou zjišťovány a prověřovány další dva případy zneužití směnečného řízení, u nichž je totožný modus operandi jako v projednávané věci, bylo žádoucí zvlášť pečlivě posuzovat všechny právně významné okolnosti a zabránit zneužití procesních pravidel k naplnění záměru organizované trestné činnosti,“ píše dovolatel.

Nebyli bdělí

S námitkou ale neuspěl. NS konstatoval, že otázkou možnosti žalované uplatnit výhradu nepravého podpisu směnky v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se již zabýval. Přitom uzavřel, že je v plně v souladu se zásadou „jen bdělým svědčí jejich práva“ požadovat, aby žalovaný učinil vše, co po něm lze spravedlivě požadovat, pro zjištění okolností nezbytných k podání relevantních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.

Připomněl, že při předložení originálu směnky se pro soudní spis pořídí ověřená fotokopie. Interchalet se tedy mohl nahlédnutím do spisu s předmětnou směnkou seznámit a pro účely námitek posoudit, zda se na ní nachází pravý podpis osoby jednající jménem výstavce či nikoli. Lze si jen stěží představit, že žalovaná vskutku vycházela z toho, že podpis na směnce je pravým podpisem jednatele, když současně tvrdí, že jí rozkaz nikdy nebyl doručen a o směnečném řízení a o vykonatelném platebním rozkazu se dozvěděla až 13. srpna 2007 v souvislosti s probíhajícím exekučním řízením.

Otázku, zda směnečný platební rozkaz nabyl právní moci a stal se vykonatelným, je povinen soud zkoumat při nařízení výkonu rozhodnutí. Takovému testu byl předmětný rozkaz podroben, uzavřel NS a odkázal na své usnesení z 19. září 2008, sp. zn. 20 Cdo 3014/2008.

Pošťačku netřeba slyšet

Věc se týkala mj. námitky povinné, že jí rozhodnutí nebylo doručeno ani tzv. fikcí. Krajský soud ji shledal nedůvodnou, jelikož písemnost s exekučním titulem jí byla řádně doručena do vlastních rukou tzv. uložením. Námitku neurčitosti sídla společnosti, pokud bylo uvedeno „Černá v Pošumaví, chatový tábor“, shledal nepřípadnou, jelikož si ji takto povinná sama zvolila již v okamžiku zápisu do obchodního rejstříku a ani netvrdila, že by společnost sídlila jinde.

Dovolatelka namítala, že odvolací soud se nezabýval otázkou faktického doručení, tím, zda poštovní doručovatelka skutečně navštívila sídlo povinné. Má zato, že nemůže „nastat fikce doručení, není-li najisto postaveno, že se poštovní doručovatelka skutečně dostavila do sídla společnosti za účelem pokusu o doručení“.

NS ale toto dovolání společnosti odmítl.

Co soudy nemusejí

V jiné obdobné věci (29 Cdo 1227/08) se NS vypořádával s jiným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Ten k otázce podání námitek proti platebnímu rozkazu mj. řekl: „Účastník má plné právo se spoléhat na to, že soudy postupují řádně. Potom pokud účastníku je doručen směnečný platební rozkaz, pak má plné právo se domnívat, že soud před tím měl v rukou listinu, která vykazuje všechny znaky originální směnky a která nebudí pochybnosti o své platnosti a pravosti. Je zcela nepřijatelný závěr, že by účastník byl povinen se jít honem v námitkové lhůtě tří dnů od doručení rozkazu k soudu přesvědčit, zda soud postupoval tak, jak postupovat měl. Proto i když skutečnost, že bylo rozhodováno na základě pouhé kopie směnky, nebyla včas namítnuta, nelze bez dalšího říci, že bylo vinou účastníka, že tuto skutečnost neuplatnil. Nemusel o ní vědět a nebyl povinen postup soudu přezkušovat.“

NS ale uzavřel: Jelikož žádný právní předpis neurčuje, že by soud před vydáním směnečného platebního rozkazu, popř. společně s ním, doručil i kopii směnky, na základě které je vydání rozkazu požadováno, je plně v souladu se zásadou „vigilantibus iura“ (podle níž „jen bdělým svědčí jejich práva“), aby žalovaný učinil vše, co po něm lze spravedlivě požadovat, pro zjištění okolností nezbytných k podání relevantních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.

NS připomněl i řízení 29 Cdo 4231/09 ve věci návrhu Geko Recreatie na obnovu směnečného řízení o žalobě rovněž Exekutorského centra. Obecné soudy jej zamítly, přičemž vrchní soud zdůraznil, že žalované nebyly kladeny překážky, aby v námitkovém řízení „na tvrzené padělání podpisu své jednatelky na směnce“ poukázala.

Podle dovolatelky soudy obou stupňů pochybily, když v důsledku svého formálního přístupu vycházely z toho, že nedodržením lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu již není třeba se zabývat otázkou „falza směnky“. V projednávané věci přitom, podle názoru dovolatelky, jde o „sofistikovanou trestnou činnost pachatelů, kteří využili mezery v zákoně, v jejímž důsledku lze skrze fikci náhradního doručení v případě směnečného platebního rozkazu připravit o veškerý majetek jakoukoliv obchodní společnost v České republice tím, že postačí, když si vytipovaná společnost 1x nepřevezme písemnost, která jí byla adresována do jejího sídla“.

Nejvyšší soud i toto dovolání odmítl. Odmítavě nyní rozhodl i ve věci návrhu Interchaletu na povolení obnovy řízení. (29 Cdo 824/2010)