Obhájce tam v závěrečné řeči označoval paní poškozenou zdrobnělinou křestního jména a mluvil o tom, že jeho klient „páchal odporné svinstvo,“ že jednal hrozně. Poškozená tvrdila, že to bylo oboustranné, že si taky něco vymyslela a že ji ty události zase tolik nepoznamenaly. V pláči pak prosila o shovívavost soudu k obviněnému manželovi … Ten se pak ve svém poslední slově kál rovněž v slzách.

Příčinou těchto nezvyklých reakcí stran bylo odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Okresního soudu v Č. Budějovicích, jímž pan František dostal za dlouhodobé týrání osoby žijící ve společném bytě tři roky vězení s výkonem podmíněně odloženým na pět let s vyslovením dohledu. Žalobkyně pro něho chtěla trest nepodmíněný.

Dlouhodobé příkoří

Pan František totiž nejméně od února 2006 do začátku roku 2009 opakovaně zle nakládal s manželkou. Urážel ji, zastrašoval, zakazoval jí kontakt s rodiči, ekonomicky ji omezoval. Vyčítal jí, že se nestará o syna, neuklízí, že moc utrácí. Chytal ji za vlasy, tloukl jí hlavou o zeď, kopal do ní, bil ji násadou koštěte, a to i před jejich synem.

Obviněný takové zacházení zprvu popřel. Občas prý jen manželku prosil, aby uklidila nebo uvařila. Občas se pohádali, asi čtyřikrát jí dal facku, když ho při hádce napadla. Jednou ji v afektu snad mohl udeřit pěstí. Syn u toho nikdy nebyl. U hlavního líčení pan František uznal, že s manželkou zle zacházel.

Poškozená uvedla, že problémy začaly v roce 2005, kdy začali společně podnikat. Poprvé ji prý manžel zbil kvůli manku asi 200 korun. Odvzdávala mu veškerou tržbu. Se svými rodiči směla komunikovat jen krátkými SMS. Vyčítal jí, že nešetří, že špatně uklídí. Také ale řekla, že by byla ráda, kdyby jim soud umožnil další soužití .

Psycholog u poškozené shledal syndromy týrané osoby, její naprostou závislost na manželovi, ale také zbytkové pozitivní vztahy k němu a obavy o jeho budoucnost. Obviněný je podle psychiatra impulzivní, lpějící na detailech, na pořádku a podobně. Prognóza jeho resocializace je dobrá. Klinický psycholog u něho našel emoční nezralost, přeceňování své hodnoty. Obtížně se vyrovnává s tím, když druhý nesplňuje jeho očekávání. Doporučil mu psychologické konzultace na zvládání zátěžových situací.

Ještě podmíněně

Okresní soud vzal v úvahu dobu žalovaného zavrženíhodného jednání a jeho společenskou nebezpečnost s následky mj. i pro výchovu dítěte. Panu Františkovi naopak polehčuje částečné následné doznání, to, že se v současnosti dobrovolně podrobuje poradenské léčbě. Přihlédl k tomu, že i poškozená chce obnovit jejich soužití, což by podle znalců rodině mohlo prospět i v zájmu dítěte. Uložil proto obžalovanému trest přísný, ale ještě bez přímého výkonu za podmínky další dobrovolné psychologické terapie. Tu pan František zahájil už v srpnu individuálními konzultacemi u psychoterapeuta zaměřenými na nenásilné řešení psychicky náročných situací. Odborník potvrdil, že klient spolupracuje.

Proti výroku o trestu se odvolala státní zástupkyně. I přes dosavadní bezúhonnost a doznání obžalovaného má podmínku za neadekvátně mírnou. Z poškozené udělal svým zacházením osobu na něm zcela závislou. Izoloval ji od rodiny a koníčků, připravil ji o sebedůvěru, vzbudil v ní komplex méněcennosti a neschopnosti rozhodovat o sobě. Negativní vzor chování otce vůči matce přejímal i malý syn…

Další šanci!

Krajský soud doplnil dokazování informací o průběhu dohledu probační a mediační služby nad obžalovaným. Je nezaměstnaný, snaží se podnikat, dostavuje se v termínech, informuje službu, dohled probíhá bez problémů.

Soud dále konstatoval vyjádření psychoterapeuta, k němuž dochází poškozená. Její stav se značně zlepšil, racionálně zvažuje návrat do manželství. Konflikt se nejeví být výsledkem vzájemné nenávisti mezi manželi, ale projevem povah provokujících střety. Nezletilému otec velmi chybí. Odborník by doporučoval párovou psychoterapii obou manželů. K čemuž obhájce JUDr. Miroslav Kříženecký dodal, že kdyby jeho klient dostal tuto šanci, podrobil by se jí v plné míře.

Kromě expresí o „všem nám odporného“ jednání svého klienta se ale obhájce také snažil celý skutek zúžit na asi prý jen půlroční exces z patnáctiletého hezkého vztahu v souvislosti se zahájením společného podnikání manželů. „Jako vyučený zaměstnanec se dostal k podnikání a najednou začal mít hrozný strach, jak to dopadne,“ líčil dr. Kříženecký. Reagoval prý pak nepřiměřeně, hrozně a v rozporu se zákonem.

Při návštěvách ve vazbě, kde byl jeho mandant od ledna do 20. července, však u něho zaznamenal „mnohem silnější přeměnu, než bývá obvyklé“. A jestliže teď přichází i poškozená s vyjádřením, že to s následky jednání jejího manžela není tak zlé, projevuje přání obnovit jejich svazek a líčí, jak jejich malý bolestně touží po tátovi, pak volání státní zástupkyně po přísnějším trestu „rezignuje na výchovnou funkci vazby, na schopnosti psychologů ovlivňovat chování lidí“.Obžalovaný se už osmnáctkrát dostavil k psychoterapeutovi. Když teď dostane šanci, “třeba od zítřka“ otevře živnost a bude se o malého starat…

Krajský soud poté odvolání státní zástupkyně zamítl. Vzhledem ke společenské škodlivosti projednávaného skutku, na nějž trestní zákon pamatuje odnětím svobody na dva až osm let, bylo odvolání státní zástupkyně proti podmíněnému trestu podle soudu na místě. „Slyšíme–li dnes ale od stran události snad nepředstíranou snahu napravit, co se stalo, a chceme věřit, že se jim to snad podaří, rozhodli jsme se jim trochu v tom napomoci,“ řekl předseda senátu. „Ať tedy obžalovaný a poškozená ještě mají příležitost.“

„Máte to tedy mít v rukou vy sami,“ obrátil se pak na pana Františka a jeho manželku. „Máte šanci, aby vás mohl mít synek v budoucnu oba stejně rád…" Rozhodnutí je pravomocné.