P. Č. se domáhal u Krajského soudu v Č. Budějovicích vydání příkazu Jihočeskému kraji a Jihočeské vědecké knihovně poskytnout mu požadované informace. Při vyřizování věci mj. požádal o osvobození od poplatku z kasační stížnosti a o ustanovení zástupce pro řízení s tvrzením, že „nemá prostředky na soudní poplatek ani na úplatu advokáta“. Nedohoda skončila nakonec u NSS.

Ten konstatoval, že účelem osvobození od poplatků je zejména ochrana účastníka v tíživých poměrech před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o poplatcích. Ten může být na vlastní žádost od nich osvobozen.

Předpokladem je podání žádosti, skutečnost, že podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, a doložení nedostatku prostředků.

Podal návrh

První předpoklad stěžovatel podáním splnil a jeho návrh nebyl ani zjevně beznadějný. Zbýval problém doložení nedostatku prostředků.

Žadatel je povinen uvést a prokázat to úplným a věrohodným způsobem. Soud není povinen za stěžovatele vyhledávat skutečnosti, které by měly charakterizovat nedostatek jeho prostředků, a nemůže rovněž presumovat jeho případné finanční potíže.

K posouzení mohl soud vycházet jen z podání pana Č., že pobírá státní podporu a pomoc v hmotné nouzi, a že je to doloženo listinami v jiném jeho spise z roku 2008. Soud si je mohl dohledat, a za této situace by bylo přepjatým formalismem vyžadovat po stěžovateli opakované předložení stejných dokladů, řekl NSS.

Krajský soud ostatně vyšel ze zjištění z řízení v oné minulé věci, kdy ověřoval u Městského úřadu v Poličce, který stěžovateli vyplácí některé dávky v hmotné nouzi, možnosti pana Č. zajistit si prostředky vlastním přičiněním. Obecně totiž platí, že při hodnocení poměrů žadatele je nutné přihlédnout též k jeho možnosti si prostředky opatřit.

Co může invalida

Městský úřad v Poličce loni soudu sdělil, že stěžovatel předložil k žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi doklad o plné invaliditě. Proto mu úřad 4. května 2007 přiznal příspěvek na živobytí, aniž by zkoumal jeho možnosti zvýšit si příjem vlastním přičiněním. Později mu byla přiznána další dávka – doplatek na bydlení.

Krajský soud mínil, že stěžovatel nedoložil nemožnost opatřit si finanční prostředky vlastním přičiněním. Mj. uvedl, že „invalidita sama o sobě neodůvodňuje závěry o nemožnosti vlastním přičiněním si své příjmy zvýšit“. NSS se neztotožňuje se závěrem, že by byl žadatel povinen tuto (ne)možnost prokazovat.

Při posuzování nároku na příspěvek na živobytí se nezjišťuje možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním u osoby invalidní ve třetím stupni (dříve plně invalidní). S ohledem na její stav přezkoumaný a potvrzený příslušnými orgány se má se zato, že je v situaci, která zvyšování příjmu vlastní prací vylučuje. Krajský soud z potvrzení o invaliditě stěžovatele mohl a měl mít důvodně za to, že si nemůže prostředky nad rámec přiznaných dávek opatřit vlastním přičiněním, řekl NSS.

Přisvědčil nesouhlasu pana Č. se závěrem soudu, že roční příjem přibližně 72 000 korun z přiznaných dávek v určité míře účelově určených je dostatečným k zaplacení soudního poplatku 3000 Kč. To by zásadně mělo vést k závěru opačnému, než k jakému dospěl krajský soud, řekl NSS.

Jak to hodnotit

U stěžovatele však existují zvláštní okolnosti, jež vedou k závěru, že v jeho případě je namístě výjimečně osvobození od poplatků mu nepřiznat, pokračoval NSS. To zohlednil i krajský soud. Důvodem k odepření je povaha sporů, které pan Č. před správními soudy v poslední době v mnoha případech vede s různými veřejnými institucemi o poskytování informací podle zákona, které často pokračují jako spory soudní. Přitom nejsou takového charakteru, aby měly vztah k podstatným okolnostem životní sféry pana Č. Netýkají se, a to ani nepřímo, jeho majetku, životních podmínek apod.
Jde o spory vyvolané stěžovatelovým zájmem o fungování veřejných institucí. Takové spory má plné právo vést. Není však důvod, aby náklady na jejich vedení za něho nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků.

Osvobození nemá být institutem umožňujícím nemajetným osobám vést bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry, jim nedostatek prostředků nebránil v soudní ochraně. Takovou povahu však předmětný spor nemá.

Právě v oblasti svobodného přístupu k informacím je třeba pečlivě zvažovat všechny aspekty tohoto ústavního práva požadovat od povinných subjektů určitou činnost, a to zásadně bezplatně a v relativně krátkých lhůtách, což je může za určitých okolností významně zatížit. Kverulační, zjevně šikanózní uplatňování tohoto práva může mít významné negativní důsledky, které za určitých okolností mohou popřít dokonce i smysl a účel práva na svobodný přístup k informacím. Mohly by dokonce pracovní kapacitu orgánů veřejné moci cíleně paralyzovat.

Jedním z nástrojů, jak zabránit zneužívání tohoto práva, a tím i jeho diskreditaci v očích veřejnosti i orgánů veřejné moci, proto musí být i citlivá regulace nadužívání tohoto práva v případech výše uvedených. Tou může být za určitých okolností i výjimečné odepření práva na osvobození od soudních poplatků. Věcně tedy krajský soud rozhodl správně, jestliže žádost stěžovatele o osvobození zamítl. NSS proto shledal stížnost P. Č. nedůvodnou a zamítl ji.

(2 As 113/2011)