Písecký soud v listopadu snížil výživné na tři děti celkem o 1200 korun, protože uzavřel, že na straně otce došlo v důsledku poklesu výdělku ke změně poměrů.  Krajský soud naopak dospěl k závěru, že původně stanovené výživné bylo podhodnoceno a přes snížení výdělku otce odpovídá potřebám dětí i možnostem a schopnostem stěžovatele.

Pan K. s takovým závěrem nesouhlasí. Je přesvědčen, že soudy nepřistupovaly k rodičům dětí při hodnocení jejich majetkových poměrů stejným způsobem. Krajský soud pomíjí, že kvůli chování matky má otec zvýšené výdaje, když splácí hypoteční úvěr, který byl poskytnut oběma rodičům, má další výdaje spojené s placením nájemného a značné výdaje spojené s každodenním dojížděním do svého zaměstnání.

Není co vytýkat

ÚS dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze a  namítaným vadám způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele.

Soudy se námitkami stěžovatele řádně zabývaly a objasnily, na základě jakých důkazů a úvah dospěly k závěru, že výdělkové možnosti stěžovatele odpovídají výživnému stanovenému v původním rozhodnutí soudu z roku 2012. Přihlédly ke skutečnosti, že potřeby dvou nezletilých dětí a jednoho již zletilého syna vzrostly. Rovněž se dostatečně zabývaly hodnocením výdělkových možností rodičů. Otec, který měl v roce 2013 průměrný příjem 33 763 Kč, mimo výživné na děti ničím nepřispívá. Matka, jejíž průměrný příjem činí 22 871 Kč, vyvažuje vyživovací povinnost osobní péčí. Ponechání výživného v původní výši doporučil i kolizní opatrovník.

Přijatým závěrům obecných soudů nelze z ústavního hlediska nic vytknout, pokračoval ÚS. Neshledal, že by ze strany soudu došlo při hodnocení důkazů a formulování právních závěrů k nerovnému přístupu ke stranám sporu. Nic nesvědčí ani o tom, že by se civilní soudy při rozhodování dopustily libovůle.

Stěžovatel měl možnost uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Krajský soud rozhodoval v souladu s principy Listiny a jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti. Skutečnost, že své rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti nezakládá, uzavřel ÚS a návrh pana K. odmítl. (IV. ÚS 1423/14)